ToplistNa vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Je Islanďanům v Praze blaze?

"Jsem typická holka z Reykjavíku," říká Islanďanka, která již sedm let žije v Praze.

Auður Loftsdóttir se narodila v laponském městečku Vilhelmina před jednatřiceti lety, kdy její otec pracoval a studoval ve Stockholmu. Když jí bylo osm měsíců, přestěhovala se rodina zpět domů do Reykjavíku. Na tamější střední škole Auður studovala němčinu, angličtinu, dánštinu, latinu, trochu španělsky a taky francouzštinu. Své znalosti francouzštiny si prohloubila v roce 1990 půlročním studiem v Paříži.

Na Islandské univerzitě navštěvovala kurz dějin umění, pracovala v divadle jako producentka, ředitelka i herečka, vystřídala také několik funkcí v časopise pro rodiče Uppeldi (Výchova) a posléze pracovala na Islandu pro Evropskou unii. V roce 1994 poprvé přijela do Prahy a v roce 1998 začala studovat češtinu a bohemistiku na FF UK. Již dva roky působí pro islandské turisty jako průvodce po Praze. Od října roku 2001 vyučuje islandštinu několik islandských fanatiků.

Pozn. red. Auður Loftsdottir se již vrátila zpátky na Island, takže kurzy islandštiny byly ukončeny (1. 7. 2004)


Co tě přivedlo do České republiky?

Já jsem prostě chtěla někam jet, už jsem byla několikrát v Paříži a tak jsem chtěla zkusit něco jiného. Někdo mi řekl, abych zkusila Prahu a já tedy jela. Byla to spíš taková náhoda.

Máš tady na škole nějakého islandského spolužáka či spolužačku?

Třeba na FAMU jsou dva kluci a pak je tu ještě jedna Islanďanka, ale nevím, co studuje.

Jak ses dostala k práci učitelky islandštiny? Kdo tě z Klubu islandských fanatiků kontaktoval?

Jan Burian.

A jak se o tobě dozvěděl?

Asi o mne slyšel od naší společné kamarádky Marty Jeřábkové. Taky jsem ho potkala na výstavě Holiday World, kde jsem reprezentovala Island.

Očekávala jsi takový zájem o ten kurz islanštiny?

Já jsem věděla, že je zájem, ale nebyla jsem si jistá, zda se o tomto kurzu lidé dozvědí. Často potkávám lidi, kteří říkají, jo, to bych chtěl, ale pak na ty lidi nemám kontakt…

A čeho ses nejvíce obávala, když jsi sem, do východní Evropy poprvé jela?

Já si myslím, že jsem si velice dobře uvědomovala, co mne čeká. Spíš jsem byla zvědavá, než že jsem měla strach. Největší problém ale byl se vyznat ve zdejším systému, sehnat si bydlení… Už je to taky sedm let, tehdy to bylo ještě dost složitý. Ale teď se to změnilo, třeba jsou levnější letenky, mnohem více se používá Internet. Dříve byl Island pro mne strašně daleko, nemohla jsem jezdit tak často domů, neměla jsem stálý kontakt, dopisy se na poště ztrácely, telefonovat na Island bylo strašně drahé a vše bylo prostě složitější.

Před deseti, dvaceti lety bych si musela vybrat jestli Island, nebo Českou republiku. Teď si myslím, že lze oboje najednou. Země si teď jsou mnohem bližší.

Změnili se nějak Češi během těch sedmi let, co jsi tu žiješ?

Já nevím, změnili se asi hodně, ale to může být tím, že já jsem jiná. V té době jsem neznala vůbec češtinu, dnes už ano. Rozhodně je rozdíl mezi generacemi. Nevím jak Češi obecně, ale Pražané mají teď také jiný postoj k cizincům, než mívali. Po revoluci se hodně změnili, jsou teď… zkušenější, už se tolik nestydí.

Co mají Češi a Islanďané společného a co je naopak odlišuje?

Je samozřejmě mnohem lehčí vidět ty rozdíly. Ten zásadní rozdíl mezi námi vidím v tom, že Češi jsou mnohem přísněji vychovávaní. Islanďané jsou… volnější. Říká se, že Islanďané nemají disciplínu, protože nemají armádu, ale nevím, jestli je to ten pravý důvod.

