Dřeviny Islandu

Vegetace v pohoří Esja, cca 750 m n.m.,
tedy tundra s mechy a lišejníky

Rekreační lesopark Kjarnoskogur
na okraji Akureyri v nadmořské
výšce 20 až 150 m n.m.
Území je velmi pestře osázeno, vidíme
modřín, smrk, borovici, břízu a vrbu – jívu

Jaké dřeviny rostou na Islandu? Někteří turisté říkají, že žádné, jiní říkají, že dnes žádné, ale v minulosti ano. Při své návštěvě Islandu od 2. října do 29. listopadu 1999 jsem se věnoval i zodpovězení této otázky.

Základní podmínky

Základní kriteria pro růst stromů a keřů jsou půdní podmínky, množství srážek a průměrná roční teplota. Co se týče půdních podmínek, na Islandu nacházíme vyvinuté půdy, takže tyto podmínky spíše ovlivňují druhovou skladbu dřevin. Island má jednu zvláštnost – velké lávové oblasti. Podle stáří lávy zde můžeme pozorovat postupné pronikání vegetace. I o dostatečném množství srážek není problém se přesvědčit, každý turista na Islandu to poznal na vlastní kůži. V horách jsou oblasti a až 4000 mm srážek za rok. A průměrná teplota také není špatná, v Reykjavíku je 3,9 C. Pro porovnání, náš šumavský Pancíř má 3,7 C a je porostlý okrasnou smrčinou.

Všechny základní podmínky tedy dávají předpoklad růstu stromů.

Jaká je skutečnost?

Ve městech nacházíme pestrou skladbu dřevin, např. smrky, borovice, modříny, javory, vrby, jeřáby, břízy a jiné. Tato zeleň ale není původní, je uměle osázená. Na venkově občas nacházíme vrby a břízy. U domků však často najdeme velmi pestré výsadby. Také občas nacházíme v terénu pravidelné čtverce vysazených stromů. V horách vysokou zeleň nenajdeme, vzhledem ke klimatickým podmínkám. Zde převládá přirozená tundra, která je také velmi okouzlující.

Abych dostal odpověď na otázku, jaké dřeviny opravdu rostly na Islandu, navštívil jsem zdejší botanické zahrady. V říjnu v Reykjavíku a v listopadu v Akureyri. V zahradách bylo vždy mohutné stromoví. Pracovníky obou botanických zahrad oceňuji, neboť seč mi věnovali i když měli pro veřejnost zavřeno. V Reykjavíku mi umožnili i prostudovat odbornou literaturu. Zde jsem mohl učinit závěr, jaké jsou původní islandské dřeviny.

jméno dřeviny	dorůstá výšky v metrech
	na Islandu	v ČR
Bříza trpasličí (Betula nana)	0,6	0,9
Bříza pýřitá (Betula pubescens)	12	20
Dřín (Cornus suetica)	0,2	-
Jalovec obecný (Juniperus communis)	1,2	6-12
Osika (Popupus tremula)	6	20-25
Vrba (Salix callicarpaea)	0,6	-
Vrba zakrslá (Salix herbacea)	0,2	0,2
Vrba (Salix lanata)	2	-
Vrba bobkolistá (Salix phylicifolia)	5 (?)	2,5
Vrba – jíva (Salix caprea)	8	15
Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)	12	15

Pokusme se nyní sestavit pravděpodobné původní vegetační stupně

nadmořská výška	vegetace
0 – 100 m n.m.	smíšené lesy z bříz, osiky, různých vrb a jeřábu a keři
100 – 250 m n.m.	březové lesy
250 – 400 m n.m.	řídké březové lesy
400 – 550 m n.m.	tundra s keři, vřesem a mechem
550 – 700 m n.m.	tundra s nízkými keři (do cca 20 cm) a mechem
700 – 850 m n.m.	tundra s mechy a lišejníky
850 – 1000 m n.m.	lišejníky – podsněžní stupeň
1000 a více m n.m.	ledovec

Vidíme, že Island byl v minulosti zalesněn vyjma lávovým oblastí do cca 400 m. Tyto oblasti dnes odpovídají nekonečným pastvinám. Původní vegetaci zničil člověk svojí touhou mít stále více a více pastvin. Dnes mají Islanďané jiný přístup k přírodě. Snaží se i o opětovné zalesňování, to jsou ty pravidelné útvary v terénu z borovic a smrků. Vegetace ve vyšších nadmořských výškách se nám zachovala v dobrém stavu. Vegetační stupeň lišejníků je velmi zajímavý, pestrá druhová skladba v různých barvách. Při návštěvě Islandu se pozorně dívejme a uvidíme oblasti s původní vegetací, oblasti přeměněné v zemědělskou krajinu a oblasti znovuzalesňované.

text a foto Zdeněk Soukup, 21. května 2000

Poznámka

Josef Mach ve své knize Island, ostrov mezi kontinenty píše o své návštěvě poloostrova Snaefellsnes: „Minuli jsme zárodek nově vysázeného lesa a budovu ředitelství Islandských lesů. Odtud se řídí výsadba dvou až tří milionů stromků ročně. Bohužel, i když se porosty zakládají na jižních stráních a pak oplocují, aby je neokusovaly ovce, uchytí se jen každý pátý výpěstek. Dříve se vysazovaly břízy, jeřáby a vrby. Dnes je nahradily severské jehličnany, jedle, smrk a borovice. Jejich sazenice se dováží ze Sibiře a Aljašky.“

ms, 17. listopadu 2000

Recenze RNDr. Naděždy Gutzerové, botaničky z Chrudimi

V celém článku je řada chyb, od drobných překlepů až po zásadní odborné chyby. Nejvíce chyb je ve výběru a porovnání islandských dřevin s našimi. Bohužel ani informace v Základních podmínkách nejsou přesné.

