Pukléřka islandská (Cetraria islandica)

Pukléřka islandská (Cetraria islandica), lidově islandský mech je lišejník hojně rostoucí nejen na Islandu, ale i v ostatních severských zemích. Roste běžně i u nás, a to především v suchých jehličnatých lesích, na písčitých půdách, vřesovištích a suchých místech v rašeliništích. O tom, že spojení tohoto lišejníku s Islandem není náhodné jsem se přesvědčila přímo na Islandu.

V životě Islanďanů hrála po staletí důležitou roli. Nejvíce jsem se o ní dozvěděla v Národním muzeu v Reykjavíku. Mletou pukléřkou se nastavovala mouka do chleba nebo ovesná kaše. Z čisté pukléřkové mouky se peklo tradiční vánoční pečivo. Placka velikosti karlovarské oplatky se zdobí vykrajováním a pak se peče. Kvašením pukléřky se připravoval nealkoholický nakyslý nápoj, který se ředil vodou. Pukléřka se používala pro konzervaci masa, protože sůl stejně jako obilí, byla velmi drahá, protože se musela na Island dovážet.

Také tradiční vlněné svetry se barvily odstíny hnědé, oranžové a žluté barvy připravované z lišejníků. Kromě pukléřky se pro výrobu barviv používaly ještě tři druhy terčovek (Parmelia omphalodes, P. sulcata, P. saxatilis).

O tom, že se pukléřka na Islandu dodnes používá jsem se přesvědčila v Reykjavíku, kde jsem viděla prodávat sáček pukléřky v obchodě se zeleninou za 198 islandských korun.

Pro úplnost musím doplnit, že pukléřka se dodnes, jak na Islandu, tak u nás využívá jako léčivá rostlina. U nás je jediným oficiálním „léčivým lišejníkem“. Drcená pukléřka se přidává do čajových směsí určených k léčení nemocí dýchacího ústrojí a používá se samozřejmě také ve farmaceutickém průmyslu. Z toho lze usuzovat, že požívání pukléřky mělo i blahodárný vliv na zdravotní stav obyvatel Islandu.

Naděžda Gutzerová, 13. října 1998