znak SLSeverské listy

           

 

Markéta Hejkalová: Fin Mika Waltari



foto geocities.com

  foto archiv Severských listů

foto geocities.com

V havlíčkobrodském nakladatelství Hejkal vyšla česká monografie nejznámějšího finského autora 20. století Miky Waltariho, proslulého především románem Egypťan Sinuhet. Napsala ji známá překladatelka Markéta Hejkalová.

Recenze

Česká překladatelka, spisovatelka a nakladatelka Markéta Hejkalová se vydáním své knihy Fin Mika Waltari natrvalo zapisuje do finské literární historie tím, že píše vůbec první biografii tohoto spisovatele. Není tak zarážející, že k tomuto chvályhodnému počinu dochází v naší zemi a nikoliv ve Waltariho mateřském Finsku, kde byl v období své největší tvůrčí slávy i později přijímán s rozpaky – dílem kvůli nefinskosti jeho námětů, dílem z hlediska toho, že jeho próza byla nahlížena jako próza komerční, a dílem proto, že neměl blízko k levicovým kruhům.

U nás Waltari patří naopak mezi deset nejoblíbenějších autorů, a to z důvodů, které byly mnohokrát probrány jinde, bohužel však ne všichni z jeho čtenářů tuší něco o Waltariho kořenech a zázemí, mnozí navíc vůbec nevědí, že byl Fin. Autorka biografie se již léta věnuje překládání jeho děl a je tak obeznámena s mnoha peripetiemi jeho tvorby a života. Sepsáním dílka zřejmě považovala za nezbytné opatřit Waltariho čtenáře „klíčem“ k hlubšímu pochopení autorovy osobnosti.

Toho se Hejkalová zhošťuje v čtivém a poutavém textu, při jehož čtení vytahujeme ze skříně kostlivce v podobě Waltariho koketérií s nacismem, seznamujeme se s tím, jak autor viděl při kratičké návštěvě Prahu. Waltari dokonce sám promluví ze záhrobí, a dotkneme se i otázky biologického otce Boženy Němcové. Jedná se o čtenářsky přátelskou biografii: autorka čtenáři s náležitou erudicí vysvětluje všechny aspekty finského kontextu, ve kterých by jinak sám tápal, a předmět svého výzkumu podává v detailních souvislostech. O její znalosti Waltariho díla svědčí především to, že odkazuje i na texty (dosud?) do češtiny nepřeložené, z nichž též v rámci díla prezentuje několik úryvků. Současný literární vědec by snad mohl mít námitek tam, kde se autorka z textu Waltariho historických románů snaží dokázat něco o povaze autorově, nicméně z nezajímavosti rozhodně není možné tyto informace osočovat. Interpretace Waltariho jako v podstatě grafomanského pisatele s neuvěřitelnou fantazií, který si do svých postav mnohde projektoval svá osobní selhání a který ve svých vyprávěních unikal z všední šedé nudné finské reality, je zajímavá a má svoji platnost.

Netvrdím, že se s názory v biografii prezentovanými ztotožňuji stoprocentně – především se pak nemohu ztotožnit s tvrzením, že „romány se mají číst, ne rozebírat“ – přece si pod sebou jako aspirant literární vědy nepodříznu větev! Jinak by podle mého názoru textu neuškodilo více přesnosti především formální (finská jména autorka jednou skloňuje, jednou ne, jednou přechyluje, jindy ne…), přesnosti terminologické a větší strukturní systematičnosti, aby si na některých místech neprotiřečil, neopakoval se a nezabředával do nežádoucích stereotypů.

Dílo je třeba vedle jeho nepochybné hodnoty jako „waltariovské čítanky“ ocenit jako velmi významný, pevný a trvalý vklad do česko-finských literárních a kulturních vztahů, jejichž rozvíjení se jeho autorka ve svém nakladatelství již dlouhou dobu věnuje.

Jan Dlask, 13. května 2007

Narodil jsem se a vyrostl v daleké severní zemi (ukázka z knížky)

Věta, již říká Waltariho nejmilejší literární postava Mikael Karvajalka na začátku románu Krvavá lázeň, platí i pro autora Miku Waltariho.

