Mika Waltari: Cizinec přichází

Mika Waltari (1908–1979) je nejen autorem rozsáhlých historických románů, ale i básní, divadelních her, filmových scénářů a kratších próz. V roce 1937 si Waltari chtěl asi ověřit své dosavadní románové úspěchy a zúčastnil se anonymní literární soutěže, vypisované dodnes největším finským nakladatelstvím WSOY. Porotu velmi překvapilo, když pak byl identifikován jako autor vítězného díla, protože venkovská novela Cizinec přichází byla pro Waltariho, dosud se profilujícího jako „městský“ autor, tématem netypická. Navíc tu venkov a město postavil do ostrého kontrastu. Z tohoto souboje vítězně vychází venkov: Město je zlé. Město je falešné. Bez zajímavosti není, že námět Waltari čerpal z černé kroniky, příběh situoval do okolí Pornainenu, odkud pocházela jeho matka, a celou novelu dokončil za tři týdny.

Syrový příběh lásky a nenávisti vypráví o lidech, kteří neměli v životě na růžích ustláno, a na osamělý statek prchají před svou minulostí. Láska k půdě, společná práce a snaha o záchranu statku postupně sblíží hospodyni, jejíž neschopný manžel je alkoholik, s cizincem, který symbolizuje poctivost, pracovitost a uzavřenost, tedy vlastnosti považované už od Kalevaly za typicky finské. Čtvrtá postava – starý hospodář Herman – představuje moudrost věků, tradici, ale také blížící se smrt. Neboť štěstí je prchavé a příběhy manželských trojúhelníků končívají tragicky.

Celé dílo získalo styl, rytmus i zápletku hned z úvodní věty. A právě pro jazykovou úspornost a čistotu i propracovanou psychologii postav je novela ceněna jako Waltariho mistrovské dílo. Nesnadného překladatelského úkolu se po Vladimíru Skaličkovi, jehož překlad vyšel jako jeden z prvních již v roce 1941, nyní velmi dobře zhostil Jan Petr Velkoborský, knihu vydal Knižní klub.

Lenka Fárová, LN, 20. srpna 2005