Neumí prý stát ve frontě.

No, třeba. Češi jsou v té vychovanosti podobní Němcům. (smích) Kolikrát mi někdo říkal v tramvaji nebo metru, takhle se nestojí nebo nesedí, to se nedělá atd. Taky děti tu zůstávají u rodiny mnohem déle než na Islandu, to všechno má na jejich pozdější chování velký vliv.

Myslíš si, že jsou Islanďané rozmazlenější?

To je těžká otázka, když je v Čechách takové přechodné období. Možná jsou rozmazlenější, ale zase mnohem více pracují, jsou na sebe tvrdší a to platí hlavně o mladých lidech. Já si ale myslím, že to samé bude brzo i tady v Čechách.

Jak vlastně budeš trávit Vánoce, udržuješ nějaké islandské zvyky, nebo jsi v tomto smyslu počeštěna? Co budeš mít ke štědrovečerní večeři?

Pro mne je velice těžké udržovat islandské vánoční zvyky, protože mým hlavním zvykem na Islandu je být s rodinou. Rodiče mi poslali uzené jehněčí, takže na to se těším. Ale tu slavnostní večeři budu mít s kamarádkama a nevím, jestli budou chtít zrovna uzené islandské jehně. O Vánocích ale budu hlavně studovat, takže to nebudou žádné velké oslavy.

Jak ti chutná česká kuchyně?

Ale jo, máte nějaká dobrá jídla, ale jím je jen někdy, převážně v zimě. Takový smažený řízek bych si v létě nikdy nedala. Miluju svíčkovou na smetaně, ale tu také jím až v zimě, s českými jídly začínám tak někdy v říjnu. Prostě se nedá jíst cokoli a kdykoli, jako to dělají Češi.

A v létě si vaříš nějaká islandská jídla? Dá se vůbec ze zde koupitelných ingrediencí uvařit něco islandského?

Já ani nevím, co je to islandský jídlo. Možná ani neexistuje. Jí se tam prostě všechno možné, je to taková směsice – francouzská, italská a jiná jídla.

Co si myslíš o rybách, které tu lze koupit? (Nebuď diplomatická.)

Párkrát jsem měla dobrou rybu, ale obecně řečeno mi nechutnají.

A kapr?

Možná je to můj problém, ale kapr mi vůbec nechutná!!!

Česká televize má publicistický pořad Pohled odjinud, kde vystupují cizinci, kteří umí česky. Nechtěla bys tam vystupovat?

Ne! To bych asi nezvládla. Mluvím česky podle toho, jestli mám nervy, nebo ne. A když mám trému, tak je moje čeština úplně hrozná.

Stýská se ti někdy po domově? Třeba když je v Praze mizerné počasí, neprobudí se v tobě tvá islandská duše?

Ne! I když tady prší nebo když si Češi myslí, že to je islandský počasí. To je takový rozdíl mezi podnebími! Už jenom to světlo je úplně jiné. Málokdy se tu cítím jako v Reykjavíku.

Dovedeš si představit, že by si v České republice zůstala na vždy?

Ne na pořád, třeba jen na deset let. Rozhodně až budu stará, tak budu žít na Islandu. Já se tady cítím jako doma, ale Island je pořád něco jako ten hlavní domov.

Co si myslíš o českých mužích?

No comment!!! (smích)

Do češtiny bylo přeloženo poměrně hodně islandských knížek. Jak jsou ale na tom české knihy na Islandu?

Ne moc dobře, podle mne. Neviděla jsem sice žádný celkový seznam, ale soudě podle toho, co mají v reykjavícké knihovně, toho moc není, bohužel. Samozřejmě je tam Kundera, ale ten je přeložen z francouzštiny. Je tam taky pár Hrabalů a samozřejmě Dobrý voják Švejk, ale tyhle knížky jsou většinou přeložené z jiných jazyků, hlavně z němčiny.

Nechtěla bys tedy nějakou českou knížku přeložit?

To asi ne. Nemám na to trpělivost. Taky to vyžaduje hodně pečlivosti a tu já nemám.

O Islandu je známé, že se tam vydává nejvíce titulů na hlavu, znamená to tedy, že Islanďané čtou více než ostatní kontinentální Evropané?

