ToplistNa vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Oulanka poněkud pozdně podzimní (2010)

Oulanka


známka v hodnotě 5 FIM, řeka Aventojoki, lokalita Ristikallio
emise 1964, autor Olavi Vepsäläinen

Ve Finsku se nachází 35 národních parků. Mají celkovou rozlohu 8853 km², což zabírá 2,6 % rozlohy Finska. Největší z nich je Lemmenjoki. Byl vyhlášen v roce 1956. Jeho pokračováním je ruský národní park Panajärvi.

Národní park Oulanka patří mezi nejkrásnější a nejpopulárnější národní parky ve Finsku, nachází se v krajích Kuusamo a Salla na rozhraní severo-východní Karélie a jižního Laponska. Název Oulanka pochází ze starolaponštiny. Jméno Oulanka se v historických pramenech objevuje poprvé v roce 1590, když byly popisovány hranice mezi Finskem a Ruskem; termín oulu nebo také oula znamená často se rozlévající řeku. Rozloha parku je 270 km². Severní výběžek Oulanky přiléhá k severnímu polárnímu kruhu a za ruskými hranicemi přechází v NP Paanajärvi (ač s fiským jménem, jde oruský národní park). Mnohé živočišné a rostlinné druhy zde mají své severní, jižní či západní hranice rozšíření (žije zde několik typicky sibiřských rostlin včetně bažinných sibiřských orchidejí). Část parku je ponechána více jak 100 let v nedotčeném stavu. Oulanka je oblastí velkých a divokých řek, údolí řek jsou hluboko zahryzlá do skalnatých stěn, tvořící úchvatné kaňony a vodopády. Na severu parku jsou rozlehlé bažiny, člověkem těžko průchodné, jež jsou domovem vodních ptáků.

NP Oulanka je jednou z nejbohatších oblastí na přírodní druhy v celém Finsku. V Oulance žije cca 30 savců např. medvěd hnědý, vlk, rosomák, kunovité šelmy, hranostaj, tchoř, lasice, jezevec, jeleni, sibiřští losi, sobi divocí… Hnízdí zde kolem 100 ptačích druhů – vlaštovky, kukačky, skřivani, ledňáčkové, labuť laponská, červenka, skřivan sibiřský atd. Živočišstvo odpovídá pásu tajgových lesů, stopy velkých šelem (medvěd, rosomák) jsou viděny v parku každý rok. Je však velmi nevšedním jevem tato zvířata zahlédnout, neboť se ukrývají mimo dosah značených cest. Naopak divoké soby, sibiřské losy a mnoho druhů vodních ptáků lze spatřit velmi často. Králem divokých řek je losos, který je zde rozšířen přírodní cestou při jeho migraci z Bílého moře v ruských vodách, ruskými jezery až do horních partií řeky Oulanka a jejích přítoků.

Geograficky patří příroda v regionu do jižního Laponska. Jsou zde běžné mechové koberce, osamělé vysoké smrky, husté lesy a rozsáhlé mokřiny v mělkých údolích. Na skaliskách najdeme vysoké borové či smíšené lesy s převahou borovice. V severní části parku je rostlinstvo zastoupeno od mokřiných travin a květin až po vysoké bažinné smrky na okraji malých jezírek. Vegetace je velmi rozmanitá. V Oulance najdeme více jak 500 rostlinných druhů. Severní druhy jsou zastoupeny horskými bylinami a různými druhy mechů a lišejníků. Najdeme zde sibiřské byliny a masožravky. Rostou tady borůvky, jahody, ostružiny a morušky. Specialitou je orchidej Calypso, v těchto zeměpisných šířkách zcela ojedinělý jev.

podle www.turistika.cz, redakčně doplněno

Denní zpravodajství

Klikněte pro mapu Google s trasou...



Ruka
1. října 2010  na mapě

Valtavaara
1. října 2010  na mapě


pátek 1. října 2010

Kuusamo   pozice na mapě

Kuusamo je takove typicke mesto tady na severu. Zadna krasna architektura, spousta ouradu, ktere proste nekde musi byt, a protoze je tu mest malo, soustredi do toho mala, takze je tu preuradovano. Lidi bydli prevazne v drevenych rodinnych domcich, nebo z cervenych neomitnutych cihel. Prevazne za mestem, v lesich. Znacene centrum mesta jsou dve nakupni ulice s jednopatrovymi drevenymi domy, krom toho je tu prehrsel supermarketu. K tomuhle centru patri jeste ctvrt stejnych domku, ve kterych lidi jinak bydli za mestem, akorat ze tady je to Keskusta. A taky velika skola, kam rano svazeji deticky z hodne velkeho okoli autobusy. Nevim, co tu lidi delaji, pokud vubec, v patek dopoledne Kuusamo pusobi nesmirne ospale a nikoho neni videt.


pátek 1. října 2010, 12.00 hod.

