Led v Arktidě prý do 100 let zmizí

Nejnovější měření ledové masy obepínající severní točnu prokázala, že ledovec v posledních 20 letech ztrácel během každé dekády čtyři procenta svého objemu. Většina zamrzlé vody kolem severního pólu by mohla na konci tohoto století následkem globálního oteplování zcela roztát. Právě v posledních dvaceti letech se tání znatelně zrychlilo, a pokud bude v takovém rozsahu pokračovat, zmizí 80 procent arktického ledu do roku 2090. Pokud bude rychlost oteplování pokračovat, severní ledovec by mohl podle Oly Johannessenové z výzkumného centra pro životní prostředí v norském Bergenu během následujících 100 letních období téměř úplně zmizet. Ohrozilo by to například 22 tisíc ledních medvědů, kteří v létě loví tuleně z velkých plovoucích ledových ker.

Podle ochránců přírody jsou medvědi již dnes nuceni překonávat stále větší vzdálenosti mezi jednotlivými krami, což má za následek úbytek potřebného tělního tuku. Medvědi pak hůře zimním arktickým mrazům. Ohroženi však budou také tuleni, kteří na krách rodí mláďata. „Domníváme se, že ani globální oteplování, ani ztenčování ledové masy nelze vysvětlit pouze přirozenými procesy,“ tvrdí Johannessenová.

Již předchozí pokusy o změření tloušťky polárního ledovce z vojenských ponorek naznačily, že za poslední půlstoletí ubylo 40 procent objemu polárního ledu. Tato měření s pomocí snímačů zvukových vln však podle Johannessenové nebyla pro zjišťování proměnlivé tloušťky arktického ledovce vhodná, neboť byla omezena dosahem ponorek. Podle nedávných zjištění Norského polárního ústavu však rozsah arktického ledovce zřejmě kolísal vždy, prokazatelně se tak děje nejméně 500 let. Ústup věčného ledu k severní točně probíhá už více než 150 let. Podle archivních map například v roce 1866 běžela hranice věčného ledu od poloostrova Kola ve Skandinávii hluboko pod Špicberky přímo k severní hraně Islandu. Nyní probíhá značně severněji: odhaluje celou západní část Nové země, západní část Špicberků a končí u Grónska daleko nad Islandem.

Podle některých odborníků však ještě není třeba bít na poplach. Ubývání arktického zalednění může být pokračováním ústupu pevninského a skandinávského ledovce po poslední době ledové. Postupné mizení ledového příkrovu lze totiž pozorovat u všech pevninských ledovcových splazů, zvláště markantní to je například v norské turistické oblasti Briksdalsbreen, kde za poslední necelé století ledovec ustoupil o zhruba kilometr, nebo v islandské laguně Jökulsárlon, kde se před sto lety ledovec telil téměř do moře, dnes až na konci čtyřkilometrové laguny, která se v průběhu století vytvořila.

Zdá se být prokázáno, že mizení ledové pokrývky je v přímé souvislosti s tzv. ozonovou dírou. V některých místem se totiž ubývání pevninských ledovců zastavilo nejspíš v důsledku enormních srážek zejména v 90. letech 20. století (například v Norsku), jinde, kde tolik nesněží, ledovce ubývají rychleji (Alpy, Arktida).

ms podle zprávy čtk, LN, 12. března 2003