Muž bez minulosti (Mies vailla menneisyyttä)

Hrají: Markku Peltola, Kati Outinen, Kaija Pakarinen, Sakari Kuosmanen, Juhani Niemelä a další.
Námět, scénář a režie: Aki Kaurismäki
Kamera: Timo Salminen
Střih: Morten Giese.
Finsko/Německo/Francie, 2002, 97 minut, barevný

Po filmech Leningradští kovbojové dobývají Ameriku, Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše, Drž si šátek, Taťáno, Juha a Mraky odtáhly, přichází Aki Kaurismäki s novým, tentokrát barevným zvukovým filmem, ve kterém se vyhýbá sporným otázkám. Ukazuje tu obrázek malé severské země dojemným, humorným a osvobozujícím způsobem.

Skvělý finský snímek Muž bez minulosti od světově proslulého Aki Kaurismäkiho nehýří slovem, pohybem ani střihem. Vypráví absurdní příběh muže (Markku Peltola), který byl v noci přepaden, okraden a zmlácen do bezvědomí. Muž nepřišel sice o život, ale kompletně ztratil paměť. Doklady mu ukradli, tak neví, ani jak se jmenuje. I s takovým handicapem však začíná nový život. Střechu nad hlavou si najde kdesi na okraji Helsinek, v maringotce v kolonii bezdomovců. Zapojí se do místní komunity, v Armádě Spásy se rozhodne vést hudební skupinu a dokonce se zamiluje – do ne příliš půvabné důstojnice Armády Spásy Irmy (Kati Outinenová). Po nějaké době policie zjistí mužovu totožnost, protože se ozvala jeho bývalá manželka. Muž ji jede navštívit, ale tam zjistí, že se s ním krátce před přepadením rozvedla. Vrátí se tedy zpět za Irmou a je šťastnější, než byl v jeho „minulém“ životě.

Snímek je typický svým na výsost suchým humorem, který však zdaleka není vyjadřován pouze verbálně. Úchvatné jsou vybrané scenérie helsinských periférií, vtipně působí střídmý střih, téměř žádný pohyb kamery a komické chování postav. Muž bez minulosti je naprosto dokonalá komedie, která byla právem oceněna v Cannes Velkou cenou poroty. Herečka Kati Outinenová obdržela cenu Za nejlepší herecký výkon.

Martin Benda, 13. října 2002

---

V posledním ze svých minimalistických opusů zpracovává Aki Kaurismäki svým osobitým způsobem vděčné filmové i literární téma o člověku, který se vyrovnává se ztracenou identitou a který začíná nový život. Neznámý muž je trojicí násilníků téměř ubit v parku před helsinským nádražím. Přežije vlastní smrt a probírá se v kolonii bezdomovců a chudáků na periferii u mořského břehu. Tady začíná nový život bez minulosti, z níž si nic nepamatuje. Seznámí se s osamělou členkou Armády spásy Irmou a prožívá s ní šťastné chvíle. Když se nakrátko stane rukojmím dobráckého bankovního lupiče a poté se ocitne v „péči“ byrokratické policie, vyjde jeho minulost najevo… Kaurismäkiho hrdinové i jejich svět jsou jakoby stále stejní: outsideři na pokraji společnosti, ale kupodivu vnitřně silní, vitální a odolní. Podstatné je prostředí, jež je obklopuje, a nepříznivé sociální souvislosti, s nimiž se musejí vypořádávat. Zůstává i forma smutné komedie. To nejdůležitější je však účastné pochopení pro lidský osud, pro jedinečnost každé bytosti a její existenciální úděl. Jako vždy dominují herecké výkony, tedy zejména opět Kati Outinenové, ale také Markka Peltoly. A jako vždy u Kaurismäkiho dotváří atmosféru převzatá hudba a písně, jež tu mj. zpívá populární finská zpěvačka Annikki Tähtiová (závěrečná píseň Mon Repos byla kdysi ve Finsku jejím hitem). – Snímek koresponduje zejména s autorovými filmy Drž si šátek, Tatjano a Mraky odtáhly. Optimisticky laděný snímek získal na MFF v Cannes 2002 Velkou cenu poroty, Cenu za nejlepší ženský herecký výkon (K. Outinenová) i Cenu Ekumenické poroty.

Zdroj: Filmový přehled (únor 2003)

Karlovarský festival představil 16 skandinávských filmů – 13.9.2002