Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Botanické zahrady Islandu


Skleník a množírny v Akureyri

Altán postavený v r. 1930 v zahradě reykjavícké
městské knihovny byl do botanické zahrady
přemístěn v roce 1980. V chladnějších dnech
je vytápěn.

Plamének tangutský, původem ze severovýchodní
Číny a Mongolska, pěstovaný v Reykjavíku

Oddělení islandské flóry v Reykjavíku

Interiér skleníku v Reykjavíku

Islandské botanické zahrady se z tradičního pojetí zahrad poněkud vymykají. Jejich unikátnost souvisí především s jejich polohou. Patří sice k nejsevernějším v Evropě, ale ani v tomto směru primát nedrží. Ten patří botanické zahradě v Kirovsku na poloostrově Kola, která leží 120 km za polárním kruhem, zatímco Island leží těsně pod polárním kruhem.

Od ostatních evropských zahrad se liší svým posláním. Jejich hlavním úkolem je hledat nové druhy rostlin, které by bylo možno pěstovat na Islandu. Řada rostlin, které jsou dnes používány při zahradnických úpravách veřejných prostranství či pěstovány v zahradách byly nejprve pěstovány právě v botanických zahradách. Na druhém, neméně důležitém místě slouží k oddechu a rekreaci obyvatel.

Islanďané si váží každého vzrostlého stromu, a proto zde botanické zahrady mají skutečně výjimečné postavení. Jediným domácím islandským stromem je bříza svalcová, která dorůstá na chráněných místech výšky 10-12 m. Také introdukované dřeviny mohou růst jen na místech chráněných před větrem, kde dosahují výšky maximálně 20 m.

Na Islandu najdeme dvě botanické zahrady. Starší a podle místních obyvatel zajímavější je zahrada v Akureyri, druhá mladší je v Reykjavíku. Akureyri (14 000 obyvatel) leží na severním pobřeží Islandu a přesto má ve srovnání s Reykjavíkem v některých parametrech mírnější klima. Je to místo s největším počtem slunečních dní a také zde méně prší (průměrné roční srážky 660 mm, Reykjavík 1100 mm). Příčinou je příznivá poloha města na konci zátoky Eyjafjordur, díky které je chráněno před větry a srážkami, které se zachytí na svazích okolních kopců.

Botanická zahrada v Akureyri vznikla v roce 1912, od té doby se třikrát zvětšila a dnes zabírá plochu 3, 6 ha.

Vznikla původně jako okrasná zahrada a teprve od roku 1957 začala vytvářet sbírku rostlin. Nejstarší a největší část zahrady má podobu parku se vzrostlými stromy a záhony trvalek z celého světa. Nejnovější částí je sbírka topolů a vrb, z nichž některé jsou dnes sázeny v ulicích měst.

U správní budovy se nachází malý skleník, který není veřejnosti přístupný, ale větracími okénky prorůstají ven vinná réva nebo plamének. Několik popínavek roste také na jižní stěně správní budovy. Mezi nimi mne nejvíce zaujal chmel otáčivý, který v době, kdy se v Žatci slavila dočesná, zde dorůstal asi 1, 5 m výšky.

Velice pěknou částí zahrady je sbírka flóry Islandu. Vedle domácí flóry, která čítá 485 původních druhů, je tu malá kolekce rostlin z území Islandu nejbližších (Grónsko a Severní Amerika). Najdeme tu i zplanělé druhy jako jetel zvrhlý, jestřábník oranžový, čechřice vonná nebo kmín kořenný. Islanďané nedělají velký rozdíl mezi původními a dovezenými druhy. K islandské flóře patří vše, co zde roste a rozmnožuje se.

Mou pozornost nejvíce upoutaly dvě invazní rostliny, křídlatka japonská a bolševník velkolepý. Křídlatka se tu velmi dobře rozrostla a je proto sesekávána. Bolševník tu také dobře prospívá a navíc zplaňuje, několik rostlin roste v bezprostředním okolí zahrady. Vzhledem k drsnému místnímu podnebí snad tyto rostliny nepředstavují větší nebezpečí pro místní květenu.

První návrh založit botanickou zahradu v Reykjavíku pochází z roku 1905, uskutečněn však byl až v roce 1961. Zahrada byla založena k 175. výročí získání městských privilegií a je spravována a financována městem. Vznikla v sousedství dalších městských zařízení, která slouží k odpočinku a re- kreaci (ZOO, koupaliště, stadion). Reykjavícká botanická zahrada se specializuje na květenu mírného pásu severní polokoule a většina rostlin, které zde rostou byla vypěstována ze semen získaných výměnou. Její největší část opět slouží jako park a součástí je i 1, 2 hektarové arboretum založené v r. 1989. Jsou v něm vysazeny dřeviny, které jsou, nebo by mohly být introdukovány na Island (př. muchovník olšolistý, bříza papírová, střemcha obecná, jeřáb prostřední, smrk ajanský, borovice zakrslá, růže převislá nebo růže lesklá).

V okolí správní budovy se nachází oddělení islandské flóry, množírna, oddělení trvalek a skleníky. Oddělení domácí flóry vzniklo v roce 1989 a obsahuje asi 350 druhů.V tomto oddělení je neobvykle řešena část s kapradinami, která je doplněna lávovými kameny bohatě obrostlými mechy.

Skleníky byly otevřeny v roce 1990 a roste v nich 130 druhů rostlin. Stejně jako všechny skleníky na Islandu jsou vytápěny pomocí geotermální energie. V přístupných částech skleníku jsou k vidění především dřeviny, které by venku nepřežily zimu např. tis červený, jinan dvojlaločný, plamének horní, vistárie čínská, břečťan popínavý, hlohyně šarlatová, javor dlanitoklaný, střemcha vavřínová, kryptomerie japonská. Skleník je otevřen celoročně a v létě zde pro návštěvníky funguje malé občerstvení, takže skleník připomíná spíše zimní zahradu se stolečky a židlemi.

Na závěr stojí za připomenutí arboretum v Hallormsstatúr na východě ostrova, kde roste asi 38 druhů jehličnanů a 12 listnáčů, převážně z Aljašky, Sibiře a Kavkazu. Arboretum je součástí Výzkumné lesnické stanice, jejímž cílem je nalézt dřeviny vhodné pro introdukci. Nejlépe zde rostou jedle arizonská, jilm drsný a douglaska tisolistá, z nichž se nejčastěji vysazuje jedle. Díky problémům s půdní erozí vkládají Islanďané nemalé úsilí do znovuzalesnění ostrova. Lesy, přesněji březové křivolesy dnes pokrývají asi 1 %plochy ostrova, oproti původním asi 28 %, které zde rostly před příchodem přistěhovalců z Evropy.

text a foto Naděžda Gutzerová, 15. ledna 2000

v Severských listech publikováno

Související články – islandská květena

Vše důležité o islandské květeně aneb rychlokurs pro laiky – 17. 7. 2006
Několik poznámek k cestopisu Jiřího Zemana (1.) – 30. 6. 2002
Dřeviny Islandu – 10. 9. 2000, 2. 1. 2001
Island ? země, kde nerostou stromy – 10. 9. 2000
Botanické zahrady Islandu – 15. 1. 2000
Pukléřka islandská (Cetraria islandica) – 1. 11. 1998

Hodnocení článku

Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel.: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2020 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel.: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2020. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.596.384 • onln: 3 • robot ostatni • php: 0.566 sec. • www.severskelisty.cz • 34.236.245.255
file v.20200222.012320 • web last uploaded 20201021.005911
2017:288 • 2018:229 • 2019:225 • 2020:118