Ne všechno lze přeložit: RAHKASARATURVE

Setkal jsem se s finským názvem rašeliny „rahkasaraturve“. Jaký typ rašeliny označuje a jak jej lze přeložit do češtiny?

Typy rašeliny se zpravidla pojmenovávají podle rostlinných původců, tj. rostlin, z nichž rašelina vzniká. V češtině se zařazují pouze do rodů (např. rašelina ostřicová, suchopýrová apod.), nikoli do druhů. Druhové rozlišení je zde opomíjeno ze dvou důvodů:

Jednak vysoká rozmanitost středoevropské rašeliništní flóry znemožňuje ve zrašeliněných zbytcích rozeznat konkrétní rostlinné druhy, lze však rozeznat rody.

Za druhé – v českém binomickém názvosloví je druhové jméno uváděno až jako druhé (většinou adjektivum). Složeniny prakticky neexistují. Začlenění druhového jména do názvu typu rašeliny bylo by tudíž velmi krkolomné, pokud vůbec možné. Ve finštině je situace jiná. Jednak při nižší diversitě rašeliništní flóry Finska lze spolehlivěji stanovit převažující druh, jednak finština (díky své schopnosti tvořit komposita) umožňuje jednoduché začlenění celého druhového jména do typu rašeliny: turve = rašelina, saraturve = ostřicová rašelina, rahkasaraturve = „rašelina z ostřice chudokvěté“ (toto komplikované označení se však v češtině neužívá).

kresba Václav Chvátal

Rahkasara (Carex panici flora), ostřice chudokvětá, patří ve Střední Evropě k ustupujícím druhům. Vyskytuje se ve vyšších horských polohách. Například v Českém lese (500-800 m.n.m.) byla naposled potvrzena počátkem 20. stol. Ve Finsku je druhem zcela běžným. Právě stanovištní rozdíly jsou častou příčinou nepřeložitelnosti pojmenování různých přírodních jevů. V národním parku Pyhä-Hakki jsem se setkal s náčrtkem rašeliniště typu keidassuo (do češtiny opět přesně nepřeložitelné, takto rašeliniště ve Střední Evropě nevznikají, jde o jakousi obdobu vrchovištního rašeliniště). Názvosloví náčrtku situaci ještě poněkud ztěžuje: vyskytují se zde typy rašeliny rahkaturve a saraturve. Nelze vyloučit, že názvem rahkasaraturve je míněn jakýsi přechodný typ mezi těmito dvěma typy.

Literatura

[1] Dohnal, Z. et al.: Československá rašeliniště a slatiniště. Nakladatelství ČSAV, Praha 1965.

[2] Schauer, T.; Caspari, C: Luonnonkasvit (Der GroBe BLV Pflanzenfuhrer).
Suomentanut Kurtto, A. 6. painos. Veilin + Goos, Helsinki 1991.

Václav Chvátal, 1. září 2005