Norské rybáře živí Stalinovi krabi

  Krab kamčatský, rozpětí do 1,5 metru
váha až 14 kilogramů
foto: shells.webz.cz a wikipedia

Krab (krabovec) kamčatský (Paralithodes camtschaticus) dnes nechybí v severonorském Vadsø na jídelním lístku žádné restaurace, u benzinových pump se prodávají speciální sítě určené k jeho lovu a reklamy lákají turisty na krabí safari.

Pro část místních rybářů se stal obří krab, jehož rozsah klepet dosahuje i více než půldruhého metru, vítaným zdrojem příjmů. Jiní ale kritizují ničivý vliv tohoto vetřelce na ekosystém Barentsova a Norského moře a tamní rybí populaci. Norské ministerstvo rybolovu vydalo ve snaze o regulaci výskytu kraba kamčatského v červenci nový zákon. Podle něj smí každý obyvatel nejsevernější norské provincie Finnmarky bez žádosti o povolení ulovit až deset kusů ročně.

Krab kamčatský, nebo také královský, jak se mu na severu Norska říká, pochází z Tichého oceánu, z oblasti kolem ruské Kamčatky. V Barentsově moři ho Sověti vysadili uměle ve 30. letech ještě za dob Stalina a druhý experiment následoval v letech šedesátých. Moskva tak chtěla zvýšit export krabího masa. Krabům se ale začalo v regionu, kde nemají žádného přirozeného nepřítele, nebývale dařit. To způsobilo jeho šíření dále až 600 kilometrů na jih podél norského pobřeží. V roce 1977 byl v norské zátoce Varangerfjord uloven první krab, jehož hmotnost může dosáhnout až 14 kilogramů. V 90. letech už se hovoří o invazi „ruských“ krabů, kteří decimují místní populaci ryb.

V roce 1997 poprvé úřady povolují norským rybářům odchyt krabů a někteří místní obyvatelé tak objevují zlatý důl. „V posledních letech mi stačí pracovat jeden měsíc v roce,“ chlubí se pětapadesátiletý rybář Tord nad sklenkou kvalitní whisky v jedné z hospod ve Vadsø.

„Za měsíc ulovím 1100 krabů, kteří mají v průměru kolem čtyř až pěti kilo. A za kilo dostanu 69 norských korun (235 korun českých),“ vysvětluje. Utržených 350 000 norských korun (1 190 000 korun českých) pokryje údajně i v jedné z nejdražších zemí světa velkou část životních nákladů. Tord tak po zbytek roku není nucen vyjíždět příliš často na ryby, které byly donedávna jeho hlavním zdrojem příjmů. „Jak dlouho ale bude tahle situace trvat?“ táže se rybář.

LN,  9. listopadu 2006