Grónsko touží po nezávislosti

Dánsko zatím platí ostrovu asi šedesát procent jeho nákladů na veřejnou správu. Gróňané začínají stále častěji mluvit o úplné nezávislosti na Dánsku. Zatím však nevědí, kde by získali peníze, jež na ostrov proudí z metropole.

Obyvatelé největšího ostrova na zeměkouli, Grónska, se včera vydali k volebním urnám. Do svého parlamentu, Landstingu, zvolí z 206 kandidátů celkem 31 poslanců. Vůbec poprvé v historii je přitom Grónsko jen jedním volebním obvodem a o stejných kandidátech se bude hlasovat v celé zemi. Voliči mají na výběr mezi třemi politickými stranami: sociálnědemokraticky zaměřenou stranou Siumut, liberální Atassut a silně nacionalistickou a levicově zaměřenou formací jménem Inuit Ataqatigiit (Eskymácké bratrství). Již od roku 1955 přitom Grónsku vládne koalice stran Siumut a Atassut, přičemž donedávna chtěla zachovat těsnější svazky s Dánskem. Grónsko patřilo od roku 1814 jako kolonie Dánsku a až v roce 1953 získalo autonomní samosprávu. Ostrov má tak vzhledem k Dánsku přibližně stejné postavení, jaké má Aljaška k USA. Před dvaceti lety se míra jeho samosprávy dále rozšířila zřízením vlastního parlamentu. Všechny tři politické strany dnes hovoří o úplné samostatnosti; problémem jejího dosažení však zůstává otázka nezávislého vlastního financování. Od vlády v Kodani totiž největší ostrov na zeměkouli dostává každoročně zhruba tři miliardy dánských korun (více než 12 miliard Kč), které pokrývají asi dvě třetiny jeho veřejných výdajů, a zastánci úplné samostatnosti dosud nevědí, z jakých domácích zdrojů tyto prostředky uspokojivě nahradit. Otazník také visí nad budoucností důležité vojenské základny Thule, která má mimořádný význam pro Spojené státy a NATO.

čtk, hn, 17. února 1999