Ruka   pozice na mapě

Ruka je takove velke lyzarske centrum ve zdejsim kraji. Finove s oblibou jezdi (ci letaji) do Laponska na lyze. Na jihu je sice snehu mraky, ale krome par lokalit, kde jsou jakes takes kopce (treba Lahti ci Kuopio) tam zadny sjezdarsky teren nemaji. Navic jim asi laponske konciny pripadaji vice exoticke. I kdyz nechapu tu strapaci, to by si uz mohli zaletet do Alp. Asi je to zdravy patriotismus. Ostatne kdyz se Fina zeptate na hory, tak se zamysli, pak zacne neco mluvit o tom, ze hory uz nejsou ve Finsku, ale v Laponsku. Take je s podivem, treba kolik Helsincanu v Laponsku nikdy nebylo. Par jich znam a v Laponsku nebyl zadny. To se nedivim, kdyz jsem pak v ocich domorodcu takovy dobrodruh. Protoze Ruka je hlavne lyzarska zalezitost (a velky bussines), tech par desitek pesich turistu v lete to nevytrhne, je to tu cele zarizeno na lyzovani. Hory, sjezdovky, lanovky, priroda breci a v lete a na podzim tu vrci bagry a nici krajinu pripravou na dalsi sezonu. Kupodivu ty hotely vypadaji docela hezky, je to sice dost nahnacane na maly prostor, ktery byl k dispozici, na druhou stranu zdejsi zastavba budi dojem hezkeho mestecka. Takze rychle pryc, pod lanovkou na jeden z nejvyssich vrcholu zdejsich Rukatunturi asi 435 m n.m.


pátek 1. října 2010, 15.30 hod.

Valtavaara   pozice na mapě

Valtavaara je nejvyssi kopec 492 m n.m. zdejsiho horskeho hrebenu. Ten hreben byl vytvoren, podobne jako vsechny zdejsi kopce, pusobenim ledovcu, rikaji tomu tunturi (tundrove vrchy) a rika se, ze jak ledovec "hobloval" krajinu do roviny, kdyz mu prekazel nejaky stometrovy balvan v ceste, udelal pohori a zanechal spoustu morenovych poli. Rukatunturi jsou jednim z techto ukazu. Hreben Vatavaary je tedy trosku rozervany ledovcovymi udolicky - takze je to chuze nahoru, dolu... Na nejvyssim vrsku stoji chajda asi 4x4 metru velka. Puvodne tu bydlel hlidac, ktery pozoroval nekonecnou krajinu, zda nekde nehori. Dneska chajda slouzi jako tzv. paivatupa, tedy srub pro denni odpocinek. Na nocleh neni zarizeny, neni tu palanda - ale ani drivi na zatopeni (i kdyz kamna ano), a voda je necely pulkilometr u pekneho jezirka Valtavaaranlampi. Nadherne rozhledy, prestoze je zatazeno (ac hlasili spis jasno), je videt hodne do daleka, spousty jezer... Skoda jen, ze barevny podzim, tzv. laponska ruska, je zde nevyrazna. Prece jen jsme prilis na jihu a zloutnouci listnaci se ztraci v borovych lesich.




