Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Finské národní parky, vzhůru do Finska

Finsko
masožravky v močálech, foto Michael Stanovský

Pro našince stále ještě není cestování v cizině, zvláště pak severské cizině, levnou záležitostí. Proto vyhledávám možnost cestovat s partou nenáročných turistů, relativně pohodlným – a hlavně levným – autobusem Karosa. Spíme ve stanech v kempech, na tábořištích nebo i ve volné přírodě. Srdce tuláka a trempa totiž volá celý život po volné přírodě.

Do finských národních parků jsem se dostal již několikrát. Poprvé se mi do lůna finské přírody podařilo dostat v roce 1998. Měl jsem možnost spolupořádat a doprovázet sdružení pro ekologickou výchovu Tereza na jejich Expedici Napapiiri. Výpravu jsme podnikli pod hlavičkou Klubu českých turistů Kudrna z Brna – a od té doby tam jezdíme s "Kudrnovcema" pravidelně

Finové si dokáží vážit životního prostředí, bývají v tom dost často vzorem ostatnímu světu. To ovšem neznamená, že by neměli problémy se znečišťováním přírody. Člověk se ani nediví, když si představí to množství dřevozpracujícího průmyslu a celulózek, které tvoří nezanedbatelnou část finského hospodářství. Proto se Finové snaží ty nejkrásnější části své krajiny, ty šperky přírody, chránit v rezervacích a národních parcích. Někdo by mohl být překvapen a zklamán – ony ty rezervace vlastně nejsou moc typicky finské. Je-li Finsko placatá krajina, pak je každý kaňon, každá větší skála, každý krásný vodopád vzácný a kolem něj vznikne národní park nebo alespoň rezervace. Ta ovšem stojí zato.

O rezervace nezakopnete na každém kroku. Většinou bývají rafinovaně skryty prostému návštěvníkovi. Nejdříve si musíte na mapě najít, kde vlastně cíl vaší cesty leží. Pak musíte zapomenout na asfaltové silnice. Mnohdy je třeba se ploužit desítky kilometrů prašnými lesními cestami. Nakonec narazíte na závoru. Z útrob autobusu vydolujete kletr a pokračujete pěšky. Většinou ne daleko.

Za chvíli se vám Finsko odvděčí – krásné písčité pláže, nádherné místo na stanování pod borovicemi. U toho je ohniště a hromada dřeva na oheň – to abyste neničili rezervaci. U toho nezbytná pila a sekera. Je vidět, že jste na Severu. Pila není přivázaná, sekera není tupá a nikoho ani nenapadne, aby si ji "půjčil" na další cestu. Není také důvod. Na dalších tábořištích totiž najdete jinou.

Finové často poznávají přírodu intenzivnějším způsobem. Potkávali jsme jednotlivce i skupinky domorodců oblečených do maskáčového turistického úboru s nezbytným kloboukem a moskytiérou, veliký batoh na zádech, touhu po dálkách v očích. Vyrazí v neděli a jdou. Jdou celý týden. Nebo dva. Třeba po Medvědí stezce v Oulance nebo po dálkové cestě v Národním parku Urho Kekkonena v severní tundře. Tábořiště potkávají co pár kilometrů. Většinou po celodenním pochodu bývá i srub s kamny, palandami pro pár lidí a nezbytnou zásobou. Před srubem suchý záchod a koše na odpadky. Jeden na plasty, druhý na papír, třetí na kovy. Ne abyste to popletli. Vždyť odpad recyklujeme a nikdo to po vás třídit nebude. V Oulance jsme objevili i plynový vařič s pětadvacetikilovou bombou plynu. Správa parku to tam na začátku zimy doveze na motorových saních – a vy máte pohodu. To je vše pozornost od Správy národních parků – aby se vám v rezervaci líbilo.

Těch význačnějších národních parků a rezervací je ve Finsku asi 60, všechny jsou zařízené pro návštěvníky, ať už jde o turisty, lyžaře, vodáky, rybáře nebo lovce. Delších turistických stezek jsem v průvodci napočítal pětadvacet.

My jsme ovšem žádné dálkové pochody nedělali. Hlavně proto, že čtrnáct dní na expedici nebyla dlouhá doba a cesta do Finska přes pobaltské republiky také měla své kouzlo a vyžádala si svůj čas.

Michael Stanovský, 15. července 1998

v Severských listech publikováno

Související články – Expedice Napapiiri do národních parků Finska – červen/červenec 1998

Finské národní parky, úvodem něco málo o Finsku – 15. 7. 1998
Finské národní parky, vzhůru do Finska – 15. 7. 1998
Finské národní parky, Nuuksio – 15. 7. 1998
Finské národní parky, Helvetinjärvi – 15. 7. 1998
Finské národní parky, Pyhätunturi – 15. 7. 1998
Finské národní parky, Oulanka – 15. 7. 1998
Finské národní parky, Koli – 15. 7. 1998

Hodnocení článku

Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2020 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2020. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.533.921 • onln: 3 • robot ostatni • php: 0.462 sec. • www.severskelisty.cz • 18.206.194.161
file v.20190115.000444 • web last uploaded 20200217.002955
2017:216 • 2018:176 • 2019:225 • 2020:29