Invaze českých turistů do Grónska

Grónské obrázky z Atâ
foto: Jaroslav a Alena Klempířovi

Manželé Klempířovi, členové Severské společnosti, specialisté na polární oblasti, letos v létě připravili a průvodcovali dva zajímavé zájezdy do Grónska. V rámci Mezinárodního polárního roku 2007-8 je zrealizovala cestovní kancelář Periscope Skandinávie. Pro někoho to možná může být senzační. Invaze českých turistů! Ubytovací kapacita 100% obsazena Čechy. Kde? V opravdové přírodě, v osadě Atâ v Grónsku!

Proč právě Grónsko?

Probíhající klimatické změny na naší planetě nejvíce zasahují oblasti tohoto největšího ostrova světa, ať někdo tvrdí že ne, my říkáme opak a to z vlastní zkušenosti. Vždyť do Grónska jezdíme (pardon, létáme) již třináctým rokem a to vždy na delší dobu. A na tomto divukrásném ostrově jsme chtěli trochu pootevřít pohled turistům z Čech do přírody i do života plného historie, odvážných výzkumných cest, za poznáním toho „neznámého“.

Proč Atâ? Co to je? Kde to je?

Původně inuitská (eskymácká) osada, která existovala již více jak 150 let s 60-70 obyvateli, zanikla přibližně před 60 lety. Minulost osady připomíná pár dřevěných křížů na hřbitůvku a zkušeným zrakem se dají určit i zmizelé základy drnových obydlí. Přistát se dá pouze u velkých balvanů na břehu. Samozřejmě žádné umělé molo, jen obrovské kameny. Plavba lodí z Ilulissatu trvá přibližně 4-5 hodin. Je to 60 km na sever od Ilulissatu. Naprosto čistá a zatím ničím neposkvrněná příroda. V poválečných letech (1949-50) tu stála francouzská polární stanice slavného polárního badatele Paula Emila Victora. Za malou vyvýšeninou je krásné jezero Tasersuaq. Samozřejmě s tou nejčistší vodou, pitnou, je dlouhé asi 7 km. A ještě velká zvláštnost: točil se tady film Cit slečny Smilly pro sníh – slavný bestseller spisovatele Høega.

Jaký hotel? Restaurace?

Hotel tu není, restaurace také ne. Ubytování v chatě a pak ještě v další chatě, velmi jednoduše zařízené. Celkem maximálně pro 14 osob. A stravování výhradně z „domácích zdrojů“. To znamená čerstvě ulovené ryby z moře nebo z jezera, tuleň, velryba, pižmoň. Jen ty brambory a zelenina byly dovezené. Také pivo. Ta „restaurace“ byla společná jídelna v bývalé polární stanici. Mytí v čisté říčce, pramenící z jezera. Velmi studené.

Co jste viděli zajímavého?

V moři tuleně, velryby, polární lišky, letní hekticky rozkvetlou polární přírodu, množství hub. A pak jednu fantastickou událost! Když v zálivu pár desítek metrů zakotvila obrovská ledová hora, asi tak 50 metrů vysoká. Najednou se ozvaly zvuky připomínající dělostřelecké salvy. To ta obrovská hora začala praskat, pukat, odlamovaly se nesmírně velké, několik desítek tun vážící bloky ledu a ten obrovský kopec se začal vrtět a přesouvat těžiště. Potápěl se a znovu se vynořoval. Máme to na filmu.

A co ještě?

Co více? Ten fantastický klid. Vzdálenost od civilizačních jevů. Techniky. Signál na mobily neexistuje. Nač? Jen zvuky přírody. Vítr, ranní tajemné závoje mlhy lemující krajkovím okolní hory, zurčící říčka, v moři lovící ptáci a štěkající polární lišky. Také komáři! To je jistě negativum polární přírody v letním čase.

Turisté? Byli spokojeni?

Podle ohlasu první i druhé skupiny to jistě byly nesmírně silné zážitky. Včetně plavby na ostrov a zpět mezi plujícími ledovými horami a mořem plném ledu. Dokonalá pastva pro fotografy a filmaře. Také jsme se snažili přiblížit historii, kulturu i současný život Gróňanů. Při následném pobytu v Ilulissatu návštěvou muzea Knuda Rasmussena, Zionova kostela, noční plavba za půlnočním sluncem. Mimochodem na místech kde jsme pobývali, bylo slunce 24 hodin denně.

Budou se zájezdy opakovat?

Společně s cestovní kanceláří Periscope Skandinávie jsme všem zúčastněným připravili životní zážitky. Na mnoho zájemců se nedostalo. Snad v příštím roce 2008. Problém je s ubytovací kapacitou a také s lodní přepravou. A letenky? Bude-li zájem jistě to s našimi známými v Ilulissatu opět domluvíme. Snad ještě vylepšíme.

S Alenou a Jaroslavem Klempířovími rozmlouvali JK a AK, 29. října 2007