Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Zmizení Franklinovy výpravy (1845-1848)


sir John Franklin
(1786-1847 nezvěstný)

Franklinův kapitán na Erebu James Fitzjames

Franklinova smrt (olej W. Thomase Smithe)
Pozůstatky Franklinovy výpravy objevené McClintokem
Pozůstatky Franklinovy výpravy objevené
McClintokem
Hroby tří členů výpravy na Beecheyho ostrově
Hroby tří členů výpravy
na Beecheyho ostrově
Franklinovy lodě Erebus a Terror v ledové pasti
Lodě Erebus a Terror v ledové pasti

Tělo Johna Torringtona z posádky
Terroru exhumované po 139 letech
na Beecheyho ostrově

Britská admiralita se v polovině 19. století rozhodla dát definitivní odpověď na problém Severozápadního průjezdu, tedy nalezení možnosti proplout z Atlantiku do Pacifiku podél severoamerických břehů. Vedením této elitní výpravy je pověřen sir John Franklin, šedesátiletý veterán napoleonských válek, který se již účastnil několika polárních expedic. Na nich se vždy osvědčil jako člověk nejen energický, statečný a čestný, ale i neobyčejně moudrý a lidský. Snad vzhledem ke svému věku, či jisté únavě však na své poslední výpravě působil váhavě a nejistě, často měnil svá rozhodnutí…

Trojstěžníky Erebus a Terror se 128 dobře vycvičenými muži a zásobou potravin na tři roky vyplouvají v květnu 1845 z ústí Temže. Posádky jsou plné optimismu, nepochybují o zdaru expedice a myšlenky na možná nebezpečí si nikdo nepřipouští. Před odjezdem přehodí Franklinova žena svému muži přes nohy britskou vlajku, kterou sama vyšívala. Tato drobná epizoda bude ale Franklina provázet jako zlá předtucha, protože vlajkami se přikrývají mrtví…

Franklin se zpočátku bez problémů dostává do oblasti jihozápadně od Grónska. Zde jim pomocná loď odevzdá dodatečné zásoby. Převezme také poslední dopisy od členů expedice určené jejich blízkým v rodné vlasti. A to je vše. Pak uplynou tři dlouhé roky, a tato velká a nákladná expedice o sobě stále nedává nic vědět…

Ve vlasti sílí obavy o osud Franklina a jeho lidí. Admiralita proto v roce 1848 vysílá do Arktidy první franklinovskou záchrannou expedici pod vedením sira J. C. Rosse, objevitele severního magnetického pólu. Kde ale hledat? Ross přezimuje na Leopoldově ostrově, ale přes veškerou snahu je jeho hledání bezvýsledné. Vrací se do vlasti zdrcen neúspěchem, a protože zklamal očekávání, je navíc vystaven i nevybíravé kritice. Admiralita ale obnovuje pátrání ve snaze zachránit 128 lidských životů. Ztráta elitní expedice by navíc znamenala citelný úder prestiži britského impéria. Je proto vypsána vysoká odměna. A tak začíná gigantická záchranná operace, jíž se po řadu let zúčastnily desítky lodí. V roce 1850 hledá Franklina v oblasti kanadské Arktidy dokonce 13 lodí. Franklinova žena Jane také najímá z vlastních prostředků brigu Prince Albert. V srpnu téhož roku objevují velrybářské škunery kpt. Penneyho na malém Beecheyho ostrově tři hroby, rozvaliny kamenné chýše, spoustu plechovek od konzerv a dalších předmětů. Z nápisů na hrobech vyplývá, že šlo o muže, kteří zahynuli při prvním přezimování Franklinovy výpravy, což je vcelku obvyklá daň polární noci. Žádná písemná zpráva o dalších Franklinových záměrech se ale nenašla. A tak roky plynou a pátrací expedice stále nenacházejí žádné další stopy po Franklinových lodích a jeho lidech. Po mnoha letech nákladného hledání zmizelé výpravy zůstával Franklin nezvěstný. Britská admiralita proto v roce 1854 formálně vyškrtla ze svého stavu všechny členy expedice jako padlé ve službě vlasti, čímž v podstatě dala ruce pryč od dalšího hledání…

