Do finských bažin

zrašelinělé jezer neva (fin.)

suchopýr pochvatý (fin. tupasvilla,
Eriophorum vaginatum)
foto: edu.taivalkoski.fi

Finsko je nejen jedna z nejjezernatějších zemí, ale i nejbažinatější zemí na světě: přibližně třetinu jeho plochy pokrývají bažiny. To je velké procento, i přesto, že polovina z nich je odvodňována pro potřeby lesního hospodářství. Z těch zbývajících je 173 chráněno jako maloplošné rezervace a mnohé další jsou součástí národních parků.

Bažiny jsou náročným cílem výletů, chůze po měkkém povrchu je obtížnější než po pevné cestě a také vyhýbání se drobným jezírkům vyžaduje jistou zkušenost. Na druhé straně chůze po měkkém povrchu je šetrná pro klouby.

Každá sebemenší plocha rašelinné bažiny je charakterizována zvláštní vůní i jinými vlastnostmi, s jakými se jinde nesetkáme: svérázná avifauna, skladba motýlích druhů i rostlinstvo jsou mimořádně bohaté. Běžně se zde setkáme s druhy, které jsou jinde v Evropě velmi vzácné: rosnatkou okrouhlolistou (fin. pyöreälehtikihokki, Drossera rotundifolia), vachtou trojlistou (fin. raate, Menyanthes trifoliata), suchopýrem pochvatým (fin. tupasvilla, Eriophorum vaginatum) i mnoha druhy ostřic.

Velké plochy zrašelinělých jezer (finsky neva), pokryté travní vegetací, mají navíc ještě jednu vlastnost, která poskytuje nevšední zážitek: pohlcují zvuk. Usedneme-li v blízkosti takové plochy a soustředíme-li se, můžeme vnímat mimořádně hluboké ticho.

V národních parcích je chůze bažinami obvykle povolena pouze po dřevěných chodníčcích, někde je možné si objednat i školeného průvodce.

Václav Chvátal 10. března 2006
autor je přírodovědec a lingvista