Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Expedice Severských listů do Laponska 2009

Expedice k jezerům a bažinám finského Laponska  (18. 7. – 15. 8. 2009)

V loňském roce jsme vyrazili na expedici do končin, které někteří nazývají neexpedičními (expedice je prý, když se jde, neznámo pořádně kam a kudy a rozhodně tam nevede nějak označená cesta). Prošli jsme (kromě části poměrně navštěvovaného Národního parku Urho Kekkonena) i část divočiny Kaldoaivi, prakticky nejsevernější končinu Evropské unie.

Letošní výprava bude trošku drsnější – první, nejnáročnější, bude přechod divočiny Vätsäri, zčásti zcela bez cest, přes kamenitou poušť, bažiny, mokřady, jezera a dravé řeky. To je končina mezi jezerem Inari a rusko-finskými hranicemi, pokrčuje pak na sever k Sevettijärvi a finsko-norským hranicím.

Doprava: Letadlem do Ivala, autobusem místní přejezdy, pěšky s kompletním vybavením pro pobyt v přírodě a zásobami jídla na cca 14 dní.

Trasa: Nellim – Sevettijärvi. Cesty se tu vyskytují jen sporadicky, je třeba překonávat bažiny, brodit či přeplavat řeky a najít cestu a způsob, jak se dostat na druhou stranu několika jezer. Nikdo tu nebydlí, divočinu projde tak 10 lidí ročně v období mimo sněhovou pokrývku. V zimě sem vyrazí lidi na motorových skútrech, rybáři, turisté na „safari“, zbohatlíci nebo jen milovníci rychlé jízdy na sněhu.

Zajímavá je i historie této oblasti, před sto lety tudy vedla frekventovaná cesta finských Sámů k Ledomoři (Barentsovu moři u norského města Kirkenes). Po vzniku samostatného Finska, zřejmě díky ochladnutí vztahů mezi Finskem a Sovětským svazem, tu vznikla nepřístupná pohraniční oblast, k oteplení vztahů nepřispěly ani územní nároky Sovětského svazu po vyhrané válce druhé světové válce.

Druhá část expedice bude „na zotavenou“ – několikadenní trek tzv. Jižními břehy. Tak jsem loni pojmenoval oblast táhnoucí se od jihovýchodního břehu Sevettijärvi do pohraničního Näättäma.

Třetí část – po přejezdu do Karlebotnu v západní části norského Varangerfjordu se expedice obrátí na jih a projde pusté hory a přejde do finské divočiny Kaldoavi, končiny, kterou jsme navštívili již loni. Cesta je to stará laponská zásobovací; poté, co byla opuštěna sámská sídliště v této končině, se na cestu pozapomnělo; v poslední době došlo k znovuobjevení a propagování této cesty pro turistické a rekreační účely. Přechod hor bychom měli ukončit u loňského nejhezčího jezera Iisikkajärvi – a potom projdeme oblast podle řeky Näättämöjokki opět do hraničního sídla Näättäma.

Plány jsou plány, příroda je příroda. Kamarád, se kterým jsem se měl na svém vaellusu (vandrování) sejít, mi poslal jedno laponské přísloví: „Pes je člověk, sob je člověk, skála je člověk – ale sračka je sračka.“ Jeho zradilo zažívání, mě kotník. Takže jsem Norsko raději vypustil a prošel větší okruh finským Kaldoaivi.

Mám rád tyhle návraty do známých míst, uzavírání cest kruhem a případná setkání v pustině, kde si člověk něco domluví a za půl roku zrealizuje…

Michael Stanovský

Denní zpravodajství

Klikněte pro mapu Google s trasou...



Ivalo
18. července 2009  na mapě


sobota 18. července 2009

Expedice vyráží   pozice na mapě

Dnes naše expedice vyráží. Létadlo z Ruzyně odlétá v půl dvanácté, v Ivalu daleko, daleko za polárním kruhem, budeme asi v šest večer. Úžasné, ale není to ono. Aby si člověk pořádně vážil takové dálavy, měl by cestou strádat více, než je zvykem v letadle. Třeba když vikingové osídlovali Island, trmáceli se po moři dlouhé týdny, spousta jich vůbec nedojela. Ostatně pořádná silnice do Laponska vede teprve sto let. Dneska je to prostě brnkačka, i když jedete vlakem, lodí a autobusem. O aeroplánech ani nemluvě...


sobota 18. července 2009, 20.00 hod.

Ivalo   pozice na mapě

Expedice zacina opet v Ivalu. Letadlem na letiste a tentokrat jsme meli stesti, z letiste do kempu nas vzal dobrosrdecny Ital, ktereho nadchly nase plany prochodit Laponsko krizemb krazem. Pocasi je pekne. Mel jsem tri ruzne prepovedi (britska metosluzba, Forecast a finska meteosluzba), vsichni vestili ruzne pocasi, slunicko nemelo byt. Ale je. Jeden finsky vojensky turista mi psal, ze letosni komari jsou velci a doporucil brokovnici. Zda se, ze mel pravdu.




reka Paatsjoki
21. července 2009  na mapě


úterý 21. července 2009, 10.01 hod.

reka Paatsjoki   pozice na mapě

Reka ma mnoho jmen. Finske, laponske, norske... Vyteka z jezera Inari proteka kouskem Ruska a pak skoro az k mori tvori hranici s Norskem. Teda z Inari spis nevyteka. Rusove po valce zabrali zdejsi uzemi Finska i s rekou a prehradou a postavili dalsi. Takze ruske vodni dilo Janiskoski vzedme nejen reku, ale i cele finske Inari o 1.5 metru.




