Královská přistěhovalkyně

foto fortunecity.com
billedbladet.dk

Po osmi letech strávených v Dánsku je devětatřicetiletá princezna Alexandra skvělým příkladem úspěšné integrace.

Alexandra se totiž narodila a vyrůstala v čínské provincii Hongkong, která až do roku 2000 patřila pod britskou vládu. V exkluzivním rozhovoru pro deník Metro princezna přiznává, že si z jejích životních zážitků mohou vzít příklad všichni imigranti, kteří se rozhodnou žít v jiné zemi. „Vím, jaké to je přijet do Evropy a konkrétně do Dánska s cizineckou minulostí,“ říká zasvěceně princezna.

Když si před osmi lety bral dánský princ Joachim svoji nastávající, asijskou krásku Alexandru Christinu Manleyovou, psaly dánské noviny o „míšení modré dánské krve se žlutou krví asijskou“. Podtón článků se dal přitom vysvětlit zhruba následovně: „Co je vlastně špatného na Dánkách?“ Obdobné pochybnosti se již ozývaly i tehdy, když si královna Margarethe II. brala svého francouzského chotě prince Henrika. Jenomže na rozdíl od dánštinu špatně ovládajícího královnina manžela princezna Alexandra pochybnosti rozehnala celkem rychle. Začala se totiž učit jazyk a pak vystoupila před „svůj národ“. Obstála, napravila dojem a od té doby je i pro tisk „dánskou princeznou“. Řeči o asijské krvi jsou ty tam.

Málokterý přistěhovalec je však v Dánsku přijat stejně dobře jako mladá a sympatická princezna. Stát se součástí této severské společnosti trvá dlouhou dobu, což často neplatí jen pro příslušníky jiných kultur, ale dokonce i pro nejbližší skandinávské sousedy Dánska – Nory nebo Švédy. „Je to těžké. Jako imigrant musíte být ke své nové zemi tolerantní, a proto zákonitě očekáváte, že bude vaše nová vlast tolerantní i k vám. Na druhou stranu byste nikdy neměli zapomenout, odkud vlastně pocházíte. V mém srdci bude mít proto Hongkong vždy své zvláštní místo,“ říká sympatická princezna.

Do dánské královské rodiny se Alexandra přivdala v listopadu 1995. S princem Joachimem se seznámila právě v Hongkongu, kde pracovala v jedné z investičních firem. Nyní má královský pár dvě děti: čtyřletého Nikolaje a dvouletého Felixe.

Když prvorozený syn princ Nikolaj nastoupil před rokem do veřejné mateřské školky, chlubilo se čtrnáct dětí z jedné třídy státní mateřské školy v Mögeltönderu na jihozápadě Dánska, že si hráli na pískovišti s princem. Jak v přímém přenosu této události dokumentovala dánská televize TV2, stejně jako všechny ostatní děti si i malý Nikolai přinesl z domova, nedalekého zámku Schackenborg, studený oběd.

„Je normální, že chodí do školky jako ostatní děti a že si zvyká na společnost drobotiny svého věku. Chceme mu prostě dopřát takový život, v němž nebude chybět přátelství dětí ze sousedství,“ tvrdí dnes princezna Alexandra, která na celé věci nevidí pranic divného.

Princeznu Alexandru v Dánsku nazývají velvyslankyní všech přistěhovalců. Ona sama se této přezdívce nebrání, právě naopak: po celých osm let se vytrvale snaží o to, aby se postoj Dánů k imigrantům změnil. „Z Asie jsem zvyklá na multikulturní města. V Hongkongu vedle sebe žijí cizinci a nikomu to nevadí. Ráda bych, aby se situace změnila i v mé nové zemi,“ tvrdí.

Ke svým úvahám má důvod: dánská společnost se totiž dramaticky radikalizuje proti přistěhovalcům. Ačkoliv přistěhovalců nežije v Dánsku mnoho, podle vůdkyně úspěšné extrémně pravicové Dánské lidové strany Piy Kjärsgaardové se již nyní „Kodaň stala Istanbulem“. Právě kvůli směsi radikálních konstatování dostala Kjärsgaardová přezdívku „paní dánská“. Nicméně spolu s ní také téměř sedm procent hlasů v posledních volbách, což je pro budoucnost znepokojivé.

Henning Mols, Metro Dánsko, redakčně kráceno, 10. října 2003