Medvěd hnědý (Ursus arctos L.)

kresba: Pestrá příroda, Praha, Albatros, 1982

Medvědi jsou modernější příbuzní psů. Známe je teprve z doby před 15 miliony let. Podle vývojové teorie se ze psů vyvinuli a chceme-li přehánět, můžeme je nazývat velkými zavalitými psy bez ocasu. Našlapují na celou plochu chodidla, mají malé špičáky a široké stoličky. Neživí se výhradně dravě, požírají i velké množství rostlinné potravy.

Medvědů je jen sedm druhů, tedy poměrně málo. Nejznámější a nejrozšířenější jsou medvěd hnědý rozšířený od Severní Ameriky přes Evropu až po Asii. Různé varianty nalezneme i v Mexiku i v Himalájích. a medvěd baribal který žije v Americe. Největší žijí na Aljašce, zvláště pak kodiak ze stejnojmenného ostrova bývá až 3 m dlouhý a 800 kg těžký. Ovšem v berlínské ZOO měli kodiaka i 1200 kg těžkého.

Všechny odrůdy hnědých medvědů za jediný druh medvěda brtníka (Ursus Arctos L.) dají se považovati. Medvěd mívá 1 – 1,25 m výšky, 2 – 2,2 m délky, z čehož 8 cm na pahejl ocasní připadá. Váha jeho kolísá se mezi 150 až 250 kg, může však u zvlášť tučných až 350 kg dosáhnouti.

Velmi cenné líčení o bytosti a způsobů života podává nadlesní Krements na základě dlouholetých pozorování v močálech u Rokytna: "Celkem," praví, "není medvěd ani krutý ani krvelačný. Člověku se však spíše vyhne, leda že naň úsečně zabručí. Je dobrák, není mu však nikdy co věřit. Nedůvěřivost medvěd neodkládá po celý život. Kdo je po léta pozoroval na svobodě i v zajetí, tomu neušlo, jak podezřívavým okem, zdánlivě bez účastenství, sleduje každý čin, každé hnutí pozoruje a vždy blížícímu se na stranu neb na nazad se uhne."

ms – zdroj: Alfred Edmund Brehm (1829–1884)
Život zvířat, J. Otta, Praha cca 1900