Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Mika Waltari: Dohra

Při zmínce jména finského autora Miky Waltariho (1908–1979) většině lidí naskočí název jeho nejúspěšnějšího románu Egypťan Sinuhet, v němž prozaik sepsal příběh odehrávající se v Egyptě 1300 let před naším letopočtem. Finský autor byl velmi psavý a české prostředí k jeho dílům vstřícné.

Přeloženy zde byly nejen další historické romány jako Tajemný Etrusk, Krvavá lázeň či Pád Cařihradu, ale rovněž krimi příběhy s komisařem Palmuem (Kdo zavraždil paní Skrofovou, Omyl komisaře PalmuaHvězdy to řeknou) či pohádky (Bílý slon a jiné pohádky, Čínská kočka a jiné pohádky). Nakladatelství Hejkal nyní připravuje k vydání také román Tanec na hrobech odehrávající se na počátku 19. století ve Finsku, které tehdy bylo součástí carského Ruska.

Když v roce 1937 publikoval Mika Waltari svou „skandální“ psychologickou novelu Cizinec přichází (česky poprvé 1941 v překladu Vladimíra Skaličky, podruhé Knižní klub 2005 v překladu Jana Petra Velkoborského), ještě netušil, že jeho manželské drama ze syrového, a přece okouzlujícího finského venkova vyvolá tak rozporuplné reakce.

Novela Cizinec přichází byla a je velmi oceňována, nicméně Waltari byl vystaven kritice ze strany církve i politiků, neboť vyznění prózy se zdálo málo spravedlivé. Autor nejprve těmto výtkám vzdoroval, nakonec se však rozhodl sepsat „pokračování“ s názvem Dohra (1938), které nyní vyšlo v českém překladu poprvé. Mravní pokrytectví církve a politiků tak mělo pozoruhodné vyústění. Dohra popisuje vyšetřování případu a soudní přelíčení. Místo mlčenlivého cizince Aaltonena se tak objevuje horlivý mladý náčelník Valkjärvi, dále pak rozšafný doktor Oras, sympatický kriminalista Aarne Kangas či postarší soudce Miemonen, který potají mlsá karamely, nicméně jej předchází pověst přísného muže.

Ten, kdo četl novelu Cizinec přichází, nemusí však nutně číst i Dohru, což platí také obráceně – jedná se o autonomní texty. Dohromady nicméně připomenou Čapkova Hordubala (1933). A to nejen venkovským prostředím, milostným trojúhelníkem a vraždou, ale rovněž různými náhledy na „zločin a trest“. I v Dohře se Mika Waltari i představuje jako vynikající fabulátor a stylista, který díky odváženosti slov přináší strhující četbu podtrženou lahodným překladem Jana Petra Velkoborského, Lidové noviny sním přinesly rozhovor:


Jan Petr Velkoborský
foto LN – T. Krist

Přijetí novely Cizinec přichází bylo velmi kladné a zároveň bouřlivé. Jak bylo přijato její „pokračování“ – Dohra?
Opět vesměs kladně, ale mnohem méně bouřlivě. Waltari v duchu biblického „Dávejte, co jest císařovo, císaři, a co Božího, Bohu!“ učinil zadost výtkám moralistů z řad církve i politické pravice a levice, kterým vadilo, že žena vražedkyně, která smilnila a zabila svého nemocného muže, nebyla potrestána. Prostě jim chyběla ta soudní Dohra.

Ve 20. letech patřil Mika Waltari mezi Nositele ohně. Šlo o finskou obdobu avantgardy?
Dá se to tak říct. I když Nositelé ohně nebyli názorově tak vyhranění, a hlavně tak organizačně vymezení jako „avantgardy“ jinde v Evropě. Byli ovlivněni finsko-švédským modernismem, německým expresionismem, ruskou avantgardou a francouzskými prokletými básníky, programovou školu však nevytvořili. Waltari patřil k modernistickoestetické linii. Ta ostatně zůstala nejvěrnější původnímu záměru sdružení: „Zbavit finskou literaturu provinčnosti, otevřít okna do Evropy a navázat intenzivnější kontakty s okolním světem.“

Waltari je autorem pestrého díla. Napsal nějakou vyloženě nepovedenou knihu?
Vyhnu se slovu nepovedený a řeknu jen, že Waltari jako bytostný prozaik sám záhy seznal, že velký básník z něj nebude, ba některé své pozdější básně považoval za jakousi náhradu deníku, který si nikdy nepsal. O to pilněji však vzdělával žánry prozaické a zdařilo se mu jako snad žádnému z jeho současníků přesvědčit čtenáře i kritiku, že i takzvanou sekundární literaturu (detektivky, pohádky či zábavné romány) lze psát jako literaturu vysoce uměleckou.

Podle informací vydavatele a podle článků Ondřeje Horáka, LN, leden 2007

Mika Waltari: Dohra (Jälkinäytös). Přeložil Jan Petr Velkoborský. Ilustrace: Ján Petrovič. Knižní klub, Praha 2006, 176 str. ISBN: 80-242-1782-1. Doporučená cena: 199 Kč

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,00   hodnoceno: 3 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2019 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2019. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.505.865 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.655 sec. • www.severskelisty.cz • 3.234.214.113
file v.20190115.000403 • web last uploaded 20190901.041847
2017:255 • 2018:165 • 2019:109