I Švédsko má své 11. září

foto Petr Burian

Slunný zářijový den ve Skandinávii. Den téměř dovolenkový. Míříme na prezentační cestu do Švédska, program začíná až podvečerní procházkou v Malmö. Po opožděném přistání v Kodani mají zpoždění ještě kufry. Zjišťujeme, že vlaky do Malmö jezdí každých 20 minut. Čas nás netlačí, sedáme si tedy ještě na letišti do prosklené kavárny a pozorujeme poklidné letiště a ještě klidnější cestující. Čteme české noviny. Připomínají smutné výročí teroristických útoků z 11. září 2001. Na spodní straně první strany je též zpráva o včerejším napadení švédské ministryně zahraničí Anny Lindhové v obchodním domě uprostřed Stockholmu. Víme, že se Švédsko v neděli chystá k referendu o přijetí jednotné evropské měny. Jaký bude mít vliv tato událost na běh věcí? Kdo je žena, o které jsme doposud prakticky nic nevěděli a v dalších hodinách o ní budeme hovořit, tak jako ostatní, pouze jako o Anně?

Propojení letiště v Kodani s oběma břehy Öresundské úžiny zajišťují vlaky podobné soupravám pražského metra. Nemají strojvůdce, jezdí automaticky naprogramovány, jen průvodčí je živý. Jeho služební místnost je vybavená jako kancelář. Na letišti Kastrup je prodejna jízdenek, za 65 dánských korun kupujeme lístek a scházíme na perón. Vlak se objevuje v tunelu, přijíždí na minutu přesně. Usedáme do pohodlných sedaček, upoutávají nás dvě pěkné dívky, hovořící švédsky a čtoucí dánské noviny. Postarší paní si nasazuje sluchátka a připíná je do zdířky v konzole nad sebou. Během pár desítek sekund mizí vlak v tunelu, ze kterého vyjíždí na umělém ostrově, nasypaném blíže k dánské pevnině. Poslední úsek přes úžinu pak svištíme po dvoukolejném koridoru zavěšeném pod mostní vozovkou světoznámého mostu Öresundbron, díky němuž se do Skandinávie dá od roku 2000 dostat suchou nohou. Jediná zastávka naší cesty je u velkého parkoviště v okolí dálniční křižovatky, odkud se dá dojet po dálnicích a silnicích do Trelleborgu, Malmö, Stockholmu, Oslo či Kodaně. Po dalších pár minutách již vjíždí vlak na konečnou stanici v Malmö.

Z vlaku procházíme do nádražní haly. Míjíme uličku, do které bychom šli, kdybychom měli co k proclení. Zda i tady funguje skandinávská poctivost a dodržování pravidel, lze stěží odhadnout. Již z vlaku jsme zahlédli švédskou vlajku na půl žerdi. Další vidíme hned před nádražím u mostu v řadě vlajek různých států. Jen pár desítek metrů a na náměstí hledíme na radnice. Před ní je pět stožárů a na nich, stejně jako na špici nad kopulí střechy rovněž vlají vlajky v polovině. Při znalosti zdejší starostlivosti o věci veřejné si říkám, že napadení Anny Lindhové za bílého dne na veřejném prostranství vzalo Švédy natolik, že vyjadřují staženými prapory svoji podporu Anně a přání, aby se zde ve Švédsku již nikdy nic takového nestalo. Po ubytování se v hotelu vyrážíme do poloprázdných, sluncem zalitých ulic. Vyhlížíme restaurační zahrádku, kde se připojíme k pohodovým strávníkům. Na jednom rohu ulic mě však upoutávají černá písmena na žlutém podkladu kopírující hlavní titulek odpoledních novin: Anna dödt etter operered hele natt – Anna zemřela po celonoční operaci… I Švédsko bude mít ode dneška své jedenácté září.

Ačkoliv první televizní program vysílá ze živého studia debaty a zprávy k této smutné události a program druhý vysílá pouze monoskop s vážnou hudbou, život v centru se v odpoledních hodinách nezastavuje. Turisté spokojeně korzují starobylými uličkami, rusky a polsky hovořící pracující obědvají v nejlevnějším bistru velké porce chutných těstovin. Švédové se objevují ve větší míře v centru až v podvečer. Leták na dveřích radnice vyzývá příznivce sociální demokracie k večernímu shromáždění a k demonstraci proti násilí a na počest Anny. V prvním patře radnice lze podepsat kondolenční listiny a fronta se táhne až k východu. Podepisujeme se též a cestou k večernímu programu již vnímáme změnu na náměstí: postávající hloučky lidí diskutují navzájem, pána modlícího se nahlas mlčky vnímá desítka lidí, na piedestalu sochy na hlavním náměstí jsou umístěny dvě velké fotografie Anny, na schodech hoří svíce a přibývá položených růží… .

Míříme do restaurantu, k jehož programu nepasuje doslova slovo varieté, ale něco mezi revue a muzikálem. Mladí účinkující, většinou absolventi nebo studenti různých uměleckých škol a univerzit jsou chvíli zpěváky, chvíli číšníky, chvíli tanečníky, chvíli barmany. Stíhají všechno, vše na vynikající úrovni. Brzy vzniká příjemná mezinárodní atmosféra, která po skončení více než tříhodinové produkce doznívá při tanci a na baru povídáním s překvapivě výbornými entertainery. Zdejší podnik WALLMANS SALONGER má na svůj program patent, obdobné lokály jsou i v Oslo, Stockholmu a nejnověji i v Kodani. Platíme švédskými korunami a jsme zvědavi, čím budeme platit příště.

Venku na náměstí dohořívají svíce. Švédská vláda se rozhodla uskutečnit referendum i přes to, že jeho výsledek bude zcela jistě vraždou Anny ovlivněn. Usínáme po veselém programu ve smutném městě, které je nejen spojnicí mezi severskými zeměmi, ale i mezi Evropou kontinentální a Severem. Ráno podnikáme neuvěřitelný pohyb v prostoru a čase: probouzíme se ve Švédsku, jedeme na letiště do Dánska, letíme na norské letiště Oslo – Gardermoen odkud opět míříme k dalšímu programu za hory do Švédska.

Norské noviny v letadle upoutávají rozmazanými fotografiemi a nečitelnými mapkami s předpovědí počasí. To proto, že jsou dnes celé vytištěny černobíle. Umřela přece výrazná švédská a evropská osobnost – Anna Lindhová…

text a foto Petr Burian, 18. září 2003