„Severní pól je dobyt,“ zvolal již desetkrát Jakeš

Miroslav Jakeš
foto www.kolemsveta.cz

Miroslav Jakeš
foto www.miroslav-jakes.cz

Včera (29. března 2011) oslavil své kulaté narozeniny známý český polárník Miroslav Jakeš. Narodil se 29. března 1951 v Havlíčkově Brodě, je vzděláním strojní inženýr, vystudoval ČVUT. Vystřídal několik zaměstnání, byl dělníkem u vrtných souprav, úředníkem v Kovohutích a ČSA, prodavačem vysavačů Lux, s nimiž pronikl až na severní pól. Pracoval na stavbě, také jako noční hlídač, jako turistický průvodce jezdil i do Afriky.

Polární oblasti jsou jeho láskou, stále ho tam láká boj s přírodou a nádherná arktická krajina. Teplo prý ale také „může“. Režisér Petr Horký, který s ním na pólu byl, ovšem tvrdil, že Jakeš začíná fungovat až tak v minus pětadvaceti a pak že „je to veselý, spokojený chlapík“. Redaktor České televize Stanislav Bartůšek o něm říkal, že je snad převtělený lední medvěd. Oba však při dobývání pólu oceňovali Jakešovu profesionalitu. Terén na driftujícím ledu se neustále mění a nedá se předpovídat. Kry se o sebe třou a vytvářejí těžko překonatelné bariéry – torosy, nebezpečné jsou trhliny a vodní kanály. Magický bod (90 stupňů severní šířky), ve kterém se protínají poledníky a odkud všechny cesty vedou na jih, ukrývá oceán v hloubce přes čtyři kilometry. Není tu žádný rozcestník jako na jižním pólu, určuje se jen podle GPS.

V arktických pustinách je každý odkázán jen sám na sebe, na své schopnosti a vybavení. A právě tato životu nebezpečná situace láká mnohé dobrodruhy a cestovatele, mezi nimiž má své výsadní místo právě Mirek Jakeš. On však není sebevrah, snaží se být připravený a zbytečně neriskuje, také proto je úspěšný a vyhledávaný jako polární průvodce. Jako první Čech došel na lyžích na severní točnu poprvé v roce 1993. Od té doby si po cimrmanovsku mohl zvolat severní pól je dobyt už desetkrát a chystá se na další výpravy. A své narozeniny Mirek oslaví většinou s turisty a ledními medvědy – v tuto dobu je polární turistická sezóna v plném běhu.

„Je jako vždy touto dobou na Špicberkách,“ napsala do e-mailu pro Severské listy Táňa Sizová z agentury Moravia-Contact, která většinu Mirkových expedic zařizuje a jistí.

„2. dubna by měl odletět na ruskou základnu Barneo vybudovanou na ledové kře,“ dodává Sizová. Momentálně je Barneo vzdáleno asi dvě hodiny letu ze Špicberk, létá se tam ruským strojen AN-74 ze špicberského „hlavního města“ osady Longyearbyen. „Z Barnea Jakeš vyráží jako průvodce se zahraničním klientem,“ říká Sizová. Tentokrát jde o náročnější expedici, na pól se nestartuje přímo z Barnea (je momentálně o pólu jen „kousek“, asi 100 km, vrtulníkem Mi-8 je odvezou o značný kus cesty na jih. Cesta, kterou chtějí urazit, začíná 200 km na jih od pólu. Kolik expedice doopravdy urazí se však nedá, díky driftujícímu ledu, předem určit.

S polárními výpravami začal Jakeš v roce 1992 a v posledních letech se specializoval jako průvodce. Mezi jeho oblíbená místa patří Špicberky, kdyby neměl rodinu, snad by se tam i přestěhoval. Pravidelně se vrací do Grónska, také na Island. Zná Baffinův ostrov, Aljašku, působil na Sibiři, na Kamčatce, Kolském poloostrově. A především ve spolupráci s ruskými polárníky ze základny Barneo provází turisty a expedice na severní pól. Mezi polárníky je vyhlášený i svojí kytarou. Na pól si ji do výzbroje vedle revolveru přibalil na saně už několikrát.

Michael Stanovský, zdroj www.ct24.cz, 30. března 2011