Ålandy – ostrovy mnoha tváří

foto Ondřej Mrvík

Řádky, které právě čtete, začínám psát na lodi plující na trase Mariehamn – Turku. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl strávit polovinu měsíce května na ostrovech v Baltském moři, rozprostírajících se přibližně na polovině cesty mezi finským přístavem v Turku a Stockholmem. Chtěl jsem začít s psaním již během mého pobytu, ale protože k vidění je tu opravdu mnoho, potřebný čas jsem nenašel a bylo by to upřímně řečeno i docela škoda na úkor poznání místního života, četných památek a na prvním místě i krásné přírody jež se tu proměňuje zcela nečekaně a stala se bezprostředním podnětem pro napsání tohoto článku.

Mariehamn, jediné město souostroví, je se svými necelými jedenácti tisíci obyvatel vynikajícím zázemím pro odpočinek a zábavu, stejně tak jako vhodný výchozí bod pro poznávání rozmanitého okolí i bezpočetných přilehlých ostrovů. Klidné ulice, chráněné shora hustým klenutím korun lip, vedoucí mezi zelenými plochami parků, zahrad a nízkými dřevěnými domky, tvoří protiklad rušné pěší zóně a přístavům, umístěným na obou stranách města, položeného na úzkém, protáhlém poloostrově.

V době, kdy jsem spatřil jeho břehy poprvé, všechny stromy, keře a květiny podél cest hrály nekonečnou směsí barev jara. Město vonělo.

Ať už dáváte přednost čemukoliv, především v letních měsících se Mariehamn stává dějištěm pestrého kulturního a společenského života v podobě hudebních, divadelních i jiných festivalů nebo rozmanitých trhů. Ne jinak je tomu ovšem po zbytek roku, kdy město nabízí na obdiv mnoho z historie své, ale i celého Ålandského souostroví. Ve výstavních síních, muzeích, ale hlavně také v krámcích s keramikou nebo suvenýry ze skla, lze obdivovat rovněž umění současné, spolu s ukázkou výroby tradičních upomínkových předmětů, které nezapřou jedinečnost a otevřenou mysl zdejších obyvatel.

Pokud propadnete kouzlu tohoto města, zcela jistě se zamilujete i do jeho okolí. Staré statky a samoty mezi šťavnatými loukami a svěžími lesy, pobřeží s plážemi tvořenými plochými červenavými žulovými balvany a s rybářskými osadami a nebo tiché modravé plochy zátok, zasahujících daleko do nitra pevniny, a také jezera obklopená zelení se tu střídají tak, jak projíždíte z jedné části ostrova na druhou, od pobřeží do vnitrozemí.

foto Ondřej Mrvík

Největší celek Ålandského archipelu tvoří několik ostrovů, spojených navzájem mosty. Lze tu napočítat 11 krajů, z nichž každý dýchá svou vlastní atmosférou. Každý se pyšní nějakou zvláštností, čímž si vás určitě brzy získá.

První z nich, Jomala, sousedí na jihu s turistickou metropolí Mariehamn. Proto jej při výletech do ostatních částí ostrova nelze vynechat. Spolu s dalším okresem Hammarland je to oblast mnoha farem, statků se starými větrnými mlýny a kamennými kostelíky. Čím déle projíždíte klikatými cestami, tím více tu objevujete kouzlo života na venkově uprostřed malebné krajiny.

Eckerö umožňuje na svém pobřeží odpočinek na vyhřátých plážích z ploché, vlnami ohlazené skály, spolu s dobře přístupnou a přesto autenticky působící starou rybářskou vesničkou. Pro ty, kteří dávají přednost opalování na písku, stačí jen popojet do okolí středisek Torp nebo Degersand, podle místních s údajně nejkrásnějšími plážemi a možnostmi trávení volného času u vody.

Ostrov Finström se nachází v samém srdci všech jedenácti oblastí a nelze se nezastavit při pohledu na nekonečné blyštící se mořské zátkoky nebo vodní hladiny leknínových jezer, jež se vlní ve větru mezi balvanitými pastvinami se stády koní a ovcí a s roztroušenými červeně natřenými domky. Kostelík v Pålsböle bezesporu patří k ukázce dobře udržovaných památek.

Geta a Saltvik působí jako jeden velký skanzen uprostřed přírody – polorozpadlé kamenné zdi kdysi opuštěných usedlostí vedle udržovaných romantických dřevěnic s rozkvetlými zahradami. Na pobřeží či ve vnitrozemí, všude se snoubí příroda spolu s dílem lidské ruky. Jak na ostrově Geta, tak na Saltviku, kamenité pahorky porostlé nízkými pokroucenými borovicemi a břízami tvoří nápadnou pahorkatinu. Na druhém z nich se potom zvedá nejvyšší bod souostroví, Orrdalsklint, se svými 129 metry nad mořem.

Každá část Ålandu je protkána dlouho sahajícími dějinami. Na ostrově Sund lze pak cestovat časem při návštěvě starých vikinských hradišť, středověkého hradu Kastelholmu nebo se seznámit s dobou, kdy souostroví tvořilo západní výspu carského Ruska a prozkoumat zbytky opevnění v Bomarsundu, jež podlehly nepřátelským vojskům za krymské války.

foto Ondřej Mrvík

Stejně tak je tomu i na ostrově Lemland, kde kromě toulek krásnými hustými lesy lze navštívit rovněž starobylou kapli v Lemböte v těsném sousedství základů stavby o které se soudí, že patří k jedné z nejstarších stavebních památek v celé Skandinávii.

