Arktický led roztál, cesta je volná

Ledová masa kolem severního pólu se neustále scvrkává. Letos ustoupila na nejnižší úroveň od roku 1978, od kdy se sbírají vědecká data o arktické kře. Odborníci se shodují na tom, že led v Arktidě kolem roku 2030 úplně roztaje. Ustupující led však pomáhá mezinárodnímu obchodu. Letos se poprvé v historii přirozeně otevřela takzvaná Severozápadní cesta. Tato trasa výrazně zkracuje přepravu zboží mezi Asií a Evropou.

Severozápadní trasou poprvé proplul již v letech 1903–1906 Roald Amundsen. A německý FAZ přináší rozhovor s polárníkem Arvedem Fuchsem, který ji sám projel už dvakrát. Pro obchodní plavby však je třeba, aby cesta byla otevřena stabilněji.

převzato z již neexistujících stránek www.marine.fm

Evropská kosmická agentura se sídlem v Paříži (ESA) předvídá, že vývoj v Arktidě brzy umožní celoroční využívání tzv. Severozápadní cesty. Plavidla by na cestě mezi Evropou a Asií ušetřila cestou přes Arktidu tisícovky kilometrů oproti dosavadní plavbě přes Panamský průplav, poznamenala agentura AP.

Potenciální využití Severozápadní cesty už teď vyvolává mezinárodní spory. Kanada upozornila, že má veškerá práva na část cesty, která prochází jejím územím, a může tam tedy zakázat provoz. Proti tomu se však staví Spojené státy i Evropská unie. Nová cesta by podle nich měla mít mezinárodní charakter. Právo ji využívat by měla mít všechna plavidla.

Evropská kosmická agentura však zároveň upozornila, že úbytek ledové pokrývky vyvolává obavy, že se urychluje globální oteplování. Za poslední rok totiž v Arktidě ubylo zhruba milion čtverečních kilometrů ledu. „Za posledních deset let ledová krusta ustupovala v průměru asi o 100 000 kilometrů čtverečních ročně, takže snížení o milion čtverečních kilometrů za rok je extrémní,“ uvedl v prohlášení na webových stránkách ESA Leif Toudal Pedersen z Dánského národního vesmírného centra. I když některé dřívější odhady hovořily o tom, že by Arktida mohla být zcela bez ledu na konci století, odborník NSIDC Mark Serreze řekl, že úplnou ztrátu ledu v Arktidě odhaduje kolem roku 2030.

Mnozí experti přisuzují úbytek arktického ledu hlavně globální změně klimatu. Na rozlohu arktického ledu má ale vliv několik dalších faktorů, k nimž patří změny převažujících větrů a mořského proudění. Rozloha ledů se už asi 30 let měří družicemi a během roku pochopitelně kolísá – v létě vždy část ledu roztaje v zimě se opět vytvoří. Minima jsou právě v září. Problém je však v tom, že ledu bude ubývat čím dál tím víc, i když se v Arktidě příliš neoteplí. Mořský led má světlý povrch, většina solární energie, která na něj dopadá, odráží zpět do vesmíru. Pokud však led roztaje, energie se neodráží zpět, ale je pohlcována tmavým mořem, které se tak ohřívá, teplota roste a nový led má malou šanci vzniknout. „Je to kontroverzní záležitost a vždy bude určitá nejistota, protože klimatický systém má velkou přirozenou proměnlivost,“ připustil začátkem září Mark Serreze.

Vědci také upozorňují, že jejich data měří rozlohu ledu, nikoli objem. Liz Morrisová z British Atlantic Survey nedávno řekla, že kdyby se led nashromáždil na malém místě, mohl by jeho objem být stále stejný. „Existují i důkazy o tom, že se pod vlivem změn větru a proudění oceánů kupí podél severního kanadského pobřeží.“

ms, zdroj: lk, čtk, afp, LN, 17. září 2007