Z grónského cestovního deníku

Historické předměty. Trubka na kterou
svolávali Moravští bratři věřící na bohoslužby.
Housle přivezli misionáři v roku 1878
a jsou z počátku roku 1800.

Ole Marquardt
rektor Ilisimatusarfik Nuuk, Gronland
foto – manželé Klempířovi

To jsme si užili! Čtyřdenní vytrvalý „slejvák“ asi končí. Takový jsme ještě v grónském Nuuku nezažili.

Toto místo si pan Hans Egede vybral v roce 1728 pro stálé, největší a později i hlavní město Nuuk opravdu špatně. Patří k nejdeštivějším místům v celém Grónsku, samozřejmě jen v krátkém létě. Střetávají se tu vzdušné proudy od Kanady, od Baffinova ostrova i od jihu Grónska. A potom leje a leje.

Na šutrech a betonové obrubě obchoďáku Brugsen dosušujeme, co se dá – hlavně konzumujeme dobroty, které jsme před chvílí nakoupili. Alík (to je manželka Alena) má už po několikáté smažené, chřupavé a zaručeně čerstvé krevetky, já jsem pro tentokrát zvolil flákotu pěkně propečeného bůčku, také chřupavého. Jen jsem zapomněl, že je pátek. Nedostal jsem pivo. Je to součást zdejšího systematického boje proti alkoholismu. Ale ten bůček by si pivo zasluhoval! Tak zapíjíme vodou z kohoutku, vodou naprosto kvalitní, která se dá pít bez obav po celém Grónsku.

Navrch si dáváme dobrý dánský perníček, hážeme věci do báglu a vydáváme se na smluvenou schůzku na Ilisimatusarfik (česky bychom řekli na univerzitu), kde nás má očekávat náš známý rektor Ole Marquardt, vedle své profese i velký sympaťák.

Procházíme hlavní třídou Aqqusinersuaq, to je významem něco jako náš Václavák. Koukáme se, jak na novou, na Grónsko nezvykle vysokou asi šestipatrovou budovu montují nápis, že je to budova telekomunikací, pošty a také Sparbanky Vest-Grønland. Také instalují novou autobusovou zastávku.

Novostavbě bohužel musela ustoupit proslulá „Kleinschmidtova lampa“ – červený sloup, na jehož vrchol zavěšoval misionář Samuel Kleinschmidt v temných polárních nocích rozsvícenou lampu, aby navedla jeho „ovečky“ na bohoslužby. Lampa je teď provizorně přemístěna ke kostelíku Našeho spasitele v historické části koloniálního přístavu.

Po překonání malého navýšení se nám naskýtá pěkný pohled do tří zálivů, skoro ve tvaru trojzubce, kde v průčelí středního zálivu stojí budova univerzity. Vždycky se nám při pohledu na ní zatají dech a u srdce je tak trochu jinak.

Tuto budovu stavěli Moravští bratři – jmenuje se Nová Morava. Než budovu vystavěli, bydleli opodál v drnových domcích. Velmi tvrdý život!

Ole nám samozřejmě nabízí pořádný kafáč dobré kávy, v Grónsku všudypřítomného nápoje. Ole není původem z Grónska, je Dán, za dva roky mu bude šedesát, je historikem. Studoval v Dánsku a na pařížské Sorbonně.

Ole nás seznamuje s univerzitou. Skoro s posvátností chodíme po budově, kde skutečné osobnosti, vzdělanci a odvážlivci své doby rozsévali za nesmírně těžkých podmínek evropskou vzdělanost a kulturu. Jiná, spíše filozofická otázka, se vznáší nad dopady různých vzdělaností na tehdejší a příští populace.

Na cestu nám Ole dává výtisk své nové práce Ny Herrnhut i Nuuk 1733–2003. Je to opravdu skvělá práce, perfektní faktografie vydaná v roce 2003 k 275. výročí příchodu misií Moravských bratří – Herrnhutů *). Bohužel je jen v dánštině, tak to snad nějak přelouskáme.

Univerzitu Gróňané založili až v roce 1984, původně jen jako vědeckou a vzdělávací instituci. V roce 1987 byla přeměněna na univerzitu. Má čtyři fakulty, ekonomiky – administrativy, grónského jazyka, literatury a medií, kulturní a sociální historie a poslední je fakulta teologie. Kromě několika bakalářských programů tu mají i doktorandský – arktická kultura, jazyk a společnost. Výuka probíhá v grónštině, dánštině a něco málo i anglicky. V roce 2005 studovalo na nuucké univerzitě 139 studentů.

Bohatá knihovna čítá více jak 20 000 svazků, mnohdy jsou historicky velmi cenné, zejména ty z dob Hanse Egedeho, tedy z doby působení Moravských bratří.

Qujanaq – děkujeme!

Alena a Jaroslav Klempířovi
zápisky z cestovního deníku, 24. června 2005, Nuuk
Autoři jsou členové Severské společnosti, několikanásobní cestovatelé po Grónsku.

*) Moravští bratři (Moravian Brethern)

…aneb proč jsou Moravští bratři nazýváni Herrnhuty

Po porážce stavovského povstání r. 1620 a v následujících letech odešlo mnoho přívrženců Jednoty bratrské do exilu do Polska (Lešno), Německa (Ochranov) a později do Ameriky.

Od r. 1722 našli potomci Českých bratří, pocházejících převážně z Fulneku (místa působiště J. A. Komenského), pod vedením Christiana Davida útočiště na statcích hrabětě Mikuláše Zinzendorfa a založili tam spolu s jinými pietistickými skupinami obec Ochranov (Herrnhut). Z jejího náboženského ducha prosté, někdy naivní zbožnosti vyrostl vlastní životní styl, který je uschopnil k významné misijní činnosti. Den 13. 8. 1727 lze považovat za datum vzniku obnovené Jednoty bratrské (Unitatis fratrum) a Zinzendorf se stal jejím prvním biskupem. Už r. 1732 vysílají první misionáře do tzv. Západní Indie, o rok později do Grónska. V současné době jsou misijně činní obzvlášť ve Střední Americe, kde se mj. zasazují i za práva domorodého obyvatelstva (Salvador). První sbor obnovené Jednoty bratrské v „zemi otců“ vznikl v Potštejně r. 1870. Proti „teologii rozumu“ prosazují „teologii srdce“ ve spojení s činorodým křesťanstvím.