u jezera Kessijarvi
22. července 2009  na mapě

jezero Nuottamajarvi
22. července 2009  na mapě

středa 22. července 2009

u jezera Kessijarvi   pozice na mapě

Jsme u jezera Kessijarvi. Malebne misto, letos tudy vede nova znacena turisticka stezka, tak je tu i zrenovovana sauna. Stezka vede az k Nammijarvim ale tam odbocuje do Norska do NP Ovre Pasvik. Kdyz se podivate na mapu teto oblasti, uvidite, ze ruske hranice tvori takovy vingl, aby jim patrila i reka. O tom jsem uz psal. Drive hranice vedla asi o 50 km vychodneji, Finum patrilo i kus more a byl to tu docela obydlene. Drive v teto oblasti bydleli Inarsti Samove. V Nellimu pisi, ze se tu stykaji tri kultury. Ve 20. a 30. letech se sem pristehovali Finove a pak jeste po prohrane valce roku 1940 z Petsama Skolsti Samove. Nase jezero je severne 25 km od Nellimu. Vedle autiotupy (volne otevreneho srubu) je tu jeste zbytek vesnice, nejaka stodola, senik a chalupa, kterou dnes obyvaji rekreakcne nejaci rybari. Velmi nadherne misto, posedet u jezera, koukat jak skaci ryby, poslouchat cvrlikani ptaku a videt sem tam nejakyho zajice na louce...


středa 22. července 2009, 22.00 hod.

jezero Nuottamajarvi   pozice na mapě

Dnes jsme skoncili u noveho taboriste na nove finsko-norske znacene turisticke stezce ve zdejsi divocine. Kupodivu i lehce navstevovane, asi protoze je nova. Jmenuje se Piilola trail. Psal jsem, ze vede az do Norska. Asi Finove berou vazne ten trilaterarni park Inari-Pasvik (fin. Paatsjoki). Jenom by me zajimalo, zda se z teto jednosmerne pres 30 km dlouhe stezky stane okruzni. Jenomze to by se museli potatit i Rusove (treti z partneru trilaterarniho parku). Pochybuji, ze by nechali jen tam mirnix-tirnix trajdat Nory a Finy pres sve uzeni, nedej boze sve obcany po Finsku a Norsku. Dost na tom, ze vubec pristoupili na vytvoreni "parku", ktery ma predevsim chranit vodbni zdroje teto oblasti. Je to ale nejaky pilotni projekt preshranicni spoluprace OSN, tak jim nejspis nic jineho nezbylo. Jezera se tu jmenu moooc pekne - Luusuanlahti, Mataljarvi, Kurvasiompola, Sorstijanka, Kaitajarvi... Jeste lepsi jsou samske nazvy - Koskisjarvi, Koskisluobav, Koldemjavri - skoda jen, ze z mobilniho telefonu neumim odesilat nabodenicka nad znaky.




Piilola
23. července 2009  na mapě

Nammijarvi
23. července 2009  na mapě

Nammijarvi
23. července 2009  na mapě

čtvrtek 23. července 2009, 20.00 hod.

Piilola   pozice na mapě

U poměrně velkého jezera Nammijärvi je rybářská vesnice Piilola (založená kolem roku 1900), za války to tu obývali Němci, takže vesnici ani nevypálili, jak bylo jejich dobrým zvykem. Vesbnice je přes léto obývána nějakými rybářskými rodinami i s dětmi. Asi je sem odvezou hydroplány - nebo možná dojedou terénní čtyřkolkou. Za potokem na jich od vesnice je jeden z mála zdejších otevřených srubů určených pro tuláky divočinou (autiotupa). Letos má takovou malou premiéru, ve spolupráci s Nory byla otevřena přeshraniční stezka Piilola trail. Začíná ve Finsku, vede se z Nellimu od jihu a pokračuje na východ do norského národního parku Øvre Pasvik. My ale ale pokračujeme na sever.


čtvrtek 23. července 2009, 20.00 hod.

Nammijarvi   pozice na mapě

Na dalekem severu se vypravi, ze kdyz Buh stvoril Laponsko, musel dodatecne jeste stvorit komary, aby nevznikla konkurence nebeskemu raji. Nevim, kde ten vcerejsi Fin sebral, ze komari skoro nejsou. Je jich uplne nejvic. Ale to rikam kazdorocne pri kazdem frontalnim utoku techto milych zviratek...
U jezera Nammijarvi to moooc krasny. Dneska je cely den slunicko, vecer jeste 20 ves stinu. Skoda, ze teplomer po prvnim zmoknuti prestal merit maximum a minimum. Nadherne misto (to se ale v Laponsku da rikat take skoro kazdy den). Finove tu maj9 opet bezvadne vybavenou autiotupu pro poutniky. Take tu je stara samska vesnicka Piilola. Asi deset staveni na louce u jezera. Dokonce tu jsou nejaci obyvatele, i deti. Bud sem jezdi potomci puvodnich samskych starousedliku na prazdniny a na ryby (ve Svedsku jsme takovou osadu videli, provozovalo to nejake rybarske druzstvo s pravidelnou vrtulnikovou dopravou), nebo jsou to obycejni "luftaci". Akorat nevim, jak se sem dostali. Pesky je to nejbliz 15.5 km od norskeho parkoviste v NP Ovre Pasvik. Anebo sem prileteli hydroplanem, to jsme videli loni v Kaldoaivi.




Nammijarvi severni brehy
24. července 2009  na mapě

jezero Allimarien Tuopultujavri
24. července 2009  na mapě


pátek 24. července 2009, 14.00 hod.

Nammijarvi severni brehy   pozice na mapě

Samove videli v kazdem kousku prirody zivou bytost. Ve stromu, kytce, zvireti, ale i kameni, potoce ci jezere. A jak tak chodili Krajem, s temi bytostmi rozmlouvali. Krajina se jim stavala privetivejsi a bezpecnejsi. Budte take takovi. Nebudete se muset niceho obavat. Rozmlouvejte s sutyrky a brizami. Nez jsme nasli tohle taboriste se zbytky stare plachtove sauny na severnim brehu Nammijarvi, popovidal jsem si s borovici. Vypravela mi o zdejsim drsnem ale krasnem kraji, o treskutych mrazech, ktere zazila, ale i o krasnem letosnim jaru - a jak ji sobice porodila mlade u korenu.... Zatocila se mi z toho hlava, ze jsem malem nedokazal jit dal. Proc take, kdyz sem clovek najednou zacina nejak patrit...


pátek 24. července 2009, 22.00 hod.

jezero Allimarien Tuopultujavri   pozice na mapě

Finove poznavaji prirodu nejlepe tak, ze v ni ziji a ze ji prochazeji. Jejich cundr se jmenu vaellus. Nekteri jen dojedou autem do nejakeho narodniho parku a tam udelaji desetikilometrovy okruh, jini projdou vetsi kus prirody a mnohde mohou vyuzivat volne pristupne (nebo i placene) sruby. Extra trida je putovani prirodou jen podle mapy a GPS, bez cest, bez zazemi... To jsme se rozhodli udelat my. Od jezera Nammijarvi jsme dosli az sem. Orientace byla docela dobra az na to, ze ne vsechny mocaly, a mnohdy i jezera, jsou namalovany v mapach. Kolikrat se ujde jen jeden kilometr za hodinu. Ale nocni pohled na skoro nezapadajici slunce nad jezerem, u ktereho stanou tak tri lidi za rok, stoji za to.




