Ženy ve Finsku

finská prezidentka
Tarja Halonenová

V 19. století si Finsko začalo stále více uvědomovat svoji etnickou, hospodářskou a kulturní existenci. V roce 1809 se z bývalé švédské provincie stalo součástí carského Ruska pod označením Finské velkovévodství. Hned od počátku procitajícího úsilí o svébytnost byly vlasteneckého a civilizačního procesu účastny i finské ženy.

Šlo také o pevné a neměnné zakotvení postavení a práv žen v rámci společnosti. Podobně jako u nás Eliška Krásnohorská nebo Božena Němcová, ve Finsku věnovaly všechny své síly boji za zrovnoprávnění žen spisovatelka Minna Canthová, Frederika Runebergová a další. Porozumění a oporu nalézaly u nejlepších literátů, pedagogů a vedoucích osobností své doby. Finský básník Topelius v roce 1835 píše: "K tomu, abychom v lidských srdcích mohli pěstovat velké myšlenky, je nezbytně potřebná pomoc žen." Rovněž známý politik tehdejší doby Snellmann rozvinul teorii, že nivelizace ženy, její uzavření do úzkého rodinného kruhu v područí muže, má často za následek znivelizování celé rodiny. Působily také vlivy, které proudily Skandinávií, v neposlední řadě dramata Henrika Ibsena, věnované částečně řešení ženské otázky. K vytvoření důstojného postavení ženy přispěla i staletá tradice, specifická v této rozsáhlé, řídce obydlené zemi, kde osamělé, od sebe vzdálené statky musely být v mnohém soběstačné a to nebylo myslitelné bez silných, dovedných, pracovitých žen, které na nich hospodařily.

Požadavek volebního práva žen dostává konkrétní podobu v roce 1897 formou petice sepsané a podané Sdružením finských žen (Suomen naistenyhdistys) založeným v roce 1884. Tato organizace usilovala o umožnění vysokoškolského vzdělávání, řešení vlastnických práv vdaných žen, přiznání rovnoprávnosti ženám ve věku 21 let a o aktivní i pasivní volební právo žen. Uplynulo však více než dvacet let, než v roce 1906 na doporučení finského sněmu ruský car podepsal zákon, jímž finské ženy jako první v Evropě a druhé na světě získaly právo volit a být voleny. Parlamentních voleb se zúčastnily poprvé v roce 1907 (ve dvěstěčlenném parlamentu získaly 19 mandátů).

V průběhu 20. století si finské ženy prosadily nejdříve zákon povolující vdaným ženám vykonávat povolání a dosáhly otevření cesty k činnosti ve veřejné správě. Dlouhá desetiletí vedly boj o prosazení stejné mzdy za stejnou práci. Postupně se dočkaly i možnosti uplatnění v tzv. neženských povoláních, jako jsou vojenské funkce nebo policie. Ještě před rokem, v předposlední vládě, se mohlo Finsko pochlubit unikátním rekordem: ženou ve funkci ministra obrany, ministryní obrany Rahnovou.

Bilance na konci 20. století je tím nejlepším svědectvím o nadání a podnikavosti finských žen a tolerantnosti jejich mužů. Ve dvěstěčlenném parlamentu zasedá dnes 74 žen, v osmnáctičlenné vládě působí 7 ministryň. Na jaře roku 2000 byla Tarja Halonenová zvolena první ženou-prezidentkou Finské republiky.

Jaké jsou vlastně finské ženy? Rozhodně pro ně není příznačná pokora, ani role "krásné loutky" jim příliš nesedí. Finské ženy jsou v převážné většině energetické, cílevědomé, statečné, ne vždy úplně štíhlé, mají hezký vztah k přírodě a slušnou dávkou smyslu pro humor. A finští muži jim – dnes jako v minulosti – nepřestávají poskytovat podporu a projevovat uznání.

Klára Kmochová, 1. prosince 2000