Henrik Ibsen: Brand/Oheň

Miloslav König, v pozadí Radovan Klučka

Klenuté mystérium s prvky bystré frašky

Brand/Oheň, veršované drama Henrika Ibsena z roku 1866, je příliš kritické a duchovní na to, aby se v Čechách dalo inscenovat tak hojně, jako například jeho negativní otisk Peer Gynt.

Ibsenovo průlomové drama o nesmiřitelné touze po dokonalém světě. Mladý farář se na cestě ze studií ocitne ve své rodné vsi, která si ho osudově přitáhne. Nachází tu lásku a rozhodne se naplňovat své poslání právě v malých poměrech, z nichž vzešel. Odmítá vlažnost a polovičatost, jeho duši naplňují slova: všechno nebo nic. Oběti, které musí svému životnímu postoji přinést, jsou obrovské jako strmé skály fjordu. Není lepší kvůli pohodlí a klidu přeci jen někdy přimhouřit oči a slevit? Promořit se průměrem a přizpůsobit se? Hra je neuvěřitelná směsice žánrů a atmosfér. Vedle čistého mystického dramatu se blýskne společenská i politická satira. Do Brandova hlubokého, rozporuplného, ale vzrušující poznávání světa a sebe sama inscenace nahlíží především s vtipem a lehkostí.

Henrik Ibsen / Štěpán Pácl / Brand

Hrají: Miloslav König, Lucie Štěpánková, Pavla Beretová, Jan Meduna, Jiří Panzner, Radovan Klučka, Richard Fiala, Václav Jelínek

Pracovní překlad: Karolína Stehlíková
Inscenační úprava: Tereza Marečková, Karolína Stehlíková, Štěpán Pácl
Překlad básní: Ondřej Buddeus

Režie: Štěpán Pácl

Dramaturgie: Tereza Marečková
Scéna: Lucia Škandíková
Kostýmy: Iva Němcová
Hudba: Jakub Kudláč
Harfa: Dominika Ťuková

Premiéra 6. 6. 2010
Zkušebna Švandova divadla

Pořádá Občanské sdružení TRANSTEATRAL

ms, použity informace Studia Alt@, 12. září 2010

Exkluzivní lahůdka pro divadelní labužníky

Pavla Beretová, Lucie Štěpánková

Radovan Klučka, Václav Jelínek

[…] Tvůrčí tým se nelehkého úkolu inscenovat tento vášnivý, diskutabilní příběh ujal s velkou odpovědností, zaujal přesnou stylizací i vyvážeností jednotlivých prvků – od pečlivě propracovaných, symbolicky laděných scénických detailů, přes neobvyklý harfový doprovod po přesnou hru protagonistů.

Na počátku se objeví postavička bláznivé Berty, v podobě růžového králíčka (Pavla Beretová). Můžeme ji brát jako ztělesnění přírody, symbol smrti, ale také ironického průvodce příběhem. Všichni účinkující jsou po celou dobu přítomni, svá místa v pozadí scény opouštějí ve chvíli, kdy aktivně vstupují do děje. Brand (Miloslav König), křečovitě strnulý a vnitřně rozlícený, vypadá jako černý pták. […]

Příběh je vlastně zřetězením různých setkání, z nichž některá mohou být osudová, mnohdy ale spíše exemplárním ideovým střetem charakterů a vyhraněných názorů. Mnohé z postav jsou značně groteskně zkresleny. Karikatury starosty (Jiří Panzner) či jednotlivých typů venkovanů jsou pochopitelné a výstižné. Není však příliš jasné, proč postavy matek jsou hrány muži (například Richard Fiala v roli Brandovy matky).

V kontrastu s těmito karikovanými postavami výrazně vystupuje do popředí postava ideální ženy Agnes (symbolické jméno vychází ze slov Agnus dei – beránek boží), tedy osoby, která jediná dokáže obětovat Brandovy vše, včetně života. Lucie Štěpánková ji hraje s pochopením pro jemné nuance ženské povahy, svou absolutní oběť dává opravdově, byť velmi bolestně. Právě její scény s Brandem – ať už jde o okouzlení a symbolické vzájemné odevzdání, tak i o jímavou scénu ztráty syna a její cestu ke smrti – patří k emocionálně nejpůsobivějším vrcholům inscenace. Silně ovšem působí i mužská koncovka – kdy Brand opuštěn všemi a vším s vysokým nasazením běží stále vpřed, vstříc svému nedosažitelnému ideálu. Přitom ale běhá stále dokola jako veverka v kole, a jakoby mimochodem poukazuje marnost svého konání.

Inscenace je tvůrčím týmem pojata s náležitou vážností, ale cítíme v ní i příjemnou hravost (například ve zpívaných pasážích), smysl pro bizarnost a absurditu. Zkratkovitě přesná je charakteristika jednotlivých charakterů. Je zvláštní partiturou, ve které se propojuje hudební, hlasová i pohybová složka v působivé postmoderní divadelní vizi. Exkluzivní lahůdka pro divadelní labužníky.

recenze (kráceno) Jana Soprová, ČRo 3 – Vltava
www. rozhlas.cz, 21. června 2010