Lumíci (Tribus Lemmini)

lumík lesní (Myopus schisticolor), nor. Skoglemen, švéd. Skogslämmel, fin. Metsäsopuli
lumík norský (Lemmus lemmus), nor. Lemen, švéd. Fjällämmel, fin. Tunturisopoli

Lumík lesní, foto Wikimedia Commons

Lumík lesní, kresba Marianne Golte-Bechtle

Lumík norský, foto Wikimedia Commons

Lumík norský, kresba Marianne Golte-Bechtle

Lumík (někdy Tribus Lemmini) je obecné označení pro několik rodů hlodavců: Dicrostonyx, Lemmus, Myopus a Synaptomys. Jsou malí, obvykle žijí na Arktidě nebo v její blízkosti, v tundře. Spolu s hraboši a ondatrami spadají do podčeledi hrabošovití (také známé jako hraboši), která tvoří část největší skupiny savců současnosti, čeledi myšovití. Tato čeleď zahrnuje rovněž krysy, myši a křečky.

Lumíci váží od 30 do 112 g a jsou asi 7–15 cm dlouzí. Obvykle mají dlouhou, hebkou srst a velmi krátké ocasy. Jsou to býložravci, většinou se živí listy a výhonky, trávou a především rákosím, ale také kořínky a hlízami. Stejně jako u ostatních hlodavců rostou jejich řezáky postupně a umožňují jim přežít na mnohem drsnější potravě než by jinak bylo možné.

Lumíci nepřezimují přes krutou severskou zimu. Zůstávají aktivní; hledají potravu tím, že hrabou ve sněhu a využívají trávy, kterou si předtím uštípli a uskladnili. Jsou od přírody samotáři, scházejí se pouze k páření a poté si jdou opět svoji cestou, ale stejně jako všichni hlodavci i oni mají vysokou míru reprodukce a v dobrých sezónách se mohou rapidně rozmnožovat.

Lumíci ze severního Norska jsou jedním z mála obratlovců, kteří se rozmnožují tak rychle, že jejich populační výkyvy jsou chaotické, spíše než aby sledovaly lineární růst k současnému množství nebo pravidelně oscilovaly. Není známo, proč populace lumíků prožívá takovéto výkyvy přibližně každé čtyři roky, předtím než spadne k téměř vyhynutí.

Zatímco po mnoho let se věřilo, že populace zhoubných lumíků se mění s populačními cykly, nyní došlo k několika zjištěním, na základě kterých se předpokládá, že populace predátorů může být mnohem úžeji zahrnuta ve změnách v populaci lumíků.

Zimu přežívají v norách vyhloubených ve sněhu, který jim tvoří izolační vrstvu a chrání je před predátory. Aby se jim ve sněhu lépe hloubilo, narůstají jim na předních packách delší lopatkovité drápky.

Kolem lumíků se vyskytuje řada mýtů – v roce 1955 nakreslil Carl Barks dobrodružný komiks s názvem Lumík s přívěskem. Tento komiks, který byl inspirován článkem v National Geographic z roku 1954, ukázal velké množství lumíků skákajících z norských útesů. Arthur C. Clarke zase v povídce Posedlí vysvětluje chování lumíků jako pozůstatek vlivu mimozemské parazitické entity, která je před miliony let chybně zvolila jako hostitelský druh s největším vývojovým potenciálem.

podle Wikipedie