Poromatijoki
2. října 2010  na mapě


sobota 2. října 2010

Porontiomajoki   pozice na mapě

Pekny stary mlyn u potoka Porontiomajoki, ktery vyteka necely kilometr na zapad odtud z jezera Porontima. Jezero tvori takove pismeno U vzhuru nohama - a cele je i se zatackou dlouhe asi 5 km. Z jedne strany je spousta skal a potok je prorazi pry nadhernym kanonem. Musim se tam rano podivat. Cela tahle oblast byla asi hodne obydlena. Proc by tady jinak byl mlyn. Lide tu nejen bydleli, chovali soby (hlavne v zime, na leto jim sobi utekli nekam do kopcu, kde je mene komaru), ale museli t u pestovat i obili. Tech mlynu tu bylo povicero, dodneska se jich zachovalo jen par, ale uz bez zarizeni. Dva z nich se prestavely na sruby pro mistni vaelusaky (to je takovy finsky tramp, i kdyz v kraine se dnes pohybuje i spousta lidi, kteri tu jsou jen na den, dva, nalehko a vucihledne bez velke zkusenosti prezit delsi dobu v pustine bez mobilu, elektriny a pohodli), pred tim nasim je oprene i kamen na mleti obili. Zdejsi byvaly mlyn - srub s kamnama a palandou pro 4 lidi - je velky asi 3.5 x 3.5 metru, sprava narodniho parku pristavela jeste jeden takovy srub. Dnes v noci v nich bude spat asi 15 lidi - tak si radeji stavim stan, coz v jejich ocich vzbuzuje uctu. Cizinec - a jeste se neboji spat v teplote kolem nuly ve stanu. Brrrr. Je prijemny vecer, protoze plapola ohen sedm vecer a cernocerna tma. Vetsina Finu je uz zalezla ve srubech, tak tu se ctyrma zbyvajicima trochu pomlcime, oni toho moc nenapovidaji a jejich finstine stejne nerozumim. Je zvlastni, co vsechni s sebou tahnou. Flasku snapsu uz vypili, tak jeste flasku sampanskeho. S diky odmitam. Pu-erh je lepsi.
Tahle krajina je dneska dost pusta. Sel jsem kus cesty po takove lesni silnicce, je videt, ze tu byla spousta usedlosti, odbocka kazdou chvili. Lidi se asi uz davno odstehovali za pohodlnejsim bydlem do mest, policka zarostla lesem, nebo se opet zmenila v mokrady, stava se to tu rajem pry medvedu. Ruka neni daleko, tak je to zrejme v zime navstevovano pomerne hojne, cedule Kahvila (kavarna) tu neni ojedinelou. Taky mne pobavila cedule s belokurem a napise Jyrava Mountains. Sto metru kopec - a hned to jsou hory.




Jyrava
3. října 2010  na mapě

Jyrava
3. října 2010  na mapě

neděle 3. října 2010

Jyrava   pozice na mapě

U vesnicky Juuma, ktera je dnes spis takove turisticke centrum zdejsi casti Oulanky, par hotylku, kempu, zakladen pro rafty a kanoe ted v rijnu zeje pradnotou. Proc je to tak turisticky zajimave? Proteka tudy reka Kitka, pritok Oulanky, ktera je jeste severneji (spojuji se kousek od ruskych hranic). Kitkajoki tady prorazi nejake skaly a vytvari skoro kilometrove pereje zvane Aallokkokoski, coz je oblibene misto zdejsich frajeru raftaru, kteri na sve cluny berou po adrenalinu touzici turisty (co jsou ochotni za to dostatecne zaplatit). Cela vec ma totiz jeden hacek - za perejemi je znamy vodopad Jyrava (viz foto), sice jen 9 metru vysoky, ale na raftu by to asi nebylo ono. Nateseni dobrodruzi predem netusi, ze nad vodopadem je tisina, takze vlastne nic nehrozi. A kdyz tam pres Aallokkokoski dopluji, jsou jenom radi, ze prezili a nic nereklamuji. Inu, kazde dobrodruzstvi neco stoji. Jinak je to tady velmi pekne, Kitkajopki je v ve svych kanonech malebna, v tisinach krasna, kolem cele teto atrakce (na severu jsou jeste jakesi skaly a na zapade stary opusteny mlyn take predelany na utulnu pro tulaky) vede tzv. Mala Medvedi stezka. Na rozdil od te, kterou jdu ja a na kterou je treba si vyhradit asi tyden, se mala da zvladnout za jediny den. Tak tu potkavam rodinky s detmi... Je totiz nedele. Otevreny srub Siilastupa (viz foto) je puvodne rybarska chajda z valecneho roku 1942, dnes take slouzi kolemjdoucim i k prespani.
Jinak cesta sem vedla nekolika raselinisti aapa - a take nekolika vysusenymi raselinisti. Na specialce mape je videt, ze to byla nejspis policka od zakreslenych zbytku vesnic. Ve skutecnosti jsou tahle uzemi zarostla mladym lesem a po vesnickach uz take moc pamatek clovek nenajde...




