znak SLSeverské listy

           

 

God Dag (Au-pair mezi vikingy) 8.

… předchozí část…

Radosti a strasti norštiny

Ani nevím, kdy se to přesně přehouplo, ale jednoho dne jsem si všimla, že se při obědě, když se ostatní baví, jen přiblble neusmívám, ale z útržků slov, které dokážu zachytit, se postupně stávají celé věty. Dávno byly dny, kdy jsem kluky každé ráno otravovala chlebem s nugetou, postupně jsem zpestřovala jídelníček až do fáze, kdy jsem dovedla pojmenovat celý obsah ledničky (i Kjell Arvidovo krém na boty – ten jsem se sice jako pomazánku na chleba nabídnout neodvážila, i když mne to několikrát napadlo).

Všechno bylo najednou mnohem snazší, ale musím říct, že na dobu „před norštinou“ vzpomínám spíše s úsměvem, než s náznakem zakaboněného čela. Přesto to nebylo enkelt (jednoduché)…

Prvně mne to ťuklo při návštěvě Pizza Hut v Oslu (můj cca 4. den v Norsku) – po přibližně dvou litrech vody jsem vyrazila na toaletu. Došla k prvním dveřím, které se jako záchod jevily a na nich stál nápis Kvinner. Ani ladyes, ani gentlemen, žádná kolečka se šipečkou či křížkem, dokonce ani obrázek sedící holčičky nebo čurajícího chlapečka… Bezmocně jsem se otočila o 180º. Nikde nikdo, kdo by bez zaváhání vešel dovnitř – copak se, do háje, zrovna teď nechce nikomu na záchod?

Situace se stávala kritickou… Nezbývalo než se vrátit ke stolu, kde seděla moje kamarádka Jana a pokorně poprosit o radu (v tomhle jsem tak trochu jako chlap, než bych se zeptala na cestu, tak radši 11x zabloudím). Opravdu se mi nepodařilo ji ten den více rozesmát. Podala mi patřičný překlad. Byly to pravdu „moje“ dveře. Až posléze jsem si všimla, že se stačilo podívat na ty vedlejší, kde stálo „mann“, to už by mi vylučovací metodou docvaklo, jak se věci mají…

Na některé jazykové bariery jsem i v následující době narážela, nutno podotknout, že u některých jsem si nebyla jistá, že chyba byla z mojí strany… třeba na cizinecké policii mne opravdu překvapilo, že paní za přepážkou ovládala jediný cizí jazyk – švédštinu. Koho by to asi napadlo, že bude muset komunikovat s nějakým cizincem?

Nicméně úplně nejvíc jsem zaperlila při nutné vstupní lékařské prohlídce. Asi po čtyřech dnech pobytu mne Marit po hodině aerobiku odvezla do města, jednou postranní uličkou se přiblížila k náměstí a povídá: „Nebudu tam zajíždět, tamhle jak svítí ten neón je lékařské středisko, zítra tam půjdeš do 2. patra na testy na tuberkulózu (to je nutné pro každou au-pair v Norsku), já už jdu do práce, tak musíš jít sama.“ Ok, říkám si, neón na domě se s Bonapartem, náměstí, 2. patro, to nemůžu zvorat.

Ráno jsem vyrazila. Našla na náměstí neón se slavnou osobností, vyšlápla dvě patra – a paní u okýnka poprosila o ten test na tu tuberkulózu. Ehm, ehm, zadívala se na mne tak udiveně, že jsem znejistěla, jestli nemám na obličeji zubní pastu, rozepnutý poklopec, nebo jestli na mne nejsou viditelné známky začínající lepry. Její angličtina nebyla nijak excelentní, nicméně po té, co přivedla ještě další tři kolegyně a všechny si trvaly na svém, že tam mi testy opravdu neudělají, jsem znejistěla natolik, že jsem prohlídku přestala důsledně vyžadovat. Z nápisu na dveřích jsem se snažila něco vyčíst, ale žádné ze slov červeně napsaných na skle se ani náhodou nepodobalo těm šesti předložkám, dvěma podstatným a pěti křestním jménům, která jsem tou dobou znala.

Se svěšenou hlavou jsem poražená vyšla před budovu. No to jsem se předvedla, už se těším, jak jim dneska oznámím, že nejsem schopná si ani sama zajít k doktorovi. Venku jsem hlavu zvedla, což se vyplatilo. Z neónu na domě vedle se na mne šibalsky usmíval Bonaparte, nade mnou mu provokativně sekundoval Charlie Chaplin… Spletla jsem si ty pány. Ve druhém patře vedle se mne už na nic neptali.

Večer mi Marit, když se přestala smát, důvěrně sdělila, že jsem tuberkulózní testy vyžadovala na pracovním úřadě. To teda vůbec nechápu, proč mi je tam nechtěli udělat.

Veronika Rajchartová, 17. června 2002

… pokračování příště…

 

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah, ručí za uváděné informace a za to, že jejich příspěvek nporušuje Autorský zákon. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na stanovsky@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • michael@stanovsky.eu, tel.: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2024 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel.: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2024. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.924.762 • onln: 4 • robot ostatni • php: 0.135 sec. • www.severskelisty.cz • 18.219.236.62
file v.20230419.185021 • web last uploaded 20231105.233934
2017:253 • 2018:127 • 2019:106 • 2020:65 • 2021:63 • 2022:47 • 2023:28 • 2024:7