Surnukoski
25. července 2009  na mapě

Surnukoski taboriste
25. července 2009  na mapě


sobota 25. července 2009, 19.00 hod.

Surnukoski   pozice na mapě

Dnesni vaellus offroadem byl poznamenan stale krasnym pocasim (ve stinu asi 30 stupnu) naprosto neskutecnymi utoky krveziznivych komaru a hledanim cesty mezi mokrady. Ukazuje se, ze mapy nejsou nejpresnejsi. GPS obcas ukazovala, ze stojime uprostred mocalu nebo nektera jezera na mapach zcela chybela. Navic jsme schazeli z "hor" asi 150 metru prevyseni po morenovych polich s balvany zvici 5 metru. 30 kilo na zadech stabilite neprida. Cele odpoledne jsme zdolavali asi 6 km vzdalenost vzdusnou carou. Odmenou je nadherna, asi 1 km dlouha reka mezi jezery Pitka Surnujarvi pres pereje do Surnuvuona (jezero tvori nejaky severni cip Inari). Pereje se jmenu Surnukoski a vetsinou se na druhou strranu da dostat jen pomoci lodky, kterych je tu kupodivu docela dost, asi nejaci sezonni rybari. Letos je v lete vody malo, tak jsme to bez problemu prrebrodili. Taky tu pry bydli nejaky poustevnicky sveraz, ktery ale nema rad lidi.


sobota 25. července 2009, 23.30 hod.

Surnukoski taboriste   pozice na mapě

Ac jsme chteli jit dal, nakonec tu zustavame. Na druhe strane reky bylo pekne taboristatko. Nadherny vecer. Spousta zazitku, je treba to probrat a napsat do deniku. Kolikrat se mi stane, ze odpocivam u jezera, kde mozna posleednich sto let nikdo nesedel, snad krome sobu...




Kyyneljarvi pusty zaliv
26. července 2009  na mapě


neděle 26. července 2009, 18.00 hod.

Kyyneljarvi pusty zaliv   pozice na mapě

Expedice dosahla jeden ze severovychodnich cipu jezera Kyyneljarvi. Puvodne jsem si myslel, ze tu bude prehledna krajina, vrcholova horska tundra a spousta jezer. Ve skutecnosti je tu nekonecny ridky borovy les neuveritelne plny morenovych poli. Prakticky jedine morenove pole desitky kilometru dlouhe. Chodit mezi tim je o zlomeni nohy. Orientace zadna, neni nikam videt, nebyt busoly a GPS, jsme ztraceni. Ale takhle je to v pohode. Zacalo prset, takze o dalsi zazitky postarano. K veceri kolinka s komary a caj s komary, potom kafe s komary. Komari jsou vsude. Pu-erh je nastesti lahodnejsi, takze je prerazi. Je zajimave, ze tu clovek, v krajine ve ktere by rekl, ze lidska noha nebyla desitky let, stale nachazime stopy civilizace.Ale jenom u jezer a bohuzel spis novejsiho data. Proste na clunu jde dojet vsude. Tady je docela pekne taboriste a asi padesat flasek od koralky. Inu, svaty Juhannus je treba slavit i v absolutni pustine.




Cesta na sever
27. července 2009  na mapě

brod pres Kyyneljoki
27. července 2009  na mapě

Suolistaipale
27. července 2009  na mapě

Suolistaipale - autiotupa
27. července 2009  na mapě


pondělí 27. července 2009, 13.30 hod.

Cesta na sever   pozice na mapě

Cesta vede tezkymi morenami. V lese není prakticky kus rovný. Stále přelézáme kamany, malé, velké, desetimetrové. Jdeme kolem rychlostí asi kilometr za hodinu. Naštěstí neprší, jen všera trošku sprchlo. Kamení je mnohdy porostlé lišejníky a mokré klouže...


pondělí 27. července 2009, 17.00 hod.

brod pres Kyyneljoki   pozice na mapě

Suolisjarvi je velke jezero ktere se tahne na sever od jesera Inari. Nema samozrejme ani delku 50 km, ani rozlohu stovky ctverecnich kilometru, ale velke je. Na jih od nej je jezero Kyyneljarvi, tam nekde jsme spali na dnesek. Jezero Kyyneljarvi ma asi o pul metru nizsi hladinu, tak tu vznikla dvestemetrova reka, ktera tenhle spad prekonava. Vody je potreba pretransportovat asi hodne, protoze proud je hooodne prudkej. Hezky pereje! Letos je relativne sucho, prebrodili jsme to s vodou po kolena, ale jedna Finka, ktera mi radila s cestou, tu byla pred tremi lety v cervnu, musela porazit par borovic, udelat "most" a jeste na nem mela vody skoro po rozkrok. Legendy hovori i o nepruchodnosti, i o preskakani suchou botou. Brozeno to byva zrejme casto, soude po cerstvych stop vaellusaku na obou stranach, zvlastni je, ze sem ani z jedne strany nevede sememensi naznak cesticky. Jdeme dal...


pondělí 27. července 2009, 20.00 hod.