Harrisuvanto
4. října 2010  na mapě

pondělí 4. října 2010

Harrisuvanto   pozice na mapě

Psala mi zena, jak prý to tady mám zařízené s tou slibovavou mnohabarevnou ruskou. Ruska je, ale uz to neni ono. A nejhezci byva tam, kde je malo jehlicnanu a hodne listnacu, ktere zloutnou, hnednou, cervenaji, tedy typicky tundra (alespon vrcholova) vice na sever - ruzne brizy, traviny, jeraby a vrbky mohou byt nadherne. Tady je listnáčů málo a bohuzel už touhle dobou pomerne opadaly. Oulanka je kraj zarostly prevazne borovicemi, takze ruska tu neni tak vyrazna. Ale presto. Okraje jezirek se v lete stavnate zelenaji, ted jsou nejen trochu zelene, ale i zlute, rezave a nahnedle. Mnohem hezci - i kdyz smutnejsi, protoze maticka Priroda dava vedet, ze se co nevidet pujde do hajan a prijde pani Zima. Ovsem nejkrasnejsi je, kdyz v relativne tmave zelenem lese probleskne tu zluta briza, tu cerveny jerab... Vyfotil jsem takovy jeden stromecek na brehu tisiny Harrisuvanto, mista, kde jsem dneska stanoval. Reka Kitka je rozmanita. Chvili silene pereje (nejake jsou trochu slyset v dali za zatocinou - nebo je to jen vitr, co se honi ve vetvich?), chvili uplne klidna hladina, ktera vypada, ze nikdy netekla...




Ylikota
5. října 2010  na mapě

úterý 5. října 2010

Ylikota   pozice na mapě

Dneska jsem pul dne sel kolem reky Kitka. To je ta, co u Jyravy delala vodopad, u Myllykoski bourila, prorazela skaly - ale take nadherne odpocivala u Harrisuvanta. Z nej nej uz vyteka pekna severska lososi, sivenova a pstruzi reka az k ruskym hranicim (asi 12 km vzdusnou carou), aby se tam spojila s Oulankou, ktera dala cele zdejsi nadhere jmeno, a pak asi po kilaku spolu emigrovaly do Ruska. Skoda jich. Na miste, kde stoji kota Yli vytvari Kitkajoki par meandru v travnatych tisinach... Viz foto.




Prehrada na Pessopurvu
6. října 2010  na mapě

Meandry Oulanky
6. října 2010  na mapě

středa 6. října 2010, 10.00 hod.

Prehrada na Pessopurvu   pozice na mapě

Dnes jsem nocoval u velkeho jezera Kulmakkojarvi (254 m) na miste zvanem Jussinkampa. Driv tu pravdepodobna stala nejaka vesnicka nebo rybarska osada, dnes je tahle krajina vylidnena a zbyl tu jen otevreny srub pro tulaky. Tohle jezero je napajeno z mokradu na jihozapad odtud a voda odteka na sever do reky Oulanky. Pak je tu jizne takovy kopecek a za nim rada mokradu a jezirek, nejvetsi z nich se jmenuje Pessojarvi (255 m), z nej vyteka potok Pessopuro a ten tece na jih do reky Kitkajoki. Reka Kitka tu ma vubec spoustu zdroju, mokradu a jezirek, ktere ji napajeji (alespon to tak pisou), i kdyz, pravda, pohrichu nejvic asi jen na jare. Sel jsem spoustu kilometru podle reky Kitkajoki, ale potucky jsem prechazelo jen dva a hodne maly (avsak v hodne hlubokem udoli, ktere napovida o tom, co se tu deje zjara). Na potoce Pessopuro jsem na mape objevil nejakou hraz. Zajimave. Nastavil jsem si souradnice do GPS a cestou, spise necestou jsem se tam vydal pres dva mokrady, sedmero lesu a sedmero vod. Jak jsem ocekaval, prehrada uz drahne let neexistuje, ale jsou tu slozena nejaka prkna, rozhodne ne dele, nez pet let tu nebudou. To by shnila. Uz jsem se s necim podobnym setkal. Kdyz tu driv Samove bydleli, staveli na prirozenych mokradech hraze, aby je vice zavodnili. Pak jim tam rostla nejaka specialni trava, kterou koncem leta (po vypusteni hraze) sklizeli, neco z ni vyrabeli a vozili pry dokonce i na vychod. Jenomze krajina je dnes malo obyvana, nehospodari tu uz nikdo, hranice do Ruska jsou uzavrene, tak je to tady vsechno jen vzpominka na davne casy...Aneb - jak se v Evrope vyrabi divocina.


středa 6. října 2010, 15.00 hod.

