jak Sibelia viděli jeho přátelé – výtvarníci
Česká filharmonie uctila 2. listopadu 2007 památku největšího finského hudebního skladatele Jeana Sibelia uvedením jeho nejznámější symfonie v koncertním sále pražského Rudolfina. Symfonie č. 2 D-dur zazněla v brilantní a provedení Českého filharmonického orchestru za přítomnosti velvyslance Finské republiky J. E. Hannu Kyröläinena a dalších členů finského velvyslanectví. Na slavnostní koncert byla pozvána též Severská společnost.
Jean Sibelius (1865–1957), titan finské hudby, zastiňuje všechna jména finského hudebního světa. „Netrénovaný král Finska“, tak bývá nazýván tento syn země, který svůj malý národ proslavil daleko za hranicemi. Proto v Helsinkách najdete Sibeliovu akademii, Sibeliův pomník, Sibeliovu ulici. Také Sibeliův týden, který se pořádal ještě za umělcova života každoročně v červnu. Každý rok se na Sibeliův týden do Helsinek sjíždějí nejlepší hudebníci z celého světa, aby provedli díla velkého umělce spolu s ostatními díly světových mistrů.
Hudební kritici se marně snaží zařadit Sibelia do nějaké školy, nakonec pro ně zůstává přece jen příliš velkým hudebním novátorem. Některým se zdá jeho hudba příliš kontrastní, neobyčejná, spíše filozofická než tryskající z lidského srdce. Platí to především o jeho symfoniích, kde Sibelius proti vžité formě uvedení základního tématu v expozici, jeho analýzu a variace, volí metodu kontrastu, tj. seznamuje posluchače nejprve s nesouvislými prvky, které postupně staví v mohutný celek. Tím dosahuje grandióznosti nedosažené nikým od dob Beethovenových, bývá proto nazýván největším symfonikem po Beethovenovi.
Jiní vytýkají Sibeliovi nepůvodnost a přílišnou kosmopolitičnost. Tato výtka padá, uvědomíme-li si, že Sibelius sice vyšel z německých romantiků, stal se však národním romantikem. Vždyť jeho první díla nemohla být inspirována ničím národnějším než Kalevalou. Jsou to hlavně Legendy z Kalevaly, Labuť tuonelská a Lemminkäinenův návrat. A brzy na to Finlandia. Tato epochální suita obráží tolik probouzejícího se národního cítění Finů, že ji cenzoři raději zakázali ihned po prvním uvedení.
Kdo poznal Finsko, rázem mu při poslechu Sibeliovy hudby na mysli vytane kouzlo nekonečných jezer a hvozdů, před očima se mu rozvine divukrásný obraz finské krajiny. Tak opravdově je Sibeliova hudba spjata s finskou přírodou.
Sibelius byl velký snílek s neobyčejně citlivou a bujnou fantazií. Rád se toulal sám nebo s přáteli hlubokými lesy a zvláště v noci se mu zjevovali lesní skřítci, trollové, čarodějnice i všelijaké noční pohádkové příšery, jejichž zvuky pak zakomponoval do svých děl. Sám o sobě říkal: „Patřím mezi ty nešťastníky, kteří vnímají neobyčejná silně jarní crescendo a podzimní diminuendo.“
Přestože většinu svých nesmrtelných děl Sibelius zkomponoval v první polovině svého života, nemluví se mnoho o tomto období.
Staří pamětníci vám mohou vyprávět nejednu zajímavou historku ze života mladého Sibelia, který platil za bouřliváka a jeho záliba v šampaňském a dobrých doutnících byla všeobecně známa. Jako veselý společník byl často zván do společnosti, kde udivoval svým širokým rozhledem a znalostí sedmi jazyků, což mu umožnilo věnovat se krátce i diplomatické činnosti.
Těžká nemoc však zasáhla do jeho mladého života, překonal jí natolik, že se později ve výborné kondici dožil neuvěřitelných 92 let!
Počátek 20. století znamenal obrat v Sibeliově životě. Dostal státní důchod, takže mohl zanechat vyučování na konzervatoři v Helsinkách a cele se věnovat skladatelské činnosti. Rozhodl se odejít z Helsinek, kde neměl potřebný klid ke své práci a odstěhoval se do vily v Tuusule nedaleko Helsinek. Tady v šťastném kruhu rodinném prožíval ještě dlouhá léta svého života. Na zahradě této vily spí dnes svůj věčný sen, uprostřed své milované finské přírody.
Hana Kučerová 10. listopadu 2007
v Severských listech publikováno
Severský bard Sibelius – 1. 7. 2012
50 let od úmrtí Jeana Sibelia – 10. 11. 2007
Jean Sibelius ? orchestrální skladby – 7. 7. 2006
Jean Sibelius (1865-1957), legenda finské hudby – 29. 5. 1999
Eila Hiltunenová (1922-2003), pomník Jeana Sibelia – 29. 5. 1999
Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:
Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.
Autoři příspěvků odpovídají za obsah, ručí za uváděné informace a za to, že jejich příspěvek nporušuje Autorský zákon. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.
Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na stanovsky@severskelisty.cz.
Upozornění:
• Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.
• Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.
Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.
SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • michael@stanovsky.eu, tel.: +420 603 538 168
PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773
Copyright © Severské listy, 1998-2024 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552
Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01 Dřenice, Czech Rep. • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel.: +420 603 538 168
Copyright © Severské listy, 1998-2024. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-8552