Peer Gynt a Haugtussa – dva velcí spisovatelé v ilustracích dvou velkých malířů

Lichtenštejský palác

Ve středu 1. listopadu 2000 byla v respiriu Lichtenštejského paláce na Malostranském náměstí 13 v Praze, v sídle Hudební fakulty pražské AMU, zahájena výstava několika desítek moderních obrazů od současných norských malířů Franse Widerberga (*1934) a Håkona Blekena (*1929). Obrazy jsou inspirovány Peer Gyntem Henrika Ibsena a Haugtussou (norskou Rusalkou) Arne Garborga.

Výstavu pořádá Hudební fakulta Akademie múzických umění a Velvyslanectví Norského králkovsktví v Praze a potrvá do 26. listopadu. Je otevřena denně od 11 do 18 hodin a během večerních koncertů v Sále Martinů.

ms, 1. listopadu 2000

Výstava několika desítek moderních obrazů

Jaké je Norsko? V čem spočívá duše norského národa? Na takové otázky slýcháme hodně odpovědí, sotva ale dokážeme posoudit, která je správná. Všeobecná jednota však vládne v tom, že na dva z norských kulturních pokladů pohlížíme jako na nezpochybnitelný národní majetek, neboť právě o nich se má za to, že vyjadřují, co je opravdu "norské". Peer Gynt Henrika Ibsena a Haugtussa Arne Garborga jsou díla, která nezapřou dobu svého vzniku, tedy poslední třetinu 19. století, poznamenanou doznívajícím romantismem. Najdeme v nich tolik folklorních prvků a nálad ze života norského lidu, že mezi poklady norské kultury plným právem patří – zároveň však to jsou díla internacionální a všeobecně lidsky platná. Proto dokáže Peer Gynt i Haugtussa oslovit stejně silně čtenáře v Praze, v Oslo či jinde. A ještě něco mají společné: Obě díla inspirovala umělce – kupříkladu Edvarda Griega, který vytvořil hudbu k oběma dílům, ale i umělce výtvarné, jak dokládá tato výstava.

Henrik Ibsen (1828–1906)

Henrik Ibsen napsal roku 1867 epickou báseň Peer Gynt, plnou fantazie, realisticky odpozorovaných postav i roztodivných figurek norského venkova, které zabydlují ideální, ryzím folklórem znamenanou krajinu. Tam stojí Peer Gynt, který prochází světem cestou nejmenšího odporu, problémy řeší lehkovážně a je symbolem promarněného života. Vše nepříjemné obchází, postupně zrazuje své nejbližší a poslušně následuje své nejprimitivnější instinkty. Stojí vždycky někde uprostřed, ani ryba, ani rak, ani nebe, ani peklo. Je to zkrátka Peer, lhář a dobrodruh, avšak i přes svůj chybějící morální imperativ miláček norského publika. Čtenář či divák totiž – stejně jako k Ibsenovi samotnému – ani k Peeru Gyntovi nemůže zůstat chladný: může ho třeba zároveň milovat i odsuzovat, ale nikdy mu ani jeden, ani druhý nezůstane lhostejný.

Arne Garborg (1851–1924)

O něco mladší Arne Garborg je považován za naturalistu, českým čtenářům je znám z několika přeložených románů a s českým prostředím ho spojuje i skutečnost, že T. G. Masaryk si s ním vyměnil několik dopisů o chorobných jevech naší civilizace. Rozsáhlá báseň Haugtussa (česky Rusalka či Divoženka), kterou napsal na sklonku 19. století, se z jeho tvorby vymyká – je lyrická, optimistická, projasněná. Podle vlastních slov v ní chtěl Garborg vykreslit rodný kraj Jæren, rovinatý, chudý a kamenitý kraj na jihozápadním pobřeží Norska, a to z období, kdy byl ještě živý a radostný a nesužoval ho tísnivý pietistický duch, kterým autor tolik trpěl ve vlastním rodinném prostředí.

Prosté děvče Veslemoy, přezdívané Haugtussa, má schopnost navázat kontakt s temnými podzemními silami, které jí také nabídnou pomoc, když ji zradí milý. Ona však jejich kouzelný nápoj odmítá, neboť nechce přijmout pomoc od zkázonosných sil a raději svou bolest protrpí – i za cenu, že si ji bude navždy pamatovat. Haugtussa se rozhoduje opačně než Peer Gynt.

z díla Franse Widerberga

Frans Widerberg (*1934)

Frans Widerberg je norský malíř a grafik. Veřejnosti se poprvé představil roku 1964 a okamžitě vzbudil pozornost svým expresionisticky znepokojivým stylem.

Widerberg používá s oblibou červenou, žlutou a modrou, většinou v základním tónu. Nemísí je, experimentuje s přirozeným kontrastem barev, a tak se mu daří vytvářet iluzi hloubky. Widerberg maluje zem a růst, led a oheň, magický svět, kde všechno je v pohybu, vše roste a proměňuje se. Týž princip vyjadřují í dynamické figury v silných čistých a neklidných barvách, zachycené ráznými, téměř nervózními tahy štětce. Frans Wíderberg je nový expresionista, v jehož díle jasně čteme vliv dalšího velkého Nora, Edvarda Muncha.

Håkon Bleken (*1929)

Håkon Bleken rovněž patří k starší generaci současných norských umělců. Celé poválečné období představoval jednu z jejích nejnápadnějších postav a silně ovlivnil vývoj a charakter norské malby, kresby a grafiky. Pro charakteristiku jeho tvorby však těžko hledáme nějakou nálepku. Jeho výrazové prostředky mají široké rozpětí a zahrnují vše od komplikovaných, složitých kompozic až po dojemně jednoduché obrazy. Prostřednictvím této výstavy se s ním setkáváme jako s umělcem tvořícím na hranici figurativního umění a abstrakce.

Bleken se narodil v Trandheimu, kde dodnes žije a pracuje. V 60. a 70. letech se angažoval ve veřejných debatách, avšak jeho hlas se neomezoval jen na umění: Ať už se vyjadřoval k vietnamské válce čí k situaci v psychiatrických léčebnách, vždy zdůrazňoval etické principy umění a směřoval k univerzálním morálním tématům. K jeho inspiračním zdrojům patří Franz Kafka, Knut Hamsun a právě Ibsen a Garborg.

Thor Henrik Svevad, 1. listopadu 2000