Meandry Oulanky   pozice na mapě

Reka Oulanka je jina nez Kitkajoki. Hodne meandruje a, alespon v teto dolni casti, je obklopena pisecnymi dunami. Zatimco reka Kitka si sve misto k zivotu musela prorvat skrz tvrda skaliska, Oulankajoki to mela trochu jednodussi (ale ne zase tak moc).




Pereje Kiutakongas
7. října 2010  na mapě

čtvrtek 7. října 2010

Pereje Kiutakongas   pozice na mapě

Tak se mi ani nechtelo posilat obrazek odtud. Je totiz vsude. V pulce Medvedi stezku krizi prasna silnice a protoze tu jsou nadherne pereje (Kiutakongas pochazi zcasti ze samstiny a znamena to pereje v dlouhem hlubokem kanonu), kazdy si sem dojede autem. Finove tu vybudovali uzasne prirodni centrum, ktere me vzdy udivovalo. Ale dneska, jako vaelusmana, ktery tu relaxuje od civilizace, me zrovna nenadchlo. Moc civilizace najednou. Je tu vsak skvela vystavka prirodnin, vycpany Brumla (pry z jizniho Finska), informace o vsem moznem, takze uz vim to skoro nic o pokracovani NP Oulanka v Rusku (NP Paanajarvi) - a kahvila, takze si davam drahe finske neprilis dobre kafe. zlatej českej turek. Mohlo to tu byt hezke pred par tisici lety, kdy tu byl misto pereji vodopad. Jenomze mekka skala z dolomitickych vapencu se rece podvolila a ted je to tu takove, jake to tu je...




Taivalkongas
8. října 2010  na mapě

pátek 8. října 2010

Taivalkongas   pozice na mapě

Taivalgongas, pry Nebeske vodopady, prorazeji skalu tremi prurvami, nad nimi jsou vybudovane visute mosty a voda tam řádí vetsinou jen v jedne ci dvou prurvach. Zato pri jarnim tani to muze byt parada. Vyfotil jsem ale tisinu - jezero nad vodopady za vecerniho stmivani.
Nocuju tu ve volne pristupnem srubu, ktery tu slouzi vsem, kdo jej potrebuji. Vecer prisly jeste dve Finky ve strednim veku, to, na co ja mam 10 dni, chteji stihnout pres vikend. No, ja jim tech 22 zitrejsich kilometru preji, ale zamyslim se nad tim, proc. Riku Podzemsky ve svem jednom cestopise pise, ze clovek by nemel do prirody chodit kvuli dobyvani pochybnych met, ale mel by se otevrit a pripravit svoji dusi na setkani s puvodnem, s prirodou, relaxovat a nechat do sebe nateci jeji silu... I kdyz, dodavam uz ja, pro nekoho je to mozna 22 km denne.




Ristikallio
9. října 2010  na mapě

sobota 9. října 2010, 12.00 hod.