Výskyt dřevin závisí především na délce vegetační sezony. Dlouhodobé přežití dřevin je možné v oblastech, kde alespoň po dobu 100 dní v roce je teplota vyšší než 5 ºC. Listnáče (kromě jalovce, jsou v článku uvedeny pouze listnáče) vyžadují počet letních dnů (tj. den s maximem teplot vzduchu vyšší než 25 ºC) vyšší než 120 dní v roce. Závisí též na kontinentalitě nebo oceanitě klimatu. Islandské oceánické klima je velmi extrémní (na rozdíl od českého, které je spíše kontinentální). Na Islandu je nízký sluneční osvit, vyšší počet vlhkých dnů, vysoké průměrné srážky a průměrná rychlost větru.

Srovnávat vegetaci tundry v arktickém pásmu s obdobnou naší vegetací v bezlesé oblasti našich nejvyšších hor není vhodné. Je to jako srovnávat jablka a hrušky, rozdílů je více než shod. Hlavní rozdíl spočívá ve výskytu trvale zmrzlé půdy v tundře, ty u nás chybějí.

Další důležitý rozdíl je jiná délka dne v průběhu roku, samozřejmě jiné množství srážek, výška sněhové pokrývky atd.
K samotnému výběru a srovnání dřevin. Nejprve opravím překlepy a nepřesnosti ve jménech rostlin. Chybné české názvy jsou u tří druhů. Správně má být: topol osika, vrba bylinná, vrba jíva (bez pomlčky).

Horší je to s odbornými chybami. Cornus suetica je starší synonymum pro Chamae- peryclymenum suetica. Tato rostlina není dřevinou, ale maximálně 20 cm vysokou bylinou. Někteří autoři uvádí, že se jedná o polodřevinu, to znamená, že spodní část stonku dřevnatí.

Největší problém je nevhodné srovnání rozdílných taxonů. Betula pubescens má v Evropě 3 poddruhy, které někteří autoři hodnotí i jako samostatné druhy. V ČR roste poddruh Betula pubescens s. s. – bříza pýřitá pravá, zatím co na Islandu roste poddruh B. pubescens tortuosa – bříza svalcová. Oba podruhy se od sebe liší morfologickými znaky, mezi něž patří i vzrůst. Bříza svalcová na Islandu dorůstá obvykle výšky do 2 m, výjimečně na místě chráněném před větrem dorůstá i 12 metrů.

Stejný problém je s jalovci. Na Islandu roste podruh jalovec obecný nízký (Juniperus communis alpina – starší synonymum Juniperus nana), který se od jalovce obecného pravého (Juniperus communis s. s.) odlišuje nízkým vzrůstem (max. 1 m). Jalovec obecný pravý na Islandu neroste vůbec a jalovec obecný nízký roste u nás velmi vzácně v Jizerských horách, Krkonoších a Jeseníkách v nadmořské výšce od 830 do 1 400 m.

Veškeré údaje, které uvádím se týkají přirozeného výskytu ve volné přírodě, ne dřevin vysazovaných v parcích, zahradách apod. S tím souvisí další problém, zda-li je možné srovnávat druh na Islandu se běžně vyskytující (Salix phylicifolia) s exempláři, které jsou u nás v přírodě nerostou, ale jsou pouze vysazovány jako okrasná dřevina.

Další námitku bych mohla vznést k výběru dřevin zařazených do autorova výběru. Proč autor uvádí druhy, které se vyznačují nízkým nebo plazivým habitem a neuvádí další dřeviny nízkého vzrůstu rostoucí na Islandu i u nás: borůvka černá (Vaccinium myrtillus), borůvka bažinná (V. uliginosum), vřes obecný (Calluna vulgaris), medvědice lékařská (Arctostaphyllos uva-ursi), šicha černá (Empetrum nigrum), šicha oboupohlavná (E. hermaphroditum) a ostružiník skalní (Rubus saxatilis). Z druhů rostoucích na Islandu, ale ne na území ČR: dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala), Cassiope hypnoides a skalenka poléhavá (Loiseleuria procumbens). Výše uvedené dřeviny (snad vyjma borůvky černé) se na Islandu běžně vyskytují právě v tundře.

Připomínek by bylo více, např. co jsou vegetační stupně lišejníků či výskyt smrku v Evropě a původ "krásných smrčin" na Pancíři. Na Pancíři dnes rostou smrkové kultury a před zásahem člověka zde rostly listnaté lesy nebo smíšené lesy s jedlí…

Naděžda Gutzerová, Chrudim, 20. prosince 2000

Reakce autora článku