znak SLSeverské listy

           

 

God Dag (Au-pair mezi vikingy) 5.


doma, foto archiv autorky

… předchozí část…

Ranní siesta – aneb kdo dřív umrzne

Konec legrace, začíná realita. Notně podpořená 6598456 namazanými krajíci chleba, 45963 vyměněnými plenkami a 6987636 odpověďmi na vysilující otázku „Proč…“.

V normálních zeměpisných šířkách bych asi napsala, že den začíná rozbřeskem, což ale v lednu 180 km od polárního kruhu není příliš přesné. Den začínal cca 4 hodiny před rozbřeskem – a podle toho také pohled na moje já vypadal. Nebudu si zbytečně nic nalhávat, bez mučení přiznávám, že jsem to těm dvěma chlapcům po ránu nezáviděla. A jestli mi někdy Marit napíše, že jeden z nich se trvale počůrává nebo trpí neustávajícím proudem nočních můr, jejichž příčinu nezná ani ten nejfundovanější psycholog, tak myslím, že budu tušit, odkud vane vítr. Pohled do zrcadla v 6:55 jasně naznačoval, že s tím by si s mým obličejem hned tak nějaký plastický chirurg neporadil.

Marit tou dobou ještě dospávala svoje ranní sny, takže časový úsek od prvního Johanovo pobreknutí do mého příchodu měl na starosti taťka Kjell Arvid. Pánové, opravdu nic proti vám, nejsem feministka a je mi jasný, že bez vás by na světě moc velká švanda nebyla a že si MY a VY opravdu nemáme co vyčítat, ale tady musím pouze konstatovat, že… Podle toho to taky vypadalo.

Mojí největší chybou bylo, že jsem v záchvatu první sebechvály (aneb „to budete koukat, jak úžasně jste si vybrali“), na sebe (velmi nevhodně) prozradila, že doba strávená v turistickém oddíle se na mne přece jen podepsala a že zvládám zapálení ohně bez papíru na tři sirky. Sice mi brzo došlo, že na frajeřinky opravdu není čas a že je lepší bez výčitek svědomí sáhnout po výtisku včerejších novin a zatopit v co nejkratší možné době, nicméně Kjell Arvid v tomto ohledu zcela neomylně vytušil můj obrovský potenciál a zapalováním kamen se po ránu přestal zatěžovat. On, drsný muž Severu zvyklý na stanování v mrazu a vánici, si v těch cca 12 ºC prostě vzal noviny, ubalil cigaretu, posadil se do křesla a četl.

To by ani tak nevadilo. Jenže z nějakého nepochopitelného důvodu došel k závěru, že zmiňované podmínky vyhovují i Johanovi, který vstával cca v 5:45 a měl na sobě pouze pyžamko a pročůranou plenu o celkové hmotnosti 2,5 kg staženou ke kolenům. Výše zmiňované mu umožnilo pohyb pouze plazením, takže možnost, ze by vyvinul vyšší rychlost a při ní se nějakým způsobem zahřál, zcela padla. Sociální pracovnice by nad tím jistě výhružně vztyčila prst (a upřímně řečeno bych se jí ani nedivila), nicméně nutno přiznat, že jsem za ten rok a půl zaregistrovala Johanovu rýmu jen jednou – a to přesně tři dny. Tohle ranní otužování v něm vychovávalo horala v době, kdy pravděpodobně ani netušil, že nějaké hory existují. Moje první ranní zaměstnání mělo tedy přesný harmonogram. Jednou rukou jsem drala polínka do otvoru v kamnech a druhou se bravurně snažila Johana zbavit pyžamka, noční plenky a navlíct na něj předem neurčené množství oblečení (což pro jeho organismus musel být pokaždé šok).

Člověk by řekl, že moje první jazykové znalosti se budou motat kolem pozdravů, poděkování nebo prosby, ale jedna z prvních vět, která se mi nesmazatelně vryla do paměti, bylo „Skal du ha brød med nugatti?“ – Dáš si chleba s nugetou?

Tahle věta mě provázela každé ráno. Zpočátku jsem artitikulovala jak hluchoněmá (úžasný pohled) a Simon (tou dobou už také podupávající v kuchyni) mi stejným způsobem odpovídal. Byli jsme dvojka k pohledání – hluchoněmá aupairka a dementní dítě. Zpočátku jsem měla strach, že jí nugetu jenom proto, že mu jí nabízím a jiné slovo neumím. Nicméně jeho láska k ní přetrvala i poté, co jsem do svého slovníku zařadila slova jako sýr, salám a kaviárová pomazánka – a tak všechna moje rána doprovázel krajíc chleba a piksla neurčité hnědé hmoty.

Veronika Rajchartová, 11. ledna 2002

… pokračování příště…

 

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah, ručí za uváděné informace a za to, že jejich příspěvek nporušuje Autorský zákon. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na stanovsky@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • michael@stanovsky.eu, tel.: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2024 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel.: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2024. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.967.476 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.764 sec. • www.severskelisty.cz • 44.211.24.175
file v.20230419.185021 • web last uploaded 20240807.005202
2017:230 • 2018:137 • 2019:121 • 2020:60 • 2021:63 • 2022:46 • 2023:41 • 2024:72