Ristikallio   pozice na mapě

Ristikallio je asi to nejhezci (rozumej nejvetsi atrakce), co tu v narodnim parku Oulanka maji. Ono to takhle zni hloupe, prirodovedci si vic vazi nedotcene prirody, ne nadarmo je Oulanka zarazena spolu se sousednim ruskym (do roku 1945 take finskym) parkem Pannajarvi do tzv. PanParks, tedy Evropskou unií dotovanych nejvetsich divocin v Evrope. Ja osobne si tu nejvic vazim prave te (i kdyz relativni) divociny. Je pravda, ze treba loni navstivena oblast v Laponsku Vatsari byla vic pusta, vic odriznuta od sveta a mene navstevovana, ale marna slava, tady je ta priroda nejak vic divoka a vic nedotcena - i kdyz soucasne, ci byvale vesnicky ci osamele farmy spolu s policky, ktere jsou dodnes na katastralnich mapach vyznaceny, clovek nachazi pomalu na kazdem kroku. Jenomze ti lide tu zili ve velke symbioze s prirodou, a kdyz to tu po valce zcasti opustili (tim, ze vychodne polozena cast Finska zustala za ruskymi hranicemi, prestalo to tu byt hospodarsky zajimave, mozna vetsi trest pro Finy nez zabavena uzemi), prales si bere tezce vydobita a odvodnena (resp. zavodnena) policka zpet. Presto musim priznat, ze Ristikallio i me nebyvale uchvacuje. Reka Aventojoki (pravy pritok Oulanky) se tu uz nemusi prorvavat zadnymi skalami. Bud kdysi davno skala pukla, nebo se nejak rozestoupila, nebo si reka uz davno i prorvala. Je to vcelu jedno. Bile dolomiticke skaly se tu tyci nekolik desitek metru na tichym tokem Aventojoki. Cloveku se chce stoupnout na nejvyssi skalu a zvolat Vinetuuuuu, kde mas ten poklad na Stribrnem jezere. Je to tu tak pekne, ze se Ristikallio dostalo i na finske postovni znamky. Clovek se nedivi, ze vetsina lidi, ktera Medvedi stezku prochazi, absolvuje radeji mirne kratsi cestu od parkoviste pobliz Ristikallia (z te "me" maximalni, ktera konci az na severu v Hautajarvi, je to asi 4.5km zachazka od pereji Taivalkongas), jen aby Krizovou skalu, jak se to v prekladu jmenuje, videla. Proste velka atrakce. Lide si kolikrat zajedou jen na to parkoviste, dojdou na Taivalkongas a rikaji, ze videli Oulanku - nejvetsi vodopady a nejvyssi skalu, ten zbytek jsou pry fadni pralesy. Vetsinou vsak nevideli, protoze na Ristikallio se nepodivali. Stezka je dovedla ke srubu u jezera a s take nadhernou skalou, tu si vyfoti a bezi dal. Videli slaby odvar. Ze tu je odbocka nad ten spravny kanon, si ani nevsimnou. Dneska jsem videl takove skupinky tri. Vsich delali oooch a aaach jen u te chajdy. Dobre jim tak. Tuhle krasu si Oulanka schovava predevsim pro znalce.


sobota 9. října 2010, 19.00 hod.

Savilampi   pozice na mapě

Sedim v malem sroubu u soutoku rek Savina a Oulanka. Oulanka tu ma docela pekny kanon (pujdu se zitra juknout, ale na Ristikallio to pry nema sanci) a pak mi zbyva jeste asi jedno az dvoudenni pochod do vesnicky Hautajarvi, odkud me v utery rano odveze autobus rovnou k letadlu. To budou koukat na cmoudem od taboraku nacichleho trampa. Ale takove je Finsko. Jim to tolik neprijde, sem na sever se leta za prirodou, kolikrat s flintou a se psem. No treba budu zase fotografovan jako mistni atrakce. Je to pozehnani, tyhle volne pristupne sruby. Zvlastne kdyz leje, nebo takhle na podzim. V jiznim Finsku prakticky nejsou, ale cim severneji, tim lepsi. V sevrnim Laponsku jsou vybaveny i na prespani v tuhych mrazech. Tenhle s netesnicimi okny a dvermi dalo praci vytopit i dnes. Jsem tesne pod polarnim kruhem, pred 1.5 kilometrem jsem prekrocil hranici Laapin Laani (Laponskeho kraje).
Venku se touhle dobou stmiva driv nez u nas, a take rychleji, uz pred sestou. V 7 hodin je tma tmouci, kterou u nas nezname. Dneska ma byt venku kolem dvou nad nulou, to by jeste slo, uz jsem mel chladneji a spal ve stanu. Jenomze dalsi dve noci se ochladi, v pondeli pry az na sest pod nulou. To bude ve stanu fajn! No, doufam, ze chytnu nejaky signal a prijde mi predpoved ponekud prijemnejsi. Mohl bych na tehle chate zustat i dva dny, mam dost rezerv na toulani se kolem a vyckavani na lepsi pocasi, ale posledni nejstudenejsi noc by me ve stanu stejne neminula. Autobus jede hned rano a nocovat tedy musim na taboristi kousek od zastavky...




FW: Hautajarvi - brana
11. října 2010  na mapě


pondělí 11. října 2010, 14.00 hod.

