Ozvěny světa za polárním kruhem

Sofia Jannok
21. června 2007, Centre Culturel Suédois (Paris, France)
foto: Benoît Derrier, Wikimedia Commons

V rámci akce Skandinávský podzim se v Praze konal Sámi festival. Prahu navštívila v době od 19. do 22. listopadu řada Sámů (Laponců), kteří zde čtyřech koncertech předvedli to nejlepší ze sámské hudby – joiku. O celé akci začaly prosakovat informace již před více než rokem, původně byly naplánovány i takové akce jako stádo sobů na Staroměstském náměstí. Dovézt soby ze severního Finska zřejmě přesáhlo finanční možnosti našich i severských organizátorů. Pražská zoologická zahrada sice menším stádečkem sobů disponuje, je však lepší, když si případný zájemce dojede do Tróje.

Na koncertech vystoupili opravdu špičkoví umělci, kteří předvedli široké možnosti pojetí typicky sámského zpěvu – joiku (obsáhlý článek o joiku jsme uveřejnili v minulém čísle Severských listů). Posluchači mohli na sobotním koncertě slyšet vynikající sólové joiky Ingy Jussy a Biret Ristin Sary z Norska, Larse Anders Kuhmunena i půvabné blondýnky (!) Maret-Sofie Jannok ze Švédska či Anfisy Ageevy z Ruska. Zvláště pak při Maretiných joicích tuhla posluchačům krev v žilách. Maret Janok vystoupila i na samostatném koncertě. Inga Juuso představila na samostaném kocertě moderněji pojatý joik v podání své kapely. Zlatým hřebem byli určitě známí finští Wimme, jejichž protagonista Wimme Saari je představitelem moderního joiku.

Co se týče výběru umělců, nelze organizátorům nic vytknout. Horší to bylo s výběrem prostředí – poněkud omšele a nedůstojně vypadající divadlo U Hasičů. Také restaurační sál na Baráčnické rychtě, kdy pinglům roznášejícím pivo nevadilo, že se na pódiu odehrává něco nezapomenutelného (ostatně to nevadilo ani některým posluchačům sedícím zády k pódiu). Prostředí Reduty, kde se odehrál koncert sólových joikařů, nelze vytknout nic. Dokonce tu bylo i plno, což se rozhodně nedá říct třeba o koncertě Maret-Sofie Jannok.

Na výběru vystupujících umělců bylo také sympatické to, že nejde jen o nějaké „salonní hráče“. Všichni, pokud přímo nesobaří, minimálně pocházejí z tradičních rodin. Je to ostatně pochopitelné, protože ten správný joik pochází právě z tohoto prostředí. Je zajímavé pozorovat, jak tradiční joik flirtuje s moderní hudbou (například finská dívčí dvojice Angelit z inarské oblasti, ta však do Prahy nepřijela) nebo původně ohlášená velmi známá Mari Boine inklinující k world-music. Mě osobně nejvíc mrzelo, že nepřijeli norští Sančuari (opravdu se píší s háčkem nad č!) – jejich experimenty například s didjeridoo či banjem nebo africkými bubínky jsou fascinující.

Další informace o vystupujících umělcích, fotografie a ukázky z koncertu sólového joiku bohužel přesahují možnosti tištěné verze časopisu, naleznete je však na našich internetových stránkách.

Série koncertů byla doplněna 20. listopadu 2004 sobotní odpolední besedou. Viceprezidentka norského sámského parlamentu Ragnhild Nystadová a poslanec švédského sámského parlamentu Olov Sikku hovořili o problémech, které vedly vlády severských států ke zřízení zvláštních sámských parlamentů – jsou v Norsku, Švédsku i ve Finsku; čtvrtá země, kde Sámové žijí, je Rusko, tam však Sámové svůj parlament nemají.

Sámské obyvatelstvo je sice v severních oblastech původní, v Norsku to je potvrzeno ještě zvláštním zákonem, přesto jich je tak málo, že by v „hlavním“ parlamentu prosazovali řešení svých problémů jen velmi obtížně. Jednotlivé sámské parlamenty vznikly koncem dvacátého století, od roku 2000 byla navázána i jistá spolupráce formou parlamentní rady. Do této rady byli přizváni i zástupci ruských Sámů. Na půdě sámských parlamentů se řeší problémy principiálního rázu dotýkající se Sámů a jejich života jako podstaty.

Beseda byla zajímavá, kdy má našinec šanci vidět a slyšet nejen opravdového Sáma, ale má možnost s ním i diskutovat. Škoda jen, že nebyla nikým moderovaná. Zástupci Sámů se projevili jako „správní politici“ (ostatně to politici jsou) a jejich monolog sklouzával do parlamentních klišé, kdy se mnoha slovy neřekne téměř nic. Bylo vzácné pozorovat, jak si jsou politici všech národů podobní. Když po více než hodině politických projevů došlo na dotazy, bylo všem jasné, že teď začíná program, kvůli kterému přišli. Bohužel na něj zbylo málo času.

Posluchači se dozvěděli řadu zajímavostí jak z parlamentních kuloárů (například, že norský král zahajuje jednání norského sámského parlamentu jednou za čtyři roky) a o problémech, které jsou nejbolavější (třeba, že v Norsku se dnes živě diskutuje o znění zákona o vlastnictví půdy ve Finnmarce), tak ze života Sámů. 8 až 10 %Sámů sobaří, zabývají se pastevectvím a po většinu roku kočují za svými stády. Kromě toho se věnují i rybolovu, v Norsku dokonce i mořskému. Norští Sámové se také věnují výrazněji zemědělství. Ve všech čtyřech státech jsou hojně rozšířená sámská řemesla a výroba stříbrných šperků.

Poměrně slušně je zajištěna výuka sámských jazyků, sámština se učí ve všech školách, v Norsku je sámština uzákoněna jako oficiální jazyk. Dá se říct, že více jak 99 %Sámů ovládá jeden ze sámských jazyků. Sámské jazyky patří do ugrofinské skupiny – i když existují regionální odlišnosti, které téměř znemožňují, aby si například východní Sám se západním bez problémů rozuměli. Etnicky však Sámové k ugrofinským národům nepatří, jsou to příbuzní nejspíš ruských kmenů Něnců či Samojedů.

Beseda byla doprovozena výstavou fotografií norského Sáma Oyvindy Ravny a české cestovatelky Nelly Rasmussenové.

Beseda byla organizována Radou pro národnostní menšiny ČR ve spolupráci se švédským a norským velvyslanectvím a sámskými parlamenty. Kromě této besedy se v Praze konal i seminář zaměřený na řešení práv národnostních menšin, kterého se zástupci Sámů také zúčastnili.

ms, 25. listopadu 2004