Republiku ano, ale ne za vlády této panovnice.

Dánská královna Margrethe II slavila 14. ledna 2002 třicet let panování

Současná panovnice se narodila jako dcera krále Frederika IX a královny Ingrid na královském zámku Amalienborgu 16. dubna 1940 a získala titul Princezna dánská. Při křtu v kodaňském kostele Holmen dostala jméno Margrethe Alexandrine Thorhildur Ingrid.

Po změně Dánské ústavy v roce 1953, která umožnila následnictví na trůnu bez ohledu na pohlaví, se její oficiální titul změnil na „princezna – následník trůnu“. Margrethe tedy nikdy neměla titul „korunní princezna“. Od roku 1958 byla členem Královské rady. Po smrti svého otce krále Frederika IX dne 14. ledna 1972 nastoupila na dánský trůn. Jejím heslem se stalo: „S pomocí Boží a láskou lidu za silnější Dánsko“.

Královna Margrethe II je panovnicí, která si získala respekt a oblibu jednak svojí osobností, jednak elegancí, hlubokými znalostmi, intelektuálními a uměleckými vlohami a v neposlední řadě svojí schopností komunikovat s lidmi a pochopit jejich představy.

V zemi, kde působí velké množství politických stran, asi 10, představuje skutečnost, že za dobu její vlády se nevzniklo významnější republikánské hnutí, míru podpory, které se královna Margrethe II těší u svých poddaných. I ty skupiny nebo občané, kteří by dali přednost republikánskému zřízení vyjadřují jasné stanovisko: „Republiku ano – ale ne za vlády současné královny“.

Královna Margrethe je 54. panovníkem v přímé dynastické linii. Od doby života její jmenovkyně Margrethe toho jména I., která vládla celému severskému regionu jí dělí 600 let. Současná Margrethe vládne říši, kterou tvoří Dánsko a autonomní oblasti: Faerské ostrovy a Grónsko.

V průběhu svého života dánská královna zažila jak se její země vymanila v politického vazalství (Německá okupace v létech 1940–1945) a národ rozvíjel tradiční demokracii a uplatňování lidských práv. Dánsko se vymanilo z prostřednosti a stalo se rozvinutým a bohatým státem, a příkladem pro mnohé země, které hlavní rysy rozvoje následovaly.

V Dánsku je tradičně i legislativně zaručeno, že královská rodina nevykonává politický vliv. Proto je paradoxní, že to byla právě osobnost následnice, která byla nositelem jedné z největších politických změn v Dánsku vůbec. Památná je její osobní účast na tiskových konferencích, její novoroční projev v roce 1984, kdy varovala své poddané, aby nečastovali přistěhovalce hloupými poznámkami, vyzvala k solidaritě se zeměmi třetího světa, k pozornosti životnímu prostředí a vyjádřila důvěru a víru v dánský národ. Při takových příležitostech královna dánská Margrethe II aktivizuje svůj lid více než mnohý politik.

Margrethe získala rozsáhlé a vysoké vzdělání na školách a univerzitách v Dánsku (Kodaň a Aarhus) v Cambridge, na ekonomii v Londýně a na Sorbonně v Paříži. Zaměřovala se zejména na politické vědy, ale nezanedbávala ani svůj osobní zájem – archeologii.

Při pobytu v Londýně také poznala svého manžela, hraběte Henri Laborde de Monpezat, se kterým byla v roce 1967 sezdána. Hrabě Henri přijal dánské jméno Henrik. Královští manželé mají dva syny, korunního Frederika (narozen 26. května 1968) a prince Joachima (narozen 7. června 1969). Joachim se stal po svatbě s Alexandrou Manley (nyní princeznou Alexandrou) otcem dalšího z generace následníků trůnu – syna Nikolaje (narozen 1999).

Pavel Dobrovský, 10.1.2002
zdroj: Victor Andersen: A Queen and Her Country