Hautajärvi   pozice na mapě

HEUREKA. Vesnička Hautajärvi. Jsem v cíli. Největší flákač v Oulance. Ale zase jsem si to užíval. Co z toho, proběhnout Medvědí stezku za 4-5 dní, jako někteří. Do přírody, a Finska zvlášť, jezdím za neporušenou přírodou, někdy (ale ne v Oulance) malinko i za dobrodružstvím, trochu si popovídat s krajinou, která není tolik načichlá zcivilizovaným člověkem, pokusit se najít nějakou harmonii, když je člověk odkázán sám na sebe. Kamarád mi tuhle říkal, není-li to trochu psychika a na hlavičku, vydržet to sám. Říkám, že teď už ne… Se všemi odbočkami a potloukání se ve volném lese mimo cesty mám za sebou víc jak 100km. Poslední kilometry jsou vždy smutné, protože něco konci. Takže ještě jeden nocleh u ohně a ve stanu. Doufám, že nenasněží zase 2 cm sněhu, jak včera. Ale už něco poletuje… Na obrázku je vstupní (resp. v mém případě výstupní) brána na Medvědí stezku – Karhunkierros.




Hautajärvi - den druhý
12. října 2010  na mapě

úterý 12. října 2010, 8.00 hod.

Hautajärvi - den druhý   pozice na mapě

Tak včera jsem si medil u táboráku, bylo vcelku příjemně. Ale v noci přišla paní Zima. Tábořiště v Hautajärvi jsem fotil brzo po ránu, když mě zima vyhnala ze stanu. V noci bylo prý minus 9 stupňů, alespoň to říkala slečna v infocentru. Ten sníh ležel ještě v poledne a ještě o 100 km jižněji na letišti.

v Severských listech publikováno
poslední aktualizace 13. října 2010

Související články

Expedice Severských listů do Laponska – 2017 – 30. 6. 2017
Expedice Severských listů do Laponska – 2015 – 2. 7. 2015, 10. 8. 2015
Finské Laponsko – do divočiny Vätsäri a Kaldoaivi – 2. 7. 2013, 30. 7. 2013
Splutí severské zlatonosné řeky Ivalojoki – 25. 12. 2012
Expedice do finského Laponska – hledání starých osídlení (2012) – 8. 7. 2012, 10. 8. 2012
Kaldoaivi, Vätsäri a země přilehlé – léto 2011 – 8. 6. 2011, 31. 7. 2011
Oulanka poněkud pozdně podzimní (2010) – 15. 9. 2010, 13. 10. 2010
Expedice do národních parků Švédska a Norska 2010 – 1. 7. 2010, 29. 7. 2010
Expedice Severských listů do Laponska 2009 – 18. 7. 2009, 20. 8. 2009
Expedice Severských listů do Laponska 2008 – 21. 7. 2008, 20. 8. 2008
Cestopis ze švédského Laponska – 20. 3. 2008
Češi na stránkách finských novin – 10. 10. 2007
Ostuda až za polární kruh, reakce cestovky VA-SKI SPORT – 10. 10. 2007
Ostuda až za polární kruh, reakce cestovky VIKING LINE – 10. 10. 2007
Vzkaz finských trampů – 10. 8. 2007
Ostuda až za polární kruh – 23. 7. 2007, 4. 1. 2017
Laponská diskotéka v Chodovské tvrzi – 15. 12. 2006
V kraji sámských pastevců sobů a finských zlatokopů – 1. 2. 2006
Vojta Válek: Zlato z Luttojoki – 15. 5. 2005
Skoltští Sámové – menšina mezi menšinou – 15. 4. 2005
Řeka plná zlata – 20. 8. 2004
Mariánské dny v srdci Laponska – 8. 4. 2004
Viděl jsem finský les – 20. 7. 2001
Pobyt ve volné přírodě Severu – 23. 6. 1999
Laponská rezervace se otevírá návštěvníkům – 1. 5. 1999
Siida je okno do Laponska – 1. 8. 1998

Fotografie ze zimní výpravy do NP Urho Kekkonena – únor 2006
Česká národní flagelace aneb Jak moc velkou ostudu dělají Češi ve finských národních parcích

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,10   hodnoceno: 10 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.307.388 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.617 sec. • www.severskelisty.cz • 54.227.104.53
file v.20180224.034553 • web last uploaded 20180225.035521
2017:448 • 2018:12