Suolistaipale   pozice na mapě

Autiotupa Suolistaipale. Oaza poutniku. Ty asi ctyri kilometry vzdusnou carou od brodu byly neskutecnej narez. Hnali jsme to, jak se dalo, vidina odpocinku byla silna, ovsem divocejsi, rozervanejsi, nepruhochodnejsi sutrove pole jsem jeste nevidel. Zli Stallove se tu vyradili, jak umeli. Tupa je na male siji asi deset metru siroke, vlevo inarsky zaliv Suolisvuono, vpravo pak jezero Suolisjarvi. Kdyby panbuh chtel mit lehou praci, prorazil by tu siji - a bylo by vystarano. Asi dva metry vyskoveho rozdilu by udelaly hezke vodopadky. Ale to ne. On to zene tim predchozim brodem, perejemi, do Kyyneljarvi a pak jeste nejakejma dalsima perejema do Kyynelvuona, dalsiho inarskeho zalivu. Proto je to Laponsko tak krasne. Jenomze rybari a cestovatele na lodich chteji kratsi cestu. Tak hned pod chatou je takova mala pozemni lanovka, klikou se tu na lane pretahuje vozejcek a na nem je lod.




Dva lovci divokych sobu
28. července 2009

úterý 28. července 2009, 18.00 hod.

Nejsevernejsi cip Inari  

Na Suolistaipale konci jezero Inari. Jestli jsem v minulosti psal, ze Kyyneljarvi je jeden z nejsevernejsich koncu Inari, lhal jsem. Ten je tady. Pekny pohled z okna tupy, v esusu vareny hrach, v hrnku caj s rumem, akorat citron chybi a divoky stovik tu neroste. Je zvlastni, ze tu vsude3 je signal mobilnich telefonu. Asi, ze tu jezdi rybari zhyckani cevilizaci, asi, ze po hladinach jezer se signal siri lepe...
Pres den relaxujeme, zitra nas ceka prechod (nejspis dvoudenni) do Sevettijarvi. Pres den jsem sedel u jezera a cetl si samske povesti v prekladu Zdenka Lycka (vydalo Argo). Jednu vam tu napisu.


úterý 28. července 2009, 20.00 hod.

Dva lovci divokych sobu  

Jednou se dva muzi vydali na lov divokych sobu. Sli uz mnoho dni, ale na zadne nenarazili. Doslo jim jidlo. Vesli do opustene chyse, ktera stala v divocine, aby v ni lovci mohli prenocovat. Kdyz nastal vecer, rozdelali velky ohen a postavili na nej hrnec. Ale nemeli, co by do neho dali, jen vodu. Starsi muz odesel a kdyz se vratil, dal ho hrnce sobi srdce. Ten co zustal v chysi si myslel, ze jeho druh mel srdce s sebou, tak klidne pojedl.
Druhy den vysli z chyse a vedle ni stal velky sobi byk. Mladsi muz popadl luk a vystrelil. Sob padl k zemi. Kdyz jej stahli a vyvrhli, zjistili, ze mu chybi srdce. Mladsi se zeptal starsiho, kam se podelo. Muz odpovedel: "A cos vcera jedl?"
Mladik se vydesil, kdyz uslysel, ze snedl srdce soba jeste pred tim, nez byl zabit. Opustil sveho druha a sel si po svem, uz o jeho spolecnost nestal.
(ze sbirky O muzi, ktery si koupil svedeni)




bezejmenne jezero - kota 127m
29. července 2009  na mapě


středa 29. července 2009, 19.00 hod.

bezejmenne jezero - kota 127m   pozice na mapě

Samske (laponske) pohadky jsou myticke, drsne, usmevne a mnohdy ani ne pro deti. Skutecnost je (zvlaste dneska) mnohem prozaictejsi. Vsichni ziji v civilizaci, tajemne sily prirody je uz prilis neoslovuji - a tech 10 %, kteri se venuji tradicnimu sobareni, zajimaji spis motorky a vrtulniky, kterymi soby nahaneji - nebo (s odpustenim) chlast, kterym se rozdovadeji. Popravde receno, nedivim se, jsou tydny bez zensky a rodiny jen nekde v pustine (v zime ledove), co maji delat. Potkali jsme takovou jednu chajdu, kde prrespavaji. Curbes, plaechovky od piva, flasky od chlastu, kanystry od oleje, stare pasy ze skutru, potrhane site, polamamane zarizeni chajdy, postel, na niz bych teda spat nechtel, polorozpadla sauna vyspravena prkynky a plechem a papundeklem. Tak jsem vam radeji vyfotografoval hezkej sutr u jezera, kam jsme dneska dosli. Jezero se asi nijak nejmenuje. Nebo se jmenuje, ale nepisou to do map, aby turisti nevedeli. Podivam se doma na finske specialkya pripadne doplnim. Neusli jsme toho moc. Neni to ale lenosti, ani spatnym terenem (ode dneska jdeme podle sobich ohrad, coz znamena v 50 % sobi cesticku a ve zbytku mensi skaly, nez byly dosud) ale mym podvrknutym kotnikem. Nastesti jen trosicku, takze se dari jen trochu pomaleji. PS: MUZETE NAM NECHAT VZKAZY V DISKUZI NA KONCI STRANKY.




Sevettijarvi
30. července 2009  na mapě


čtvrtek 30. července 2009, 18.00 hod.

Sevettijarvi   pozice na mapě

Vatsari pokoreno. Dnesni den byl ve znameni navratu k civilizaci. Po nekolika kilometrech od noclehu jsme ji nasli. Hromadu flasek od piva. Taky tam byla jakasi cesta k silnici. Lepsi, nez ta sobi podle ohrad. Nevim, zda bylo smutne, nebo vesele zjisteni, kdyz se objevil asfalt. Dokonce za pul hodiny jel kolem autobus do Sevetti. Zastavil nam v zatacce a za tech 9 km nic nechtel.
PS: Tak nevim, zda sobi nudlicky s kasi a vychlazenou Lappin Kultou nejsou lepsi, nez cely vaellus, zvlaste kdyz venku prsi.




jezero Nilijarvi
31. července 2009


pátek 31. července 2009, 2.00 hod.