Místní lidé tvrdí, že pokud chcete poznat opravdový život souostroví, nesmíte vynechat návštěvu dalších nedalekých ostrůvků, jež tvoří tu pravou tvář Ålandského archipelu a dávají úplnou představu o životě uprostřed Baltského moře.

Z přístavů na ostrovech Vårdö a Lumparland, lehce dosažitelných po silnicích z Mariehamenu, vyplouvá denně několik trajektů, jež křižují jako jakési vodní autobusy přilehlé vody a jsou vhodným dopravním prostředkem pro poznávání i těch nejzapadlejších míst.

Doprava trajekty je zdarma a lze jí vhodně doplnit výlety na kole nebo autem. Dobrodružné povahy pak mohou využít i příležitost zkombinovat několik linek během jednoho dne a přepravit se tak z Turku až na Ålandy. Nebo spíše rozložit cestu na více dnů a místo čekání na další spoj se seznámit s jednotlivými ostrovy, jimiž je moře doslova zasypáno.

Patrně nevhodnějším způsobem cestování po všech částech souostroví je jízda na kole. Cyklistické stezky probíhají napříč pevninou, jsou velmi dobře značené a procházejí přednostně klidnějšími místy. Vlastní fantazii se samozřejmě meze nekladou, a tak si každý může zvolit trasu sám. Pro lepší dostupnost a možnost shlédnout opravdu každý kout, existuje kromě již zmíněných trajektů ještě několik speciálních přívozů pro pěší turisty a cyklisty.

Značené stezky pro pěší jako u nás tu nenajdete. Na mnoha místech je jen několik menších okruhů tematicky zaměřených na určitou zajímavost, většinou v oplocených rezervacích. Protože i na té nejrušnější silnici není provoz nijak zvlášť hustý, lze při pochodech po vlastních nohou následovat na krátkou dobu i některé úseky určené cyklistům a potom opět zamířit do tichých lesů, mezi vonící louky a na pobřeží s pokřikujícími racky a šumícím příbojem.

Cestování na kole a využití trajektů doporučuji z vlastní zkušenosti. Na lodích panuje příjemná atmosféra a pro suchozemce je zábavné sledovat krátké zastávky u každého významnějšího kusu pevniny. Mimochodem obydlených ostrovů je asi 60 z celkového počtu 6500, které dohromady tvoří jedinečný svět.

Nejjižněji položený Kökar a již cesta samotná je opravdovým zážitkem. Načervenalé, tu a tam zalesněné ostrůvky, po cestě změní barvu na šedou, žilami prostoupenou žulu, a ostrov Kökar vás již přivítá zcela osobitou podobou. Rázovitá krajina je tu rozeklaná nevysokými pahorky. Vše působí divoce, i domky se zdají být méně upravené. Je to ale pouze jen zdání. Přívětiví lidé se postarají o příjemně strávený pobyt i zde.

foto Ondřej Mrvík

Rovněž o ostatních ostrovech, z nichž stojí za to vyjmenovat alespoň jména jako Föglö, Sottunga, Kumlinge, Enklinge, Brändö nebo Jurmo platí, že na každém je co k vidění. Historii, přírodu nebo zkrátka jen obyčejný, avšak zajímavý všední život usedlíků. Terén pro všechny druhy aktivit je nenáročný. I přesto však po každém dlouhém dnu vyhládne. Místní specialitou, kromě ryb na mnoho způsobů, je sladký Ålandský chléb vynikající jen tak k mléku nebo vyhlášené palačinky se sladkou polevou. Kdo by snad zatoužil po exotičtější kuchyni, poblíž hradu Kastelholm se nachází šnečí farma… A na opravdové labužníky čeká síť restaurací, zapojených do projektu „Skärgårdssmak“, který je zárukou opravdové chuti klasických zdejších pokrmů. K dostání je také jablečné víno, lisované z plodů pěstovaných na rodinných plantážích.

Ålandské ostrovy náleží k Finsku, přesto se tu mluví švédsky a na finštinu nenarazíte nikde. Na rozdíl od finské pevniny může být ovšem problém domluvit se anglicky. Také řada informačních tabulí v rezervacích nebo letáků a jídelních lístků na ulicích neobsahuje text v angličtině.

Kdykoliv jsem se zajímal o samosprávu Ålandů v rámci Finské republiky a bylo u toho více Finů, vždy to skončilo hádkou. Teprve na místě mi nejlépe vysvětlili, že Ålandy mají autonomní postavení, vlastní parlament a některé zákony. Nezapomněli při tom hrdě upozornit na odlišnou vlajku, již lze i mimo oficiální svátky spatřit vlát téměř nad každou chatkou nebo i městským domkem.

Její barvy jakoby symbolizovaly pestrost, jež je pro zdejší ostrovy příznačná. Červený kříž se žlutým lemováním připomíná barvu místní žuly, orchidejí, jež zdobí suché skalnaté plošiny, stejně tak jako všech jednotně natřených dřevěných stavení. Žlutá, to je slunce co vše zalévá, petrklíče a sasanky jarního lesa. A modrý podklad vlajky představuje moře, jež je nablízku kamkoliv se vydáte, spolu s jasnou barvou oblohy. Vítejte na ostrovech, jež nesmí uniknout vaší pozornosti a na které se budete rádi vracet alespoň ve vzpomínkách, jako já sám.

Ondřej Mrvík, 30. června 2002