Miluše Juříčková – Cestami Sigrid Undsetové

Sigrid Undsetová (1882–1949)
foto Wikimedia Commons

Cesty za literaturou bývají různé. Jednou z cest sice vydlážděných, rozuměj předem i v průběhu pobývání v cizině dobře promyšlených a zpravidla skutečně naplněných aktivní činností, bývají tzv. studijní pobyty vysokoškolských pedagogů, nazývané někdy „stáže“. Na druhé straně i takové cesty vyžadují kus odříkání a vskutku tvrdé práce.

Po studijním pobytu v Norsku roku 2001, mimochodem „zúročeném“ rovněž tím způsobem, že jí norský král Harald V. udělil Rytířský řád za zásluhy (o rozvoj česko-norských kulturních vztahů), napsala PhDr. Miluše Juříčková knihu Cestami Sigrid Undsetové. Tu vydalo brněnské nakladatelství Doplněk v roce 2004. Je v ní i množství fotografických příloh dokumentujících životní osudy spisovatelky, která se pro celé generace českých čtenářů stala „synonymem norské a skandinávské literatury“. Předchozí jsme citovali hned z úvodu knihy Miluše Juříčkové a sluší se ještě dodat, že autorka v mnohém plodně pokračuje v tom, co pro hlubší znalosti skandinávských literatur u nás svými překlady a studiemi v tom nejlepším slova smyslu „udělal“ již zesnulý Libor Štukavec rovněž z Filozofické fakulty brněnské Masarykovy univerzity. A ještě poslední podotknutí. V norském exilu našel před druhou světovou válkou nikoli jen relativní klid, nýbrž rovněž podmínky k pokračující kritické a vědecké práci v oboru literární a divadelní vědy Pavel Fraenkl, bratranec Egona Hostovského, dlouho předtím působící v Brně. V Brně Pavel Fraenkl pracoval v tehdejší Univerzitní knihovně a byl kromě jiného autorem významné monografie o Otokaru Březinovi (1937). Na vřelém vztahu Fraenkla k Norsku nic nezměnila ani krutá a pro něho dramatická skutečnost; jako Žid totiž ani v okupovaném Norsku neunikl norimberským zákonům třetí říše a byl internován v jednom z koncentračních táborů. Po skončení druhé světové války pak ve své nové vlasti zůstal natrvalo.

K dílu Sigrid Undsetové měli velmi blízko čeští spisovatelé a čtenáři katolické orientace; její prózy byly v meziválečných letech hojně překládány. Nadto ona sama ke katolictví konvertovala. Cílem knihy není ovšem toliko vskutku fundované sledování díla a osobnosti S. Undsetové (*1882 v Kalundborgu v Dánsku, 1949) coby jedné z nejvýznamnějších norských prozaiček, nositelky Nobelovy ceny za literaturu, ale také zasvěcené nahlédnutí do širší oblasti norské kultury první poloviny 20. století. Třeba i do dramatických osudů dalšího norského literárního velikána Knuta Hamsuna, byť doslova proklatě zkompromitovaného uctíváním fašismu a nacismu.

Ladislav Soldán, Kam v Brně, červen 2006