jezero Nilijarvi  

Tak dneska trochu civilizace, jsem u jezera Nilijarvi, je tu sevettijarvensky kemp Nilituvat. Expedice se scvrkla na jednoho cloveka, pratele, kteri slibovali jet, odrekli, dalsi "pulka" vypravy, ktera me zde mela cekat odjela domu s laponskym prislovim na jazyku: "Pes je clovek, sob je clovek, skala je clovek - ale sracka je sracka." Dalsi lide si to bud rozmysleli (nevedi ani, jak dobre udelali), nebo prijeli v jinem terminu - a s ostatnimi jsem se nejak nedohodl na trase. Inu, jsem asi spatny organizator. Nevadi. Putovat laponskou krajinou sam take neni k zahozeni, dava mnohem vic prilezitosti vnimat krajinu, jeji genius loci - a zpytovat sebe sama. Zkuste si to nekdy doma, nemusite jezdit az na nejsevernejsi okraj Evropske unie - i kdyz tady je to mnohem silnejsi - anebo je tu clovek vnimavejsi...
Kemp je tady hezky, ale docela pusty. Nevim, jestli je uz po sezone (jedna konci zacatkem srpna, za 14 dni konci i prazdniny, dalsi sezona zacne v druhe pulce zari az do Laponska dorazi tzv. ruska, takove zdejsi babi leto). Ve zdejsim kempu stoupne sebevedomi i Cechovi tradicne nenadaneho svetovymi jazyky. Zdejsi pani umi jen finsky a laponsky. Neznat tyhle dva jazyky neni pro cloveka zase takova ostuda. Cestina je dvakrat rozsirenejsi, nez finstina, a take ji tady moc neumeji...




Naatamo
2. srpna 2009  na mapě

Naatamo
2. srpna 2009  na mapě

Naatamojoki Kalliokoski
2. srpna 2009  na mapě


neděle 2. srpna 2009, 17.45 hod.

Naatamo   pozice na mapě

Naatamo (vsechny samohlasky s prehlaskou) je osada primo na hranicich Finska a Norska. Nevim, jestli tu kdo v minulosti bydlel, ale misto bylo osidleno v prubehu druhe svetove valky evakuovanymi Skoltskymi Samy, kdyz se v jejich vlasti, okoli Petsama bojovalo. Kdyz po valce pripadlo tohle jejich uzemi Sovetum, nekteri se sem odstehovali zase a nafurt. Silnice sem vede par desitek let (do dnesniho "centra" skoltu Sevettijarvi vede uz od konce sedesatych set). Je tu nejaka ta desitka baracku v okoli, ale u silnice jsou jen dva supermarkety. Zrejme oblibene nakupni misto Noru i Finu z okoli. Nevim, proc maji Nori svuj obchod a benzinku ve Finsku, asi je to zajimavejsi danove. Zadna krasa, za hangary s obchodem obvykly curbes z palet, krabic a haraburdi.
Nad osadou je ale kopec s vysilacem a zacina tu nadherne "skalni mesto" se sutry a uzasnymi jezery. Do toho sviti slunicko a jsem asi 180 m nad morem.


neděle 2. srpna 2009, 19.00 hod.

Naatamojoki Kalliokoski   pozice na mapě

Kalliokoski znamena cesky skalnate pereje. Taky jo. Siroka reka Naatamo huci, syci, bubla a nencha spat. Znam to. Byl jsem tu pred 2 lety s partou ornitologu z Beskyd. Takze navrat na znama mista. Reka je jen 60 metru nad morem. More je kousek. Asi 12 km do norskeho Neidenu (znamena to to same, co finske Naatamo) a pak uz se zvolna rozleva do nejakeho maleho fjordiku. Reka dela velky spad. Az moc velky. Pereje tu ma na kazdem kroku a v Neidenu skoro vodopady. Reka Naatamojoki je oblibene rybarske misto. A nejen reka, i okolni jezera. Jenomze zhyckani finsti rybari se tam divocinou neplahoci. Hydroplan ze Sevettijarvi je v permanenci a leta nekam co dve hodiny. Pokracovani expedice jsem trochu prerovnal, uvidime co pocasi a bolava noha. Na Norsko to ale letos nevidim. Dokud je nadherne je treba si uzivat Laponska, vstrebavat krasu prirody a relativni divocinu




rano na Kalliokosti
3. srpna 2009  na mapě

Paikoinlampi
3. srpna 2009  na mapě


pondělí 3. srpna 2009, 11.00 hod.

rano na Kalliokosti   pozice na mapě

Mam rad tahle rana na taboristi, zvlaste kdyz sviti slunicko. Zapakuju, uvarim caj, koukam na reku, vlastne bnikam nespecham, takze jeste kaficko... Prijde finsky rybar, a protoze nic nechytil, opece si burta. (Maji tu ruzne burty - i hodne dobre. Vcera jsem griloval sobi parky.) S Finy si clovek moc nepopovida, ne ze by byli malomluvni, ale spis neumi nebo se stydi mluvit jinak nez finsky... Take zdejsi kolorit.


pondělí 3. srpna 2009, 18.00 hod.

Paikoinlampi   pozice na mapě

Male jezirko je finsky lampi. Velke pak jarvi. Tohle, u ktereho dnes taborim, se jmenuje Paikoinlampi, takze male. Je videt, jak jsou tahle pojmenovani osidna.
Jsem v divocine Kaldoaivi. Uz od pohledu mene divoka a jaksi privetivejsi pro oko. Pro bydleni mozna ne tolik. I kdyz se nadmorska vyska ani zemepisna sirka moc nezmenila, je tu o poznani chladnreji. Anebo je to tim, ze prisel srpen? Kazdopadne cely den bez mracku a mozna to tak vydrzi skoro do konce tydne.
Potkavam semtam nejake turisty. Nojo, ceta tu je. A jak pise Zdenek Lycka v doslovu ke svemu prekladu samskych pohadek, moderni doba pomohla uspesne zlikvidovat puvodni zivot Samu (Dodavam, ze v tom.to smeru neni samske etnikum ojedinele). Stare tradice vsak nastesti uplne nevymizely, nebot se prenasely z generace na generaci pomoci specifickych pisni ci zpevu joiku. Samove si take dodnes zachovali svatecni narodni kroje jasnych barev.
Stari Samove byli animiste, verili, ze dobre i zle sily, ktere ovladaji svet, se skryvaji kvetinach, zviratech, kamench, horach, rekach a jezerech... K beznemu uctivani si vybirali kameny neobvykleho tvaru zvane seity.




