Švédsko: Konec sociálního státu?

Malmö
Apoteket Lejonet stortorget z roku 1890
foto: photos-suede.com

Nebylo to tak dávno, kdy tehdy ještě premiér Vladimír Špidla hřímal, že socialistické Švédsko je náš vzor a jak zdroje jsou na vybudování čehosi podobného i v České republice. Od té doby se ale hodně změnilo.

Na Neviditelném psu vyšel 6. prosince 2007 článek zabývající se touto tematikou.

Švédsko je zemí, která se z pozice nejbohatší země Skandinávie v roce 1950 dostala do pozice země, kam jezdí všichni z okolí na levný nákup. V důsledku neúměrně vysokých daní a povinné „solidarity s chudými“ odchází každoročně mnoho talentovaných Švédů pracovat do USA, Británie, Norska či Finska. Švédská „solidarita s třetím světem“ způsobila, že podle sčítání lidu v roce 2004 je ve Švédsku 12,5 % občanů narozených mimo Švédsko, přičemž většina těchto přistěhovalců pochází z arabských zemí Blízkého východu, severní Afriky a Somálska. Vzhledem k oficiální politice multikulturalismu stát zajišťoval každému přistěhovalci výuku v jeho domovském jazyce bez nutnosti učit se švédsky, kriminalita byla často označována za projev „kulturní odlišnosti“ těchto lidí. Současné Malmö už není většinově švédské město a po většině jeho území není bezpečné pro typickou Švédku (blondýnku) se procházet ani ve dne. Přistěhovalci, kteří se do Švédska dostávají, tam zpravidla jdou vykonávat méně kvalifikované práce, přičemž jejich děti většinou končí na velmi štědré podpoře, kterou vzhledem k odlivu talentovaných nemá kdo platit.

Švédsko je na tom rovněž velmi bídně na skandinávské poměry i s infrastrukturou – mimo jih země jsou silnice často prašné v takové zeměpisné šířce, v jaké si Norové či Finové dovolí kvalitní asfalt. Kultura cestování vlakem je naprosto otřesná, vagony vlaků IC jsou srovnatelné s velkoprostorovými vagony, jaké jezdí na rychlících z Prahy do Hradce Králové, regionální vlaky jsou mnohem špinavější a starší než ty v České republice. Politická korektnost je ve Švédsku tak zakořeněná, že šéfredaktor redakce zpravodajství veřejnoprávní televize s hrdostí prohlašuje, že nic z toho, co by neodpovídalo politické korektnosti, v televizi odvysíláno nebude.

Někteří lidé mě občas nařknou ze zaujatosti proti Švédsku, ale tito lidé se povětšinou mýlí, protože já mám Švédsko nesmírně rád, nicméně mě mrzí, když vidím, jak země, která mohla být dnes mnohem úspěšnější, zůstala tak pozadu za svými – původně výrazně chudšími – sousedy. Na vině přitom nejsou Švédové, ale socialismus, kterým se opili, a představa, že by si měli být všichni rovni ve výsledku… pokračování na …

Andrej Ruščák (Finrod Felagund), Neviditelný pes, 6. prosince 2007