V témže roce se ale podařilo jedné ze saňových výprav se psím spřežením, kterou na sever vedl Dr. John Rae, vyměnit či koupit od místních Eskymáků řadu předmětů prokazatelně patřících Franklinově výpravě. Tato skutečnost dala jistý impulz k dalšímu pátrání. Dle vyprávění Eskymáků se trojstěžník Terror údajně potopil u Adelaidina ostrova již s mrtvou posádkou na palubě. Erebus ztroskotal u ostrova krále Williama. Se saněmi a čluny se pak zbylí muži vydali přes zamrzlý průliv na jih. Tam u ústí Beecheyho řeky Eskymáci později našli jejich pozůstatky. Některé mrtvoly byly pohřbeny v zemi, jiné ležely ve stanech či pod převráceným člunem. Podle vzhledu a obsahu kotlů bylo zřejmé, že se museli v naprostém zoufalství uchýlit až ke kanibalismu, pokud chtěli přežít. Tato svědectví Eskymáků, jež Dr. Rae zprostředkoval, nebyla ale v Anglii považována za zcela věrohodná. Zprávy o kanibalismu vyvolávaly dokonce pobouření, přesto vláda nakonec Dr. Raemu přiznává vypsanou odměnu 10 000 liber za to, že našel stopu nezvěstné výpravy.

Jen zoufalá lady Jane nechce uvěřit, že již není naděje. Obětuje zbytky rodinného jmění, uspořádá veřejnou sbírku a vypraví novou záchrannou expedici pod vedením zkušeného kapitána McClintocka. Jedna z jeho průzkumných skupin objevila v roce 1859 u mysu Victory na ostrově krále Williama nevelkou mohylu z kamenů. Uvnitř je kovový válec obsahující složený list papíru. Podařilo se tak najít první, ale dodnes bohužel i poslední písemnou zprávu o osudu expedice. Byla napsána ručně v květnu 1847 s dovětkem z dubna následujícího roku a podepsána velícím důstojníkem a kapitánem Erebusu. Vyplývá z ní, že obě lodi byly již od září 1846 prakticky neustále v sevření ledů, a proto je zbývající členové výpravy po dvou letech opustili a vydali se k jihu na zpáteční pochod. Postupně již zemřelo 24 mužů včetně velitele Franklina. Ale kde jsou pochováni, jak a na co zemřeli, zpráva neuvádí.

McClintock obětavě pokračuje v pátrání po předpokládané trase zpátečního pochodu Franklinových mužů. Cestou nachází nejen jejich opuštěná tábořiště s řadou předmětů trosečníků, ale i lidské kostry. Některé jsou pohřbeny pod navršenými kameny, jiné jen polozaváté sněhem. Kosterní pozůstatky jsou rozneseny i po okolí. Tyto neradostné nálezy definitivně potvrdily katastrofální zkázu expedice. Ale otazníky nad její záhubou zůstávají dodnes. Jak je možné, že ji nikdo nepřežil, jaké byly příčiny jejich smrti, kdy a kde zahynul poslední, proč se nenašla žádná další písemná zpráva?

Po více než sto letech se v roce 1980 s pomocí sonaru podařilo objevit na dně moře u Beecheyho ostrova vrak bárky Breadalbane, jež kdysi pátrala po Franklinovi a potopila se v bouři. Některé předměty se podařilo vyzvednout, ale k rozluštění dávné záhady to nijak nepomohlo. Akce jen povzbudila naději, že se snad někdy podaří nalézt na dně moře i zbytky Franklinových lodí.

Dosud poslední nové zjištění přinesl americký antropolog A. Beattie, který v roce 1984 provedl eticky problematickou exhumaci tří řádně pohřbených mužů z hrobů na Beecheyho ostrově. V nich objevil zcela zachovalá těla, zmrzlá ve věčném ledu sto třicet devět let. Na základě zkoumání vyloučil kurděje i zranění. Dle obsahu olova jen usoudil na možnost pozvolné otravy zkaženými potravinami. A to je zatím vše.

Zmizení Franklinovy výpravy tak zůstává dodnes neobjasněno. Svou zkázou paradoxně přispěla k poznání dalekého severu víc, než kdokoliv jiný. Přes 30 pátracích expedic přineslo o Arktidě řadu nových poznatků. Ale za jakou cenu… ?

Z cyklu Příběhy a záhady Arktidy, Vladimír Vojíř, 1999–2000
ilustrace a fotografie z archivu Vl. Vojíře

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,71   hodnoceno: 7 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na stanovsky@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.367.447 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.299 sec. • www.severskelisty.cz • 54.158.52.166
file v.20180224.034554 • web last uploaded 20180908.022211
2017:364 • 2018:346