Rousajarvi
4. srpna 2009  na mapě


úterý 4. srpna 2009, 17.30 hod.

Rousajarvi   pozice na mapě

Cely den pekne, v noci teplota nejmensi 10 stupnu, pres den ve stinu kolem 22. Nutno priznat, ze tahle severnejsi divocina Kaldoaivi je mnohem hezci a prijemnejsi, nez Vatsari, kterou jsme procazeli neprostupnymi lesy. Tady jsou lesy prostupne, ve vyssich polohach vrcholova tundra, vyhledy a zadna morenova pole. Na Rousajarvi je volne otevreny srub (autiotupa) s perfektni vybavou vcetne plynoveho varice, je to tu zarizeno i na zimni prespani. Styka se tu nekolik cest (vcetne lyzarskych, ty vedou jinudy nez pesi, vetsinou jsou primejsi) k jinym jezerum, kde jsou take volne otevrene sruby. Kupodivu na to, jaky je tu "komfort" se tu pohybuje malo lidi, dneska jsem potkal akorat tatu s klukem, ale rikali, pokud jim jejich neznalost vsech jazyku krome finstiny dovolila, ze budou spat radeji v "divocine" pod stanem. Kadopadne Laponsko povazuji vsichni Finove za sve rodinne stribro, ze vsech mych finskych znamych tu vsak nikdo jeste nebyl (krome pratel, kteri bydli primo ve vesnici Inari). Protoze jezer jsem vyfotil uz hodne, prikladam obrazek brezoveho lesa z nadherne pokroucenych briz (snad bradavicnatych, botanici at odpusti a pripadne me opravi).


úterý 4. srpna 2009, 18.33 hod.

Laponska pohadka  

Kdyz jsem si cetl inuitskou (eskymackou) sbirku pohadek, rikal jsem si, ze doba na neustalem snehu je drsna a ze se clovek nemuze divit, kdyz musi obcas nekoho ze svych pribuznych zabit a uvarit, aby prezili. Nechapal jsem, proc o tom povidaji pohadky pro deti. Samove na tom nejsou o moc lip:
Kdyz jeste v zemi Samu zili pohane, meli Samove od Inari ve zvyku odvazet sve rodice na ostruvky v jezerech. To kdyz uz nebyli v dome k nicemu potrebni...
Jedna starenka mela dceru, ktera byla lina a zla. Starenka doma sice uklizela, ale dcera ji mela jako trn v oku a jednoho dne ji take odvezla na ostrov. Starenka ji porad vycitala, ze malo uklizi a bez ni zahyne ve spine. "V te spine se budou objevovat me prsty a chnapat po tobe," rekla.
A taky se stalo. Pozde dcera poznala, ze starenka nebyla tak uplne k nicemu. Vratila se pro ni na ostrov, podivat se, jestli je jeste nazivu. Dobry konec tahle pohadka nema. Starenka sice zila, ale uz nemela prsty, protoze si okousala hlady. A vratit se take odmitla.
A tak se dcera vratila sama a nemela klid, dokud se nenaucila uklizet.
Divna pohadka. Byt malym Laponeckem, radsi budu sekat dobrotu a chodit spat vcas a bez pohadek, nez poslouchat takovehle...




Iyattijarvi
5. srpna 2009  na mapě

Iisakijarvi
5. srpna 2009  na mapě


středa 5. srpna 2009, 14.00 hod.

Iyattijarvi   pozice na mapě

Za trikoilometrovym nadhernym bezejmennym jezerem na kote 217,2 v "soutesce" hluboke asi 20 metru a siroke pul kilometru se otevira pohled na dalsi jezero s pomerne nevyslovitelnym nazvem Iyattijarvi.


středa 5. srpna 2009, 17.00 hod.

Iisakijarvi   pozice na mapě

Nejhezci zdejsi jezero (167,5 m n.m.). Urcite tady na tom kopecku vpravo musela byt nejaka samska seita. Ostatne to jezero je tak pekne a pomerne mysticke, ze bych se divil, kdyby tu nebyla driv nejaka samska vesnice. Tezko rict, budu muset byt pilnejsi a pokusit se to dohledat na Internetu. Odchazim prozkoumat protejsi brehy...




Opukasjarvi
7. srpna 2009  na mapě


pátek 7. srpna 2009, 16.00 hod.

Opukasjarvi   pozice na mapě

Po dvoudennim pobytu na Iisakijarvi (ne ze by to bylo nutne kvuli narocnosti terenu, ale bylo to nesmirne prijemne diky nadhernemu pocasi, mystice mista a neplanovanemnu setkani s velkou kamaradkou z lonska, ktera se v teto oblasti pohybuje a nemohla si tohle jezero odpustit) jsem se presunul k dalsimu pekne jezeru - Opukasjarvi. Jezerem proteka reka Naatamojoki a vleva se do nej jeste jedna pekna velka laponska "johka" Silisjoki. Je to asi 12 km od neblizsi "civilizace" Sevettijarvi. Pisu to schvalne v uvozovkach. Kdyz se do Sevetti dostanete autobusem nebo autem, je to pro vas posledni vyspa lidskych vymozenosti, varta na konci sveta (vetsi vyspa je snad uz jenom Nuorgam, nesevernejsi vesnice EU asi 100 km odtud na sever), kdyz se vsak do Sevetti dostanete z divociny Kaldoaivi (jak se to tu jmenuje), povazujete je za nesmirne civilizovane misto. Jak rikaji Finove , je tamb iso-baari a pitka-kaupa (velka hospoda a maly obchod), krome toho jeste posta, benzinka a janevimco jetse v jedne mistnosi velikosti vetsiho obyvaku.
Ze jsme blizko civilizace napovida i zaparkovany motorovy clun pod volne otevrenym srubem (autiotupou) a hromada plechovek od piva za srubem (a bohuzel i v ohnisti). Je videt, ze nejen ceske lyzarske zajezdy, ale i nekteri finsti opilci se tu nechvaji nejlip. Ma zkusenost hovori o tom, ze ani Finove (nekteri) nejsou buhvico, akorat je tu lepe zorganizovana udrzba a uklid vseho tak, aby to bylo stale pekne...




