Sibeliova maska z helsinského
pomníku od Eily Hiltunenové
foto Michael Stanovský
Finský národní skladatel Jean Sibelius (1865–1957) patří ke skladatelům, jejichž tvorba se postupem času prosadila na koncertních pódiích v plné šíři. Dnes tedy máme možnost znát tohoto autora nejen jako tvůrce houslového koncertu d-moll nebo symfonické básně Finlandia, ale také sedmi symfonií, řady orchestrálních skladeb, písňové a komorní tvorby.
Jde o autora osobitého hudebního jazyka, jemuž se rodná země – její příroda, ságy, tvorba jejích spisovatelů – stala zdrojem tvůrčí inspirace, ale i přesto se jedná o hudbu univerzální, oslovující posluchače na celém světě.
Je také pravdou, že ve střední Evropě není Sibeliově dílu věnována taková pozornost, kterou by si tento autor zasloužil a které se jí dostává ve skandinávských státech, ve Velké Británii anebo v USA. Tento posluchačský handicap však odstranil vynález nosičů zvukového záznamu – dnešní posluchač tak má možnost poznávat Sibeliovo dílo v řadě provedení a jedinou překážkou se mu může stát nedostupnost některých titulů na českém trhu.
Jedním z nejvýznamnějších interpretů Sibeliova díla ve druhé polovině minulého století a na počátku 21. století je anglický dirigent Sir Colin Davis (*1927), v letech 1995–2006 šéfdirigent Londýnského symfonického orchestru. Svůj první komplet Sibeliových symfonií pořídil Sir Colin Davis na přelomu 70. a 80. let minulého století pro label Philips s Bostonským symfonickým orchestrem; po čase se rozhodl do „téže řeky“ vstoupit znovu – na přelomu 20. a 21. století vznikl jeho druhý komplet pro label BMG, realizovaný s Londýnským symfonickým orchestrem; v současné době vznikají s tímtéž tělesem další nahrávky Sibeliova díla, tentokrát pro vlastní vydavatelství orchestru LSO Live.
V roce 1999 vydala společnost BMG kompaktní disk, na němž Sir Colin Davis a Londýnský symfonický orchestr prezentují Sibeliovy orchestrální skladby z různých tvůrčích období, umožňující sledovat vývoj autorovy hudební řeči. Skladby na CD sice nejsou vždy řazeny chronologicky, k jejich záměně však podle mého názoru dramaturgie sáhla z důvodu hudební gradace celého disku.
První část CD tvoří třídílná suita Karelia z roku 1893. Je vytvořena ze scénické hudby zkomponované k živému obrazu z dějin Karélie. Za ní následují kompozice z pozdějších tvůrčích období, u kterých lze v konfrontaci se zmíněnou suitou Karelia jen žasnout, že se jedná o díla téhož autora. Zejména mám na mysli symfonickou báseň Oceanidy z roku 1914, koncipovanou jako jednu velkou zvukovou gradaci, nebo o symfonickou báseň Tapiola z roku 1925, inspirovanou Kalevalou, která je poslední Sibeliovou skladbou vůbec. Disk obsahuje i dvě nejslavnější Sibeliovy orchestrální skladby – symfonickou báseň Finlandia z roku 1899, hudební apoteózu finského národa a jeho touhy po svobodě, a Valse triste z roku 1903, orchestrální číslo z hudby ke hře Smrt od Sibeliova švagra Arvida Järnefelta. CD uzavírá symfonická báseň Noční jízda a východ slunce z roku1907, hudební popis pocitů muže jedoucího na koni nočním lesem, jehož cesta provázená zvláštními zvuky a nejrůznějšími přízraky končí východem slunce, vnášejícím do mužova nitra klid. Z hlediska posluchačského zážitku si neumím představit lepší dramaturgický tah než zakončení CD právě touto skladbou; po jejím vyslechnutí cítím vždy potřebu poslouchat „ticho, které následuje po hudbě“ a které je podle mě její logickou součástí
Z hlediska výkonu zúčastněných interpretů mohu psát pouze v superlativech. Londýnský symfonický orchestr svým výkonem potvrzuje, že náleží ke světové orchestrální špičce. Je-li tomuto tělesu (někdy oprávněně) vytýkán příliš „americký styl“ hraní, prvoplánovitě sázející na zvukovou stránku na úkor výrazu, sibeliovský komplet u vydavatelství BMG. Lví podíl na tomto výsledku má dirigent Sir Colin Davis, který zúročil své celoživotní zkušenosti s interpretací Sibeliova díla. Z jeho výkladu lze vycítit hluboký a vroucí vztah ke skladateli – na prvním místě v jeho pojetí stojí hudba, nikoli originalita jejího provedení. Tím, kdo z předkládaného CD vychází jako „absolutní vítěz“ a jemuž patří můj největší obdiv a upřímný hold, je však samotný Jean Sibelius a jeho hudba
Lukáš Seibert, 7. července 2006
v Severských listech publikováno
Severský bard Sibelius – 1. 7. 2012
50 let od úmrtí Jeana Sibelia – 10. 11. 2007
Jean Sibelius ? orchestrální skladby – 7. 7. 2006
Jean Sibelius (1865-1957), legenda finské hudby – 29. 5. 1999
Eila Hiltunenová (1922-2003), pomník Jeana Sibelia – 29. 5. 1999
Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:
Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.
Autoři příspěvků odpovídají za obsah, ručí za uváděné informace a za to, že jejich příspěvek nporušuje Autorský zákon. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.
Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na stanovsky@severskelisty.cz.
Upozornění:
• Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.
• Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.
Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.
SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • michael@stanovsky.eu, tel.: +420 603 538 168
PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773
Copyright © Severské listy, 1998-2023 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552
Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01 Dřenice, Czech Rep. • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel.: +420 603 538 168
Copyright © Severské listy, 1998-2023. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-8552