Finské národní parky, Nuuksio

jezero Haukkalampi
foto Michael Stanovský

jezero Haukkalampi po západu
slunce, foto M. Stanovský

bažinatý okraj jezera
Haukkalampi, foto M. Stanovský

Do Finska jsme se dostali trajektem z estonského Tallinnu. Po jistých peripetiích s lodními lístky – informace o jejich zaplacení uvízla v pátek v Helsinkách a úředníci se o víkendu nepřetrhnou ani v rozvinutých evropských zemích – jsme dorazili do Helsinek až večer. Co teď. Při pohledu do mapy nám bylo jasné, že návštěvu Finska nezačneme hlavním městem, ale národním parkem vzdáleným asi 50 km na západ.

Národní park Nuuksio byl založen roku 1994 na 35 km². Jde o nejzápadnější část tzv. Finské jezerní plošiny, rozsáhlé a důležité lesní oblasti jižního Finska. Charakteristickým znakem je skalnatá krajina plná nesčetných rozsedlin, díky činnosti ledovců v době ledové se zde vytvořila divoká spleť údolí a strží. Na území národního parku je 25 malých jezer, park sousedí ještě s dalšími osmi jezery. Voda v jezerech má nahnědlou barvu způsobenou okolními rašeliništi. Nejvyšší nadmořská výška je 110 m. Rezervace je porostlá borovými lesy, které spolu se skalnatou krajinou poskytují chráněná útočiště pro ohroženého skřivana lesního a kozodoje. Svahy s odkrytými kamennými loži sestupují do vlhkých roklí, lesů se skotskými borovicemi, vřesem i nesčetnými bažinami a rašeliništi. Roste zde řada horských i divokých rybízů, zimolez obecný a lýkovec. Daří se tu i lísce a plicníku lékařskému.

Nuuksio je hojně navštěvováno. Není divu, neboť je to jedna z nejkrásnějších rezervací Finska, navíc nedaleko hlavního města. Správa finských národních parků se dobře stará o to, aby chráněná území mohla být hojně navštěvována turisty, a přitom to přírodě vadilo co nejméně. Proto tu je řada parkovišť, tábořišť a srubů na přespání.

S autobusem jsme zůstali na parkovišti poblíž jezera Haukkalampi. Batohy se stanem a spacákem na ramena – a už jsme kráčeli k jednomu ze dvou tábořišť na břehu divukrásných jezer. Studená, ale průzračná voda lákala ke koupání, zaplavali jsme si na druhou stranu jezera pod vysokou skálu. Mezitím zbytek výpravy uvařil večeři a za zvuků kytary jsme spolu s finskými sousedy čekali na noc, která v těchto zeměpisných šířkách přichází kolem jedenácté hodiny. Když uhasl oheň, vrhly se na nás hordy severských komárů.

Dopoledne jsme prozkoumali místní bažiny plné nádherných stulíků i vzácného ďáblíka bahenního a odjeli za dalším poznáním.

Část naší výpravy, která zůstala celý týden v Helsinkách, se zúčastnila 1. mezinárodní konference Globe. Součástí této konference byly i Globe Games, které pro ostatní připravila naše delegace. Hry se odehrávaly právě v tomto národním parku, takže se s krásami Nuuksia mohla seznámit spousta dalších dětí z celého světa. Strávily tu celkem dva dny.

Michael Stanovský, 15. července 1998