Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Fin Ahtisaari a samostatnost Kosova


 Martti Oiva Kalevi Ahtisaari
v roce 2008 na Světovém ekonomickém fóru
foto World Economic Forum

Kosovo vyhlásilo nezávislost

Po letech neúspěšných diskusí v Organizaci spojených národů o budoucnosti Kosova nakonec tato srbská provincie vyhlásila 17. února 2008 nezávislost. Bělehrad s podporou Ruska krok kosovských politiků okamžitě odmítl. Srbové v Kosovu i ve vlastním Srbsku proti nezávislosti provincie protestují. Hlava srbské pravoslavné církve v Kosovu dokonce volá po vojenském zásahu.

Osamostatnění Kosova schválilo všech 109 přítomných poslanců aklamací. Předtím přečetl premiér Hashim Thaçi text deklarace nezávislosti, podle níž Kosovo bude demokratickým, laickým a multietnickým státem, který zajistí stejná práva všem obyvatelům.

Některé státy, jako například Spojené státy, Německo, Francie, Austrálie či Velká Británie, ale i Lotyšsko během několika dní nezávislé Kosovo uznaly, většína států Evropské unie (včetně) Česka však váhá a vyčkává. Některé státy jsou tvrdě proti, zřemě proto, aby některé jejich „nespokojené“ etnické menšiny nechtěly jít podobnou cestou (Španělsko, Slovensko aj.)

Kosovo se ve své deklaraci nezávislosti příhlásilo k dodržování tzv. Ahtisaariho plánu. Jde především o zajištění demokratického a multietnického Kosova, ochrany kulturních a historických památek, práv menšin a vytváření podmínek pro návrat uprchlíků.

Další informace naleznete třeba v článku Daniela Dudinského 17. február 2008 – Independence Kosovo na stránkách politeia.sk.

Martti Oiva Kalevi Ahtisaari

Martti Ahtisaari, finský diplomat, bývalý finský prezident, později zvláštní zmocněnec OSN pro Kosovo se narodil roku 1937 v tehdy finském Viipuri, dnes ruském Vyborgu. Jeho dědeček Adolfsen do Finska emigroval z jižního Norska v roce 1929 a později přijal finské příjmení Ahtisaari. Ahtisaarovic rodina se během války přestěhovala do bezpečnějšího vnitrozemí Finska, do Kaajani, po válce pak do Oulu, kde budoucí finský prezident také studoval. Ve službách místní YMCY pak procestoval část světa, v roce 1960 působil v Pákistánu. Byla to pro něj velká zkušenost v mezinárodním prostředí.

Po návratu domů a studiích na Helsinské polytechnice vstoupil do služeb Ministerstva zahraničí (1965). V roce 1973 byl tehdejším prezidentem Urho Kekkonenem jmenován na čtyři roky velvyslancem v Tanzánii s pověřením i pro Zambii, Somálsko a Mosambik. V této oblasti zůstal i po skončení své mise jako pověřenec OSN, angažoval se ve věcech sebeuvědomí a osamostatnění místních národů. V roce 1989 byl po vyhlášení nezávislosti Namibie jmenován čestným namibijským občanem; od Jihoafrické republiky se mu dostalo uznání za „jeho výjimečné úspěchy v diplomatických službách a zapojení do boje o samostatnost a svobodu v Africe a míru na světě“.

V devadesátých letech se Ahtisaari zapojil do jihoevropských záležitostí – především do jednání o Bosně. V té době ale přijal i prezidentskou kandidaturu za sociální demokracii ve Finsku. Díky nově zavedené přímé volbě získal šanci stát se prezidentem i někdo jiný než předseda některé z kandidujících stran. Ahtisaari do prezidetské funkce nastoupil po Mauno Henriku Koivistovi (následníkovi Urho Kekkonena). Ahtisaari setrval v prezidentské fukci v letech 1994 až 2000.

Se stranou se však nepohodl, byla mu vyčítána aktivní účast při zahraničních politických záležitostech. Ani jeho podpora vstupu do Evropské unie se nesetkala s největším souhlasem, ve veřejném hlasování v roce 1994 bylo jen 56 % finských voličů pro. Mediálně byla sesměšňována i jeho manýra, chůze a především obezita. Proto se v roce 2000 rozhodl již dále nekandidovat na další setrvání v prezidentské funkci a přenechal úřad první finské prezidentce Tarje Halonenové, tehdejší ministryni zahraničí.



foto archiv Severských listů

Ahtisaariho plán pro Kosovo

Ahtisaari v roce 2000 přijal post v různých mezinárodních organizacích, v roce 1999 ještě v pozici prezidenta vyjednával spolu s Viktorem Černomyrdinem a Slobodanem Miloševićem konec bojů v jugoslávské provincii Kosovo. V listopadu 2005 byl generálním tajemníkem OSM Kofi Annanem jmenován zvláštním velvyslancem pro Kosovo. Měl zjistil, zda by Kosovo, v té době pod správnou mírových sil OSN, mohlo získat nezávislost nebo zůstat provincií Srbska.

