Mokřady či vetlendy – je to to, oč tu běží?

V posledním čísle skvělého přírodovědeckého časopisu Vesmír mě zaujala lingvistická poznámka Zdeňka Vašků o tom, jak nazýváme v češtině různé bažiny a mokřady. Okamžitě jsem si vzpomněl na Finy, kteří tvrdí, že oni mají nejvíc slov pojmenovávající přírodní úkazy. Každý kopec vypadá jinak a tak se prý finsky také nazývá jinak.

Jak se jmenuje mokřad

Mokřady ve finské divočině Vätsäri
Laponsko, finsko-norské pomezí

Mokřady v národním parku Store Mose,
jižní Švédsko, foto Michael Stanovský

Zdeněk Vašků vyjmenovává české názvy pro mokřady, před kterými musí Finové blednout, dokonce i pan Čapek by byl překvapen:

mokřiny, mokře, mokrosti, mokřady, mokřadě, mokřadí, mokřada, mokřadla, močály, močáry, močáliska, mokliny, moklosti, podmokliny, podmoky, močáryska, mokvary, mokvařiště, mokrovary, zámoky, mokrokvasy, mokvaniště, močidla, podmočeniny, mokroty, vlhčiny, vlhkotiny, vlhotiny, vlhoty, bažiny, bažniny, bažiště, bažiniska, bařiny, bařiniska, bařiska, bařinišťata, bařeniska, bahniště, bahniska, bahna, blata, bláta, blatiště, blatniště, měkkoty, marasty, fašiny, louže, kaluže, kalužiny, kaliště, zvodněniny, zavodněniny, jezárky, jezírka, jizírka, jizárka, rybníčky, rymníčky, rymíčky, stávky, prameniska, prameniště, vývěřiště, vývařiska, vývařiště, vejvařiště, ouvařiště, ouvařiska, výřeviště, vývařiště, vývěry, vývary, úvary, ouvary, temence, témence, týmence, tymence, temeniště, temeniska, járky, stružky, potůčky, potočky, potoky, bystřinky, bystřiny, rony, přerony, lokáče, třasoviska, třasoviště, třasovidla, mláky, mlaka, mlačky, pařiny, zátopy, výtopy, topeniště, zatopenice, zatopeniště, čvachtaniště, čvachtanice, blatouchoviště, rákosoviště, ostřicoviště, mechoviště, rašeliníkoviště, vrboviště…, rašeliny, rašeliniska, rašeliniště, vrchoviště, vrchovišťata, vrchoviska, slatiny, slatě, slatiniště, luha, luhy, černavy, černice…

Dále se autor článku zabývá tím, jaký je nejvhodnější český ekvivalent k anglickému odbornému termínu wetlands. Jde ekosystémy, které jsou v krajině nejbohatší na vodu, termín vetlendy. Podle Wikipedie jsou to dnes obyčejné mokřady. Termín mokřad pochází od Dr. Jana Květa z Jihočeské univerzity, který jej v této formě zavedl v 70. letech 20. století jako český ekvivalent k anglickému wetland.

Ramsarské mokřady

Zvláště významné mokřady jsou zařazeny do kategorie tzv. ramsarských mokřadů. Ramsarská smlouva (1971) slouží k ochraně mokřadů, které jsou mezinárodně významné pro ochranu ptactva. Tímto názvem se v současnosti označuje 1801 mokřadů s celkovou rozlohou okolo 1 630 000 km². Nejvíce (166) jich je ve Spojeném království. Státem s největší celkovou rozlohou ramsarských mokřadů je Kanada, kde mají dohromady 130 000 km², přičemž skoro polovinu tvoří Záliv královny Maud. Finsko má ramsarských mokřadů 49, Norsko 51 (ale z toho jich je 9 na Špicberkách), Švédsko 51, Island jen 3 a Dánsko 39 (z toho 12 v Grónsku). Úmluva upřesňuje ochranu území z hledisek botanických, ekologických, zoologických a hydrologických. Vody na území mokřadů mohou být trvalé či dočasné, přirozené i umělé, stojaté i tekoucí, sladké i mořské slané a to s maximální hloubkou 6 metrů.

Mokřad nemusel být mokřadem

Autor článku, Zdeněk Vašků, byl kdysi přítomen vzrušenému jednání odborníky, jak vetlendy nazvat česky. Ale proč vymýšlet něco, čemu nikdo nerozumí, když máme tolik pěkných českých výrazů (již kněz a písař pražské konzistoře Matouš Benešovský Philonom v roce 1587 napsal: „K čemu jiná nemotorná slova, kterým nesčíslný počet lidu nerozumí, ježto zatmívají rozum i smysl?“)

Nakonec se odborníci prý shodli na tom, že močál či mokřad docela vyhovují. A protože se jedné přítomné vědkyni zdál termín močál vulgární, bylo v naší velké ekologické vědě nadlouho definitivně rozhodnuto. Slovo mokřad je po stránce zvukomalebné a etymologické možná nejpěknější, ale podle vědců v řadě aspektů však neodpovídá významu anglického slova wetland. Podle Ramsarské úmluvy jsou vetlendy definovány jako území bažin, slatin, rašelinišť, území pokrytá vodou, přirozená i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území moří, jejichž hloubka za odlivu nepřesahuje 6 m.

Zdeněk Vašků pak končí slovy: „Je zřejmé, že zde, kromě původního historicky vzniklého, všeobecně srozumitelného významu slova mokřad, dochází „z moci úřední“ k záměrné jazykové deformaci, která je vlastní pro tzv. vrstvový slang, mokřady nejsou ve skutečnosti mokřady, ale že mokřady je např. pro účely plnění usnesení Ramsarské úmluvy … nutno chápat právě jako – wetlands. V současné době se na Ministerstvu životního prostředí dokončuje studie, která se stane podkladem pro plnění závazků ČR vyplývajících z Ramsarské úmluvy. Opětovně se zde zvažuje dilema mokřad – vetlendy.“

No, chtěl bych mít starosti pánů vědců a ministerských úředníků. Pro mě to budou vždy mokřady, tedy pokud půjdu kolem. Když v nich zabloudím, tak i močál mi připadá málo expresivní. Prostě hnusná bažina…

Michael Stanovský, 25. dubna 2012
citace ze zdroje: Zdeněk Vašků, Vesmír 91, 233, 2012/4