Já neznám žádnou statistiku. Ale lidé v mém okolí čtou docela dost. Ale nevím, jestli to lze říct obecně. Taky se to, myslím, dost špatně počítá, protože lidi sice mohou mít velké knihovny, ale ty knihy nečíst.

V období totality byl Halldór Laxness součástí jedné maturitní otázky. Dnes se již zcela vypustil z učebních osnov. Co si o tom myslíš?

Je to škoda, ale já si myslím, že je to docela normální a pochopitelné. On je sice velice zajímavý autor a pro Islanďany velice důležitý, ale on není taková evropská špička, že by ho každý Čech měl znát.

Představ si, že by si byla na české škole učitelkou zeměpisu nebo dějepisu. Co bys řekla studentům o Islandu?

Já bych třeba chtěla, aby si lidé uvědomili, že Island je evropská země. Častokrát slyším lidi jak mluví o Islandu jako o neevropské zemi. To se stalo například před dvěma týdny v Rudolfinu, kde byla prezentována hudby Thorkella Sigurdbjörnssona. Chtěla bych také ukázat, jak Island je, co se týče kultury, evropská země, ale z historického hlediska je úplně jiný. Island má velice specifické dějiny, které se nepodobají ničemu jinému.

Island je relativně izolovaná země, nemyslíš si že je to uměle přiživované jeho nečlenstvím v Evropské unii? Je vůbec nějaká šance, že Island jednou do Unie vstoupí?

Já nevím, jestli je pravda, že jsme tak izolovaní. Pokud je izolovaný, tak to ale není kvůli Evropské unii. Naopak si myslím, že se Island intenzivně účastní všemožných kulturních akcí, především pak v rámci Skandinávie. A co se týče jeho případného členství v Unii tak si myslím, že vlastně nemám ani právo mít názor, jelikož je to složitý problém. Tuto problematiku jsem nikdy podrobně nestudovala, takže nevím.

Co si myslíš o česko-islandských vztazích?

Česko-islandské vztahy jsou zajímavé. Česká kultura zajímá Islanďany a naopak. Ale osobně nevidím takřka žádné formální snahy o zlepšení či zintenzivnění těchto vztahů. Samozřejmě, že se to zlepšilo v roce 2000, kdy Reykjavík a Praha byly evropská města kultury.

Myslíš si, že ten program v roce 2000 byl dostačující co se týče vzájemné prezentace Prahy a Reykjavíku? Podle toho, co jsem viděl, se Reykjavík v Praze takřka nijak nepředstavil.

Já nevím, musíme si uvědomit, že jsou to oba malé národy a že tu byl jistý finanční problém. Hlavně z české strany jsem slyšela, že neměli peníze na cestu na Island. Ale taky si myslím, že lidi v tom nejsou moc aktivní. Nevidím prostě žádnou snahu a to asi hlavně z islandské strany.

A ty osobně by ses chtěla v budoucnu věnovat česko-islandským vztahům? Neplánuješ třeba, že bys byla česká konzulka na Islandu či naopak?

Tohle se těžko plánuje, ale samozřejmě by to bylo skvělý. Asi bych to byla schopná dělat, ale teď mám ještě hodně práce ve škole. Aspoň se ale snažím dělat ty kurzy islandštiny.

Myslíš, že se na Islandu ví o existenci Klubu islandských fanatiků?

Nevím, já už jsem tam tak dlouho nebyla!

Hodně mladých Islanďanů, s kterými jsem měl tu možnost hovořit, se chce z Islandu odstěhovat pryč, hlavně do Dánska, Německa či USA. Myslí to vážně, nebo se posléze zase vrátí zpátky domů?

Já si myslím, že se většinou vrátí domů, ale to je prostě součást islandské mentality. Islanďané hodně cestují již od počátků. Za vzděláním, za kulturou, za rybami. Neumím si představit, že bychom toto nedělali.

text a foto Martin Benda, 20. prosince 2001

v Severských listech publikováno

Internetové odkazy

www.ordabok.is
www.snara.is

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,73   hodnoceno: 11 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.307.380 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.169 sec. • www.severskelisty.cz • 54.227.17.101
file v.20180224.034617 • web last uploaded 20180224.150410
2017:316 • 2018:6