Sevettijarvi
8. srpna 2009  na mapě


sobota 8. srpna 2009, 19.00 hod.

Sevettijarvi   pozice na mapě

Kdyby se vám zdálo, že se stale nějak příliš motám kolem Sevettijärvi, je to zdání jen částečné. Nemotám. Pouze jsem ve dvou třetinách okruhu Näätämö - Näätämö. Občerstvovací stanice v místním Baari má jednu chybu. Nevaří. Asi, že je sobota. Tak jsem si dal za 7 euro dvě třetinky piva Lapin Kulta (pro znalce - meli jen III) a preckal 5minutovy dest. V noci bude asi vetsi.
Včera jsem psal cosi o zdejsi civilizaci. Abyste si mohli představit, jak velká je, vyfotil jsem vám zdejší benzínku - letos nová.




trsy travy
10. srpna 2009  na mapě

Kirakkajarvi
10. srpna 2009  na mapě


pondělí 10. srpna 2009, 16.37 hod.

trsy travy   pozice na mapě

Stale rikam, jak je malo vody v jezerech. Vsude. Cestou, jak jdu po ceste Saamen-polku, vidam v jezerech hodne sutru na brehu a take blata. Tam, kde bezne byva voda. Dukazem toho jsou i tyhle trs travy; je dobře videt, kolik toho je bezne pod vodou. Mnozstvi vody v laponskych jezerech je dano predevsim tim, jaka byla zima. Malo snehu, malo vody...


pondělí 10. srpna 2009, 20.00 hod.

Kirakkajarvi   pozice na mapě

Pocasi se zhatilo. Celou noc prselo, sice drobne, ale o pulnoci zaclo ... a ve dve odpoledne skoncilo. Takze vyrazim ponekud pozdeji. Nejak nechapu, proc jit v desti. Stejne jsem se tomu zcela nevyhnul. Chvilemi jemnounce mzilo. Tomu ja rikam "islandske bezdesti", nema vyznam tahat prsiplast, clovek to staci odparit. Bohuzel v bazinach a na boruvci, kterym jsem se prodiral, bylo vody dost. Takze boty opet na zdimani... Ja vim, susit pohory u ohne je trochu riskantni zalezitost, ale zatim mi stesti preje, mam stale jeste v cem chodit!




Kovikoinem lampi
11. srpna 2009  na mapě


úterý 11. srpna 2009, 15.00 hod.

Kovikoinem lampi   pozice na mapě

...a najednou se v drobnem desti vylouplo kryte ohniste. Vzapeti prisla prutrz mracen...


úterý 11. srpna 2009, 19.00 hod.

Naatamo   pozice na mapě

Tak jsem opet na Naatamu. Okruh Naatamo-Sevettijarvi-Naatamo byl ukoncen, expedice konci... Chtel jsem jeste prilozit fotku, ale pocasi je tak mizerne ze neni co. Pocasi se dnes zhorsilo natolik, ze mraky jsou tak pasedat metru nade mnou. Kazdou chvili z nich poprchava. Ale to take k Laponsku patri. Nekteri Finove dokonce tvrdi, ze je ta jejich priroda za deste hezci...




Inari
12. srpna 2009  na mapě


středa 12. srpna 2009, 12.00 hod.

Inari   pozice na mapě

Celou expedici nejlepe ukoncit u nadherneho jezera Inari, zde je centrum zdejsi samske komunity, inarsti Samove, inarstina,... Bezvadne muzeum SIIDA letos ma vystavu o laponskych nozich (napisu po navratu samostatny clanek) a vystavu fotek sovy snezne (dtto). Ranni cesta autobusem z Naatama byla ve znameni deste, prutrze mracen, bourky a mlhy. To všechno se stihlo, včetně asi půlminuty sluníčka, za tři hodiny jízdy autobusu.




Pielpajarvi
13. srpna 2009  na mapě


čtvrtek 13. srpna 2009

Pielpajarvi   pozice na mapě

Nevim, kde presne puvodne lezela vesnice Inari. V inarskem muzeu SIIDA pisi napriklad o osidlenich podle reky Nakkumajoki, ta vyteka z jezera Nakkumajarvi a po par kilometrem se vleva do jezera Inari na jihovychodnim konci dnesni vesnice. Ovsem spousta baracku se naleza i na seernim brehu zalivu Juutuanvuona, u ktereho dnes "vesnice" Inari lezi. A nejen u nej, ale i u spousty jezer a jezirek nejmene deset kilometru dal "na pevnine". U jezera Iso Pielpajarvi (tedy to vetsi ze dvou jezer Pielpa) je dokonce nadherny dreveny lesni kostel. Dnes je to na malebnem, ale opustenem miste, kde kdyzi stavala i fara, jsou tu nejake dve stodoly, dva zamceny baracky mistni lesni spravy a v roce 1966 tu vybudovali i volne otevreny srub, ktery slouzi k pripadnemu odpocinku behem dne, jako nouzovka se tu da prespat. Jeste pred dvema lety byl urcen k prespavani (autiotupa), ale po lonske rekonstrukci z nej udelaji denni paivatupu. A v roce 1968 tu vybudovali i saunu, ve ktere za blize predem neodhadnutelnych podminek kamna ani moc nekouri.
Ackoliv se v nekterych pramenech muzete docist o osidlovani Laponska az pozdeji, v 15. stoleti tu kristianizovali mistni Samy a v 16. stoleti tu jiz stala kaple. Inarsti Samove tu sezonne prebyvali hlavne na podzim a v zime. Pres leto kocovali za svymi soby a zrejme i za rybami do bohatsich lovist. Prvni kostel zde postavili roku 1647, tehdy Finsko patrilo Svedsku a kralovna Kristina kostelu venovala zvon. Na obrazku z roku 1859 od Hermana Paula je videt tehdejsi stav kostela. Kostel stal na otevrenem prostranstvi. Dnes je uprostreed lesa, stomy tu vyrostly pozdeji...