V lednu roku  2007 představil Ahtisaari ve Vídni určitou formu státní suverenity pro Kosovo, aniž by zmínil jeho „nezávislost“. Oblast by měla i nadále zůstat pod mezinárodním dohledem. Ovšem bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN nemohl být návrh realizován. Její stálí členové, kteří mají právo veta, jsou v otázce budoucího statusu rozděleni. USA a unie nezávislost Kosova podporují, Rusko ji odmítá.

Daniel Dudinský ve svém článku píše: „Martti Ahtisaari svoj plán riešenia budúceho postavenia Kosova predstavil začiatkom roku 2007. Okamžite po zverejnení jeho obsahu vyvolal vlnu kritiky a obvinení o porušení medzinárodného práva, na strane druhej sa stal hymnickým textom kosovských Albáncov. Plán Marttiho Ahtisaariho vo svojej podstate nebol ani tak nebezpečný, ako podpora tohto plánu zo strany svetových mocností, s výnimkou Ruska. Práve podpora západného sveta povzbudila kosovských Albáncov, ktorí priamočiaro začali napĺňať jednotlivé body programu s cieľom vyhlásenia nezávislosti Kosova. Ahtisaarimu bola vyčítaná najmä voľnosť, ktorú by Kosovo získalo po presadení autonómnosti. Hoci sa v texte nikde nespomína pojem nezávislosť, Kosovo by premisy nezávislého štátu spĺňalo: vlajka, hymna, ústava, členstvo v medzinárodných organizáciách a uzatváranie medzinárodných zmlúv. Kosovo bolo na ceste k vyhláseniu jednostrannej nezávislosti.“

Ahtisaaariho plán byl vřele uvítán kosovským parlamentem, Srbové jej pochopitelně tvrdě odmítali. Po celý rok 2007 však rozhovory nikam nevedly. Po neúspěchu plánu hlavního vyjednávače a bývalého finského prezidenta Ahtisaariho rozhodla tzv. Trojka (USA, Rusko, EU) o pokračování rozhovorů o budoucím statusu Kosova, přičemž jako další poslední a konečný termín k ukončení rozhovorů byl stanoven 10. prosinec 2007. Představitelé kosovských Albánců se již několikrát nechali slyšet, že pokud nedojde v rozhovorech k žádoucímu posunu, vyhlásí jednostranně nezávislost.

A tak Kosovci po letech neúspěšných diskusí v Organizaci spojených národů o budoucnosti své provincie jednostranně vyhlásili 17. února 2008 nezávislost. Ale o tom jsem psal již na začátku tohoto článku.

Překlad Ahtisaariho zprávy do češtiny je zde.

Finsko není jediný severský stát, kterému je kosovský problém blízký. Norové se například hodně angažovali v humanitární pomoci Kosovu.

Ahtisaari padouchem?

Je pochopitelné, že Ahtisaariho účast při osamostaňování národů se vždy nesetkává s kladnýcm hodnocení. V červenci roku 2007 byl nařčen z braní milionových úplatků od albanských podnikatelů. „…bývalý prezident Finska nechvalně proslulý svou účastí v rozvracení Jugoslávie, člověk, na kterého v Namíbii dodnes platí zatykač kvůli podezření z pedofílie,“ o něm píše Milan Smiljanić na dnes již neexistujících stránkách Altermedia.

Nobelova cena míru

10. října 2008: Martti Oiva Kalevi Ahtisaari se stal nositelem Nobelovy ceny míru za rok 2008

zdroje Wikipedia, Euroactiv, Lidovky, Altermedia, NATOaktual

Michael Stanovský, 20. ledna 2008

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,00   hodnoceno: 3 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2019 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2019. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.505.819 • onln: 2 • robot ostatni • php: 0.492 sec. • www.severskelisty.cz • 34.237.51.159
file v.20190115.000439 • web last uploaded 20190901.041847
2017:260 • 2018:189 • 2019:148