Henrik Ibsen: Terje Vigen v překladu Josefa Hiršala

V letošním adventním čase se nabídka hodnotných titulů na knihkupeckých pultech rozšířila o mistrovské dílo norského písemnictví. Díky nakladatelství Biblioscandia – Vox humana bylo do češtiny převedeno u nás málo známé Ibsenovo dílo. Překlad je dílem Ladislava Řezníčka a Josefa Hiršala, ilustracemi jej doprovodil Jan Kristofori. Čeští čtenáři tak dostávají do rukou "norský literární drahokam", básnickou skladbu Henrika Ibsena "Terje Vigen". Toto i v cizině méně známé dílo vyšlo poprvé v roce 1862 ve zvláštním vydání časopisu Illustreret Nyhedsblad poprvé a od té doby je zejména v Norsku velmi populární.

Děj se odehrává v létech napoleonských válek. Tehdy (1814) bylo Norsko součástí Dánského království nedobrovolně vtaženo do válečného konfliktu na straně císaře Napoleona proti Británii. V důsledku válečné strategie kontrolovaly britské lodě dovoz potravin nejen do Francie, ale i jejím spojenců. Pro Nory to bylo o to svízelnější, že tyto válečné útrapy se násobily léty neúrody.

Hrdina příběhu, rybář Terje Vigen žijící nedaleko norského městečka Grimstad se vypravil na riskantní plavbu do Dánska, aby přivezl své hladovějící dcerce a ženě obilí. Na zpáteční cestě jej však zadržela britská loď, náklad a loďku potopila a statečného Nora zatkla. Po válce propuštěný Terje Vigen nalezne v rodném Norsku jen hrob svých drahých. Stane se lodivodem a v této funkci má jednou za úkol vyvést britskou jachtu z bouře. Velí ji stejný muž, který před léty Terjeho zajal a způsobil smrt jeho rodiny. Ne dosti na tomto setkání. Na jachtě se plaví také Angličanova manželka a dcerka. Terje je zprvu zachvácen touhou po odplatě, potlačí však svoji nenávist a osvobodí se tak z pout pomstychtivosti, která po léta svazovala jeho mysl.

Pro méně zasvěceného obdivovatele Ibsenova díla může být překvapení, že "Terje Vigen" patří k nejcennějším skvostům norské národní kultury. Norský lid si z Ibsenovy tvorby zamiloval právě toto dílo, navzdory tomu, že kulturní svět více oceňuje jiná díla tohoto světové dramatika. Vysvětlení tohoto zdánlivého paradoxu je v historii norského lidu. Norové po staletí žili v neúprosném boji s přírodou a s nájezdy cizích hord. V příběhu námořníka Terje Vigena ztotožňují i osudy svého národa.

Poema "Terje Vigen" má nepopiratelnou příbuznost s idejí dánského filozofa Kierkegaarda (1813–1855) o třech fázích lidského života. Podle této ideje je člověk nejprve objektem estetického, bezstarostného vnímání, ve druhé fázi dochází k estetickému střetu s okolím, a ve třetí, která je rozpravou s Bohem, nachází člověk usmíření.

Ve stavbě popisu vývoje osudu Terje Vigena jde tedy Ibsenovi především o filozofickou koncepci spíš než o dramatický příběh se šťastným koncem.

Počátek šedesátých let minulého století, kdy byla dokončena práce na poemu "Terje Vigen", je literárními historiky označován jako doba, kdy Ibsen po překonané krizi a s plným pochopením Kierkegaardových myšlenek vstupuje do dalšího tvůrčího období. Je to období, kdy je okouzlen prostorem, který dává básníkovi a dramatikovi slovo. Ibsen, stejně jako jeho slavný předchůdce, "Moliér Severu" Ludvig Holberg (1684–1754), zcela vědomě užívá své texty nejen pro literární zrcadlení vnímaného, ale s úmyslem transplantovat ideje a ovlivnit své publikum. Oba, byť jinými cestami a v jiné době, přicházejí se stejným úmyslem působit na své publikum.

"Terje Vigen" stojí na počátku Ibsenovy cesta k programově a myšlenkově naplněným dílům, které se staly základem realistického divadla.

Popularita textu "Terje Vigen" v Norsku stoupala neochvějně rok od roku, zejména v létech pro národ těžkých. Ilustrace Christiana Krigha z roku 1891 dal příběhu první a dlouhou dobu traktovanou tvář. V roce 1917 přivedl slavný průkopník filmu, režisér a herec Victor Sjöström příběh na plátno němého filmu. Jedním z prvních kdo vydal překlad tohoto díla byli v roce 1877 Angličané. Tehdy vyšel v Londýně soubor představující Ibsenovo dílo. Poté se objevily překlady německé a polské. První český překlad provedl František Kreutzmann v roce 1886 a nyní jej tedymáme k dispozici v novém moderním překladu.

Zdroj: L. Řezníček, Ibsenovo filozofické vyznání

Ukázka z poémy Terje Vigen

…

Vytrhl dítě z náručí matky,
levicí pak si ji přitáhl blíž.
”Zpět ustup lorde, drž se teď zpátky,
jinak je nezachráníš!”
Brit chtěl jít v zápas, leč zemdlely ruce,
dech slábl, mha očím vyrvala moc.
V otroka změnil se bývalý vůdce
a vlas má probělel v přestálé muce
za jedinou noc.

Náhle se zjasnila Terjeho líc,
čelo i gesta – klid blažených chvil.
Pokojně položil dítě, ba víc,
na ručky zlíbal a uchlácholil.
Z hlasu zněl mír; štěstím omámený
vzdychl, jak z cely vyšel by ven:
“Teď Terje Vigen se dožil změny!
Krev mi dřív proudila přes kameny,
po pomstě, po pomstě prahl jsem jen. ”

…

Svítání přineslo záchranu všem,
jachta teď kotvila v přístavu už.
Ač každý mlčel o dramatu zlém,
z Terjeho stával se pověstný muž.
Mračna noci odváta jsou.
Terje zas napřímil, osvobozen,
šíji, již sklonil, když pod potupou
klečel na korvetě na kolenou
v osudný den.

…

Pavel Dobrovský, 15. prosince 1998