v Severských listech publikováno
poslední aktualizace 20. srpna 2009

Související články

Expedice Severských listů do Laponska – 2017 – 30. 6. 2017
Expedice Severských listů do Laponska – 2015 – 2. 7. 2015, 10. 8. 2015
Finské Laponsko – do divočiny Vätsäri a Kaldoaivi – 2. 7. 2013, 30. 7. 2013
Splutí severské zlatonosné řeky Ivalojoki – 25. 12. 2012
Expedice do finského Laponska – hledání starých osídlení (2012) – 8. 7. 2012, 10. 8. 2012
Kaldoaivi, Vätsäri a země přilehlé – léto 2011 – 8. 6. 2011, 31. 7. 2011
Oulanka poněkud pozdně podzimní (2010) – 15. 9. 2010, 13. 10. 2010
Expedice do národních parků Švédska a Norska 2010 – 1. 7. 2010, 29. 7. 2010
Expedice Severských listů do Laponska 2009 – 18. 7. 2009, 20. 8. 2009
Expedice Severských listů do Laponska 2008 – 21. 7. 2008, 20. 8. 2008
Cestopis ze švédského Laponska – 20. 3. 2008
Češi na stránkách finských novin – 10. 10. 2007
Ostuda až za polární kruh, reakce cestovky VA-SKI SPORT – 10. 10. 2007
Ostuda až za polární kruh, reakce cestovky VIKING LINE – 10. 10. 2007
Vzkaz finských trampů – 10. 8. 2007
Ostuda až za polární kruh – 23. 7. 2007, 4. 1. 2017
Laponská diskotéka v Chodovské tvrzi – 15. 12. 2006
V kraji sámských pastevců sobů a finských zlatokopů – 1. 2. 2006
Vojta Válek: Zlato z Luttojoki – 15. 5. 2005
Skoltští Sámové – menšina mezi menšinou – 15. 4. 2005
Řeka plná zlata – 20. 8. 2004
Mariánské dny v srdci Laponska – 8. 4. 2004
Viděl jsem finský les – 20. 7. 2001
Pobyt ve volné přírodě Severu – 23. 6. 1999
Laponská rezervace se otevírá návštěvníkům – 1. 5. 1999
Siida je okno do Laponska – 1. 8. 1998

Fotografie ze zimní výpravy do NP Urho Kekkonena – únor 2006
Česká národní flagelace aneb Jak moc velkou ostudu dělají Češi ve finských národních parcích

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,69   hodnoceno: 13 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.

Zobrazeno 7 diskusních příspěvků.


jméno: Honza  (autor příspěvku zadal svůj e-mail)

[6.8.2015 – 09:45]

GPS

ahoj, chtěl bych se zeptat kde jste stáhli mapy do GPS a jestli jsou případně k použití. Jinak pěkný článek. Díky Honza



jméno: Riku  (autor příspěvku zadal svůj e-mail)

[27.8.2009 – 15:20]

Morjens, Miko!

jo, muselo to být slušný... Potěšils tím zveřejněním onoho tak pravdivého přísloví... Kdyby ten Bob nebo kdokoli v chtěl, připravuju do el.podoby přepis deníku z letošní MUotky. Ale musím pak ještě dodělat cenzurovanou verzi, neb zápisy obsahují mnoho příliš osobních úvah a z toho jsem už vyrost, dávat to na web... Je to taky poprvé, co suše přepisuju-byť enormně rozsáhlý -deník, přijde mi fajn zachytit aktuální myšlenky, bez nánosu pozdějších interpretací:)



jméno: Zdenek  (autor příspěvku zadal svůj e-mail)

[20.8.2009 – 23:54]

chci vratit cas

Zdravim a gratuluji k dokonceni expedice do tohoto prenadherneho sveta. Docela nahodou jsem se proklikal az k Vasemu clanku a zaroven zalitoval, ze neni o tyden driv. Pozval bych Vas na par dni do Neidenu - pracuji tady v mistnim hotelu. Sevetti je nagicke misto, travim tam sam spoustu casu, i diky uzasnym mistnim lidem. Nicmene bych si s Vami docela rad popovidal, (i proto, ze jsem z Chrudimi a zhruba za mesic bych se tam mel vracet)...
Mejte se hezky a preji hodne zdravi
Zdenek, Neiden



jméno: Blanka Bartsch- Forstova  (autor příspěvku zadal svůj e-mail)

[17.8.2009 – 12:02]

expedice 2009

Pan Michael pise velice pekne a zajimave. Je to radost cist o putovani po odlehlych koncinach, kam se clovek hned tak nedostane.Zacetla jsem se natolik, ze se vzivam do te drsne krajiny, kde zari slunce ve dne v noci.
Preji dalsi krasne putovani a pak povidani o ceste.
Blanka



jméno: pavels.  (autor příspěvku zadal svůj e-mail)

[7.8.2009 – 08:49]

pozdrav

zdravím a přeju úspěšné dokončení expedice. uvědomuji si, že se mi už po laponsku stýská, budu muset na příští rok zase něco naplánovat.
pro boba. asi ti nedám tolik informací jako michael, ale kdybys chtěl, tak se ozvi. taky doporučuji cestopisy od riku - viz odkazy nad diskuzí.



jméno: Severský vlk

[10.7.2009 – 11:36]

Hurrá

Držíme palce a závidíme!!!



jméno: Bob  (autor příspěvku zadal svůj e-mail)

[22.7.2009 – 13:07]

Re: Hurrá

V poslední době uvažuji také o takovéto tůře. Na severu jsem byl již pětkrát, ale vždy jsem se potuloval po Švédsku, před měsícem jsem prošel národní park Padjelanta. Pokud můžetemi poskytnout t nějaké informace o Finsku - budu jedině rád. Já mohu poradit zase těm co chtějí navštívít Kungsleden a to od Abiska až po Kvikkjokk.



Zobrazeno 7 diskusních příspěvků.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.351.252 • onln: 3 • robot ostatni • php: 0.654 sec. • www.severskelisty.cz • 54.224.2.123
file v.20180224.034553 • web last uploaded 20180705.040335
2017:429 • 2018:143