Narodit se ve Finsku je výhra v loterii, říkalo se na konci dvacátého století, kdy se v blahobytném Finsku žilo dobře i těm, kteří by v jiných částech světa trpěli bídou, hladem či nezaměstnaností. Ve Finsku se štědrý stát staral o všechno a o všechny. Časy se změnily a stát už dnes není tak štědrý, přesto si mnoho lidí dodnes myslí, že ve Finsku se žije tak dobře, jako v žádné jiné zemi na světě. Narodit se ve Finsku je pro mnohé skutečně výhrou v loterii.

Mika Waltari se ovšem narodil ve Finsku ne na konci, ale na začátku 20. století, a dramatický vývoj Finska ve 20. století ovlivnil jak jeho život, tak dílo. Nebýt druhé světové války, Waltari by se možná nestal světoznámým autorem. Takže: Bylo štěstí narodit se ve Finsku v roce 1908?

Nejprve bychom měli upřesnit, že Mika Waltari se nenarodil ve Finské republice, ale v autonomním velkoknížectví. Na začátku 20. století Finsko ještě nebylo samostatný stát. Po celá staletí (zhruba od 12. do začátku 19. století) bylo součástí Švédska – jednou z mnoha provincií, navíc odlehlou a zaostalou, jejímž hlavním úkolem bylo zabezpečovat východní hranici švédské říše.

V roce 1809 Finsko připadlo v důsledku napoleonských válek Rusku. Rusko bylo v té době Napoleonovým spojencem, Švédsko se jím stát odmítlo, a o Finsko ani příliš aktivně nebojovalo.

Připojení k Rusku pro Finsko neznamenalo úpadek, jak by se mohlo na první pohled zdát, nýbrž rozkvět. Finsko se stalo autonomním velkoknížectvím. Nejvyšším vládcem Finska, tedy autonomním velkoknížetem, byl ruský car Alexandr I. Autonomie, kterou ruští carové Finsku poskytovali, byla opravdu velkorysá. Ve Finsku platily vlastní peníze a vlastní zákony, jiné než ve zbytku říše, Finové nemuseli sloužit v carské armádě, naopak úřednická místa ve Finsku mohli zastávat pouze rodilí Finové, nikoliv Rusové

Doba, život a knihy světoznámého spisovatele

Podtitul svazku „Doba, život a knihy světoznámého spisovatele“ není jen o planý reklamní výkřik. Autorka, která již vydala v nakladatelství Libri útlou knížku seručných dějin Finska se i v této knížce věnuje nejen osobě slavného finského spisovatele, ale i historii a peripetiím finského státu. Kniha se věnuje i Waltariho propagandistickému působení za finsko-sovětské války a poválečné deziluzi, která měla ovšem určující význam pro vznik Waltariho slavných historických románů a tím mu přinesla slávu a bohatství, zabývá se i Waltariho rozporuplným vztahem k ženám, přináší řadu úryvků z jeho dosud česky nevydaných knih. Přináší i několik překvapivých zpráv o Waltariho vztahu k Česku a přiblížuje nejen autorovo zrání, ovlivněné předčasnou smrtí otce, ale i finskou mentalitu – třeba v obraze vypjatě puritánské babičky a v důsledku toho nadměrně alkoholu holdujícího dědečka.

Autorka čerpala nejen z obecně známých pramenů, ale i z rozhovorů s paní Satu Elsteläovou, Waltariho dcerou. Kniha tak obsahuje mnohé dosud nikde nepublikované informace a je vůbec prvním životopisem Miky Waltariho.

V knížce se zmiňuje i o řadě nepříliš populárních peripetiích Mikova života, který provázela také celá spousta milenek. Mikova žena však byla v tomto směru nanejvýš moudrá. Jednou, už v padesátých letech, když byl Waltari opravdu bohatý, jí zavolala jedna velmi známá finská filmová hvězda a hrozila, že odhalí tisku „celou pravdu o Mikovi“, pokud nedostane peníze. „Tak odhalte. Sama si to ráda přečtu,“ odtušila Marjana s obdivuhodným klidem

zdroj: recenze Ondřeje Horáka, Lidové noviny, 29. března 2007


Markéta Hejkalová: Fin Mika Waltari, nakladatelství Hejkal Havlíčkův Brod 2007, 200 stran, z toho 16 stran fotografických příloh, doporučená cena 238 Kč, ISBN 978-80-86026-40-4

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel.: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2020 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel.: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2020. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.607.761 • onln: 4 • robot ostatni • php: 0.816 sec. • www.severskelisty.cz • 18.232.146.10
file v.20200222.011721 • web last uploaded 20201112.035816
2017:322 • 2018:167 • 2019:141 • 2020:60