Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Mari Boine se chystá do Prahy – naslouchejme hlasu matky Země!




foto převzata z norden.org, a wikipedia.org

Milovníci hudby Severu, zbystřete! Už 10. března 2007 přijede do žižkovského klubu Akropolis hvězda world-music nejzářivějšího svitu – sámská zpěvačka a skladatelka Mari Boine, asi nejznámější protagonistka sámské kultury včetně tradiční formy zpěvu – joiku.

Joiku, jako hlasu přírody, vyjádření úcty člověka k ní coby své pramáti, hlasu souznění a porozumění. Svým nezapomenutelným naléhavým hlasem jej k nám přinese žena, která významným způsobem přispěla k sámskému „národnímu obrození“, které vybudilo v poslední čtvrtině dvacátého století skomírající sámský národ z letargie. Zajisté stojí za to poznat onu sílu a energii, kterou naše na výkon a úspěch nastavená současná společnost již bolestně postrádá…

Mari Boine, narozená v listopadu 1956, pochází z osady Gamehhisnjárga v oblasti Karasjok na samém severu Norska. Tato oblast je srdcem původního národa Sámů, přesto v době, kdy vyrůstala, bylo těžké si tuto identitu uvědomit. V místních školách se učilo, že sámská kultura je bezcenná a zapomenutá. Marinini rodiče byli silně křesťansky založení,což znamenalo popírání původní, přírodní a animistické kulturní síly národa. Vždyť křesťané od středověku označovali joik a víru v přírodu za „dar“ od Ďábla.

Mari zprvu netoužila být umělkyní, svůj zpěv a hudbu vnímala jako terapii pro ni samu, vedoucí k uvědomění toho, kým je a odkud pochází. Svým projevem však strhla lavinu zájmu o tradiční kulturu laponského národa. Její první vystoupení přišla v době, kdy tento severský národ procitl z asimilační agonie a začal nahlas deklarovat svou sounáležitost a sebeurčení.

Člověk je součástí přírody

Většina Boininých písní nejsou v pravém slova smyslu tradiční joiky, ale celý její vokální a hudební projev je touto kulturou silně ovlivněn. Samotná hudba, kterou s Mari spoluvytváří pětičlenný hudební ansámbl, patří do kategorie „world-music“, tedy hudby světa. Promítají se v ní nástroje jiných tradičních společenstev, jako jihoamerické indiánské píšťaly, či aboriginské didjeridoo. Severská, sámská tradice je nejsilnější právě v textech, které odrážejí původní víru v přírodu, v to, že člověk není jejím vládcem, nýbrž její součástí. Textům nemusíme racionálně rozumět, přesto se Mari daří jejich prostřednictvím přivádět posluchačstvo do transu, podobného vědmému vytržení starých sámských čarodějů noáidde.

Od uťatých hlav ke konejšivým rukám noci

První nahrávky Mari Boine se nesly v duchu protestu a vzpoury utlačovaného lidu a zapomenutých tradic. Průlom znamenala její druhá deska Gula Gula (Naslouchej hlasům Pramatky, 1989), kde se Mari naplno přihlásila k animistickému vidění světa. „Když zabijeme naši matku Zemi, zemřeme s ní!“ zpívala v titulní skladbě alba. Ostří protestu sice stále více s postupem let utlumoval spiritualismus staré sámské kultury, občas však ťalo do živého jako ve skladbě Risten na dalším přelomovém CD Bálvvoslatjna (Prostor rozjímání, 1998), kdy umělkyně zpívá o svém pradědečkovi, který byl sťat v roce 1854 v rámci potlačení „lokální vzpoury“ a jeho hlava byla v ledu poslána do Christianie: „Přivázali tě k pokroucené bříze, přeťali tvé žíly a hlavu poslali do Christianie“.

Čím více se zlepšuje postavení Sámů ve většinové společnosti, tím hlouběji se Mari Boine noří do léčivé síly přírody a její prosté, však všeříkající duchovní energie. Důkazem budiž její poslední, jemné, mystické a přesto podle mnohých svou výpovědí nejsilnější a nejkrásnější album Iddjagiedas (V rukou noci, 2006), jež pramáti joiku onoho březnového večera v paláci Akropolis představí i nám…

Riku N. Podzemský, 20. února 2007

v Severských listech publikováno

Související články – JOIK

Mari Boine v Praze – 11. 3. 2007
Mari Boine se chystá do Prahy – naslouchejme hlasu matky Země! – 20. 2. 2007
Ozvěny světa za polárním kruhem – 25. 11. 2004
Joik – tradiční zpěv Sámů – 10. 9. 2004

Hodnocení článku

Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2019 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2019. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.499.227 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.882 sec. • www.severskelisty.cz • 35.170.81.210
file v.20190115.000458 • web last uploaded 20190901.041847
2017:247 • 2018:145 • 2019:383