Vitus Jonassen Bering

Vitus Jonassen Bering
(5. srpna 1681 – 19. prosince 1741)
zdroj Moskevský institut soudních expertíz

loď sv. Gavriil (archanděl Gabriel)
autor M. Spangsberg, Dánský geografický magazín

Beringovy cesty

Klikněte pro zobrazení podrobné mapy

Vitus Jonassen Bering (5. srpna 1681 – 19. prosince 1741) byl dánský mořeplavec a navigátor, který se plavil ve službách ruského námořnictva.

Do ruských služeb vstoupil během severní války v roce 1703, sloužil jako důstojník v baltské flotile. V letech 1710–1712 sloužil u azovské flotily v Taganrogu a sloužil tam i v době rusko-turecké války. V roce 1712 byl přeřazen k baltské flotile. Oženil se s Ruskou a v roce 1715 nakrátko navštívil rodné město, kam se již nikdy nevrátil.

V roce 1725 vedl tzv. první kamčatskou výpravu, která měla za úkol zmapovat mořské pobřeží při východním pobřeží Sibiře, prověřit propojení Asie s Amerikou a prozkoumat bezpečnost hranic Ruska na Dálném východě. V únoru 1725 se Bering vydal na cestu přes Sibiř. Roku 1727 se dostal na Kamčatku. Výprava postavila loď Sv. Gavriil (archanděl Gabriel), se kterou se vydala 13. července 1728 podél Kamčatky na cestu k severu. Dne 13. srpna 1728 se výprava dostala k nejvýchodnějšímu místu Čukotského poloostrova. Beringově výpravě se podařilo proplout mezi Asií a Amerikou, a dokázat tak, že tyto kontinenty spolu nesouvisí. Tím Bering splnil svůj úkol a vydal se na cestu zpět.

V létě roku 1730 se vrátil do Petrohradu. Během jeho nepřítomnosti zemřelo pět jeho dětí. Přestože při cestě přes Sibiř onemocněl, byl pověřen naplánováním další výpravy, která měla za úkol změřit velikost Sibiře, zjistit přesnou zeměpisnou polohu Japonska, najít severovýchodní průjezd z Evropy do Asie a prozkoumat severní Pacifik.

Počátkem roku 1733 nastoupil Bering tzv. druhou kamčatskou expedici, která zpočátku čítala asi 500 mužů, v Tobolsku byla posílena o 200 vojáků a přibližně 1500 vyhnanců. V červenci 1735 dorazila výprava do Jakutska. Zde byly vypraveny dvě lodě po řece Leně do severního moře, první měla doplout do Pacifiku, druhá na západ do Archangelsku. Ani jedna loď nedosáhla cíle, a proto se uvěřilo, že v severním moři žádný průjezd z Evropy do Asie neexistuje. Severovýchodní cestu objevil až v letech Švéd Nordenskjöld.

Do roku 1737 se výprava s mnoha problémy přesunula po etapách do Ochotsku na březích Ochotského moře. V následujících letech prozkoumali po moři oblast Kamčatky, ostrovy Kurily a severní Japonsko, čímž splnili další tzv. japonskou část expedice.

Dne 8. září 1740 vypluli z Ochotska na lodích Sv. Petr, které velel Bering, a Sv. Pavel, které velel Alexej Čirikov. Po přezimování na Kamčatce v přístavu Petropavlovsk, který založil, pokračovali v červenci roku 1741 východním směrem. Za bouře se obě lodi rozdělily. Sv. Pavel pod vedením Čirikova se po mezipřistání na Aljašce vrátil 17. října 1741 do Petropavlovska. Druhá loď, Sv. Petr, po plavbě podél poloostrova Aljaška a ostrovů Aleuty, při které onemocněla většina posádky kurdějemi, ztroskotala na Komandorských ostrovech. Zde 8. prosince 1741 Vitus Bering zemřel. Ostrov byl pojmenován po něm – Beringův ostrov. Zbytek posádky pod vedením Svena Waxella se dostal 27. srpna 1742 zpět do Petropavlovsku na Kamčatce. Tak po devíti letech skončila tzv. velká americká expedice. Po této výpravě začalo pozvolné ruské osidlování Aljašky.

V roce 1992 našel rusko-dánský tým archeologů na Beringově ostrově pozůstatky Vituse Beringa. Dánsko souhlasilo s tím, aby byl Bering dne 14. září 1992 spolu s pěti členy jeho posádky ještě jednou důstojně pohřben na svém ostrově.

Zdroj: Wikipedia