Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Henrik Ibsen: Brand/Oheň


Miloslav König, v pozadí Radovan Klučka

Klenuté mystérium s prvky bystré frašky

Brand/Oheň, veršované drama Henrika Ibsena z roku 1866, je příliš kritické a duchovní na to, aby se v Čechách dalo inscenovat tak hojně, jako například jeho negativní otisk Peer Gynt.

Ibsenovo průlomové drama o nesmiřitelné touze po dokonalém světě. Mladý farář se na cestě ze studií ocitne ve své rodné vsi, která si ho osudově přitáhne. Nachází tu lásku a rozhodne se naplňovat své poslání právě v malých poměrech, z nichž vzešel. Odmítá vlažnost a polovičatost, jeho duši naplňují slova: všechno nebo nic. Oběti, které musí svému životnímu postoji přinést, jsou obrovské jako strmé skály fjordu. Není lepší kvůli pohodlí a klidu přeci jen někdy přimhouřit oči a slevit? Promořit se průměrem a přizpůsobit se? Hra je neuvěřitelná směsice žánrů a atmosfér. Vedle čistého mystického dramatu se blýskne společenská i politická satira. Do Brandova hlubokého, rozporuplného, ale vzrušující poznávání světa a sebe sama inscenace nahlíží především s vtipem a lehkostí.

Henrik Ibsen / Štěpán Pácl / Brand

Hrají: Miloslav König, Lucie Štěpánková, Pavla Beretová, Jan Meduna, Jiří Panzner, Radovan Klučka, Richard Fiala, Václav Jelínek

Pracovní překlad: Karolína Stehlíková
Inscenační úprava: Tereza Marečková, Karolína Stehlíková, Štěpán Pácl
Překlad básní: Ondřej Buddeus

Režie: Štěpán Pácl

Dramaturgie: Tereza Marečková
Scéna: Lucia Škandíková
Kostýmy: Iva Němcová
Hudba: Jakub Kudláč
Harfa: Dominika Ťuková

Premiéra 6. 6. 2010
Zkušebna Švandova divadla

Pořádá Občanské sdružení TRANSTEATRAL

ms, použity informace Studia Alt@, 12. září 2010

Exkluzivní lahůdka pro divadelní labužníky


Pavla Beretová, Lucie Štěpánková

Radovan Klučka, Václav Jelínek

[…] Tvůrčí tým se nelehkého úkolu inscenovat tento vášnivý, diskutabilní příběh ujal s velkou odpovědností, zaujal přesnou stylizací i vyvážeností jednotlivých prvků – od pečlivě propracovaných, symbolicky laděných scénických detailů, přes neobvyklý harfový doprovod po přesnou hru protagonistů.

Na počátku se objeví postavička bláznivé Berty, v podobě růžového králíčka (Pavla Beretová). Můžeme ji brát jako ztělesnění přírody, symbol smrti, ale také ironického průvodce příběhem. Všichni účinkující jsou po celou dobu přítomni, svá místa v pozadí scény opouštějí ve chvíli, kdy aktivně vstupují do děje. Brand (Miloslav König), křečovitě strnulý a vnitřně rozlícený, vypadá jako černý pták. […]

Příběh je vlastně zřetězením různých setkání, z nichž některá mohou být osudová, mnohdy ale spíše exemplárním ideovým střetem charakterů a vyhraněných názorů. Mnohé z postav jsou značně groteskně zkresleny. Karikatury starosty (Jiří Panzner) či jednotlivých typů venkovanů jsou pochopitelné a výstižné. Není však příliš jasné, proč postavy matek jsou hrány muži (například Richard Fiala v roli Brandovy matky).

V kontrastu s těmito karikovanými postavami výrazně vystupuje do popředí postava ideální ženy Agnes (symbolické jméno vychází ze slov Agnus dei – beránek boží), tedy osoby, která jediná dokáže obětovat Brandovy vše, včetně života. Lucie Štěpánková ji hraje s pochopením pro jemné nuance ženské povahy, svou absolutní oběť dává opravdově, byť velmi bolestně. Právě její scény s Brandem – ať už jde o okouzlení a symbolické vzájemné odevzdání, tak i o jímavou scénu ztráty syna a její cestu ke smrti – patří k emocionálně nejpůsobivějším vrcholům inscenace. Silně ovšem působí i mužská koncovka – kdy Brand opuštěn všemi a vším s vysokým nasazením běží stále vpřed, vstříc svému nedosažitelnému ideálu. Přitom ale běhá stále dokola jako veverka v kole, a jakoby mimochodem poukazuje marnost svého konání.

Inscenace je tvůrčím týmem pojata s náležitou vážností, ale cítíme v ní i příjemnou hravost (například ve zpívaných pasážích), smysl pro bizarnost a absurditu. Zkratkovitě přesná je charakteristika jednotlivých charakterů. Je zvláštní partiturou, ve které se propojuje hudební, hlasová i pohybová složka v působivé postmoderní divadelní vizi. Exkluzivní lahůdka pro divadelní labužníky.

recenze (kráceno) Jana Soprová, ČRo 3 – Vltava
www. rozhlas.cz, 21. června 2010

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2019 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2019. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.505.424 • onln: 2 • robot ostatni • php: 0.635 sec. • www.severskelisty.cz • 3.229.122.219
file v.20190115.000429 • web last uploaded 20190901.041847
2017:239 • 2018:177 • 2019:128