Její Veličenstvo dánská královna Margrethe II.

Malé sympatické Dánsko, přesto, že je úplně jiné, než naše středoevropská kotlina, má mnohé společné s naší zemí, zejména historicky. To co nás však výrazně odlišuje, je forma uspořádání dánského státu a společnosti. Již 150 let je formou státní správy v Dánsku konstituční monarchie (1849) v čele s dědičným panovníkem. Tato forma skýtá zvláštní možnosti k tomu, aby se celý systém mohl po dlouhé generace pěstovat a rozvíjet. To se předešlým dánským panovníkům dařilo a v jejich práci pokračuje Margrethe Alexandrine Thorhildur Ingrid, královna dánská, toho jména druhá.

Je první královnou na dánském trůně. Její stejnojmenná předchůdkyně na tom místě, Margrethe I., vedla Dánské království v létech 1353-1412 pouze jako regentka svého syna Olafa.

Královna Margrethe II. a celá její rodina je svými poddanými ctěna a zřejmě i milována. Narodila se v době krátce po té, co samozvaní šiřitelé nových pořádků v roce 1940 vstoupili do Dánska. Není divu, že celý národ viděl v jejím příchodu do královského paláce naději, přestože tehdy nikdo netušil, že malá Margrethe se stane jejich královnou.

Nástupnictví žen bylo povoleno referendem teprve v roce 1953. To otevřelo cestu k tomu, aby v roce 1972 mohlo po smrti krále Frederika IX. zaznít zpráva, která v sobě směšuje nejen osobní žal, ale i radost z pokračování života státu: “Král Frederik IX. je mrtev. Ať žije Její královské Veličenstvo královna Margrethe II.” V době, kdy nastupovala na trůn byl již jejím životním partnerem nynější princ Henrik, rodem francouzský hrabě de Laborde de Montpezar. Kromě panovnických povinností je současná královna i hlavou dánské státní církve.

Ve volném čase se zabývá zejména výtvarným uměním a překlady beletrie. Spolu se svým dědečkem, švédským králem Gustavem, se věnovala i praktické archeologii.

Přestože od zřízení konstituční monarchie není žádný panovník při nástupu na trůn formálně korunován, nic to neubírá na prestiži, které se dánští panovníci a jejich rodiny těší. Od roku 1849 se totiž koruna klade dánským panovníkům jen na rakev. Zejména dnešní královnu Dánové ctí a milují, nejen pro symboliku, se kterou spojovali její příchod na svět, ale pro i pro její způsob vlády a výrazné výtvarné nadání ilustrátorky, scénografky a malířky.

Její Veličenstvo dánská královna Margrethe II.

Margrethe Alexandrine Thorhildur Ingrid se narodila 16. 4. 1940 jako první dítě korunního prince Frederika a Ingrid, původem ze Švédska. Bylo to týden poté, co hitlerovská vojska okupovala Dánsko. Její narození se stalo symbolem, zábleskem naděje v době temna. Po smrti dědečka krále Christiana X. se stal její otec králem Frederikem IX., a tím pádem ona korunní princeznou.

Margrethe náleží k jedné z nejstarších královských rodin v Evropě, protože dánské království založil před více než tisíci lety král Harald. Monarchie má v Dánsku pevné kořeny, panovník představuje vlastnosti dánského lidu. Je nejstarší ze tří dcer krále Frederika IX. a královny Ingrid. Protože královští manželé neměli žádného syna, bylo nutno změnit dánskou ústavu v tom smyslu, aby umožňovala i ženské nástupnictví na trůn. To se uskutečnilo lidovým hlasováním v roce 1953. Margrethe zaujímá v monarchii zvláštní postavení. Je vlastně první královnou, která opravdu vládne, protože její jmenovkyně Margrethe I. (1353–1412) vládla místo svého syna Olafa.

Margrethe II. je velmi vzdělaná žena. Po maturitě v r. 1959 studovala na univerzitách v Kodani, Aarhusu, Cambridge, Paříži a v Londýně. Ovládá historii, politické vědy, ekonomii a cizí jazyky. Plynně hovoří francouzsky, anglicky, německy, švédsky a norsky. Její zálibou je archeologie a malířství. V červnu 1967 se provdala za člena francouzského šlechtického rodu, diplomata Comte de Laborde de Montpezat, narozeného v r. 1934, který přijal jméno princ Henrik.

Margrethe se po smrti svého otce Frederika IX. stala královnou Margrethe II. Stalo se tak 15. ledna 1972. Margrethe je moderní ženou i moderní královnou. V zemi se těší mimořádné popularitě. I když jako hlava státu plní různé funkce určené ústavou, do politického života země nezasahuje, nedává najevo své politické názory, nevyjadřuje se k vnitropolitickým ani mezinárodním otázkám, avšak nezůstává lhostejná k dění doma i ve světě. Například její novoroční projevy mají nezaměnitelný osobní styl.

Margrethe II. je člověk s mnoha talenty. Kromě záliby v archeologii se projevuje jako vynikající a tvořivá výtvarnice. Vedle malování se zabývá uměleckým řemeslem, knižními ilustracemi, které vydávala pod pseudonymem Ingahild Grathmer a které jí získaly mezinárodní uznání, stejně jako její výšivky a návrhy uměleckých předmětů a církevních textilií. V roce 1991 se ujala v Královském divadle v Kodani scénografie Bournovillova baletu Lidová pověst. Spolu se svým manželem princem Henrikem je autorkou překladů z francouzské literatury (zejména díla francouzské spisovatelky Simone de Beauvoir).

Královský maželský pár má dva syny, Fréderik se narodil 26. května 1968 a Joachim 7. června 1969. Korunní princ Fréderik je dosud svobodný, princ Joachim se oženil s Alexandrou Manley z Hongkongu která se tím stala dánskou princeznou. Loni se jim narodil syn Nikolai.

Vladislav Doležal, Pavel Dobrovský, 1. května 1998