Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Překladatel František Fröhlich vzpomíná na Vltavě…


foto Radioservis

Do natáčení rozhlasových vzpomínek, které v cyklu Osudy odvysílá stanice Vltava, se František Fröhlich pouštěl s jistou obezřetností a na začátku trochu pochyboval, jestli má v podobném pořadu vůbec co dělat.

Není snad posláním překladatele stát skromně ve službách autorů a věrně tlumočit smysl jejich knih, aniž by na sebe strhával nemístnou pozornost? Koho budou zajímat vzpomínky člověka, který odmala hledal dobrodružství především na stránkách tlustých románů, aby později, už jako dospělý překladatel, žil jejich jazykovými problémy? Nakonec však František Fröhlich připustil, že jeho cesta k vysněnému překládání měla mnoho zajímavých odboček, ve kterých se odrazily významné události válečné i poválečné české historie.

Narodil se 13. května v roce 1934 v Praze do harmonické, poměrně dobře zajištěné měšťanské rodiny. Idylické rané dětství brzy ukončila druhá světová válka. Jako židovské dítě putoval v sedmi letech s matkou do Terezína, odkud se oba vrátili po třech letech; otec a většina rozvětveného příbuzenstva podobné štěstí neměli. Po návratu z Terezína nastoupil do školy, kde musel dohánět roky zameškané v koncentračním táboře. Svůj handicap brzy vyrovnal do té míry, že mohl z měšťanky přestoupit na gymnázium. Odmaturoval v roce 1952 a byl přijat na filozofickou fakultu v Praze na obor angličtina-čeština, po roce studia vyměnil češtinu za dánštinu. Přestože celková atmosféra první poloviny padesátých let samozřejmě pronikala i do ovzduší pražské filozofické fakulty – tehdy po sovětském vzoru přejmenované na fakultu filologickou –, zastihl František Fröhlich na škole ještě mnoho osobností české předválečné lingvistiky. O studijních pobytech v zahraničí si tehdejší posluchači mohli nechat jen zdát, i tak se však podle Františka Fröhlicha jazyky naučili velmi slušně.

On sám v prvních letech po absolutoriu uplatnil především angličtinu, v roce 1957 nastoupil do anglické sekce zahraničního vysílání Československého rozhlasu a pracoval tu až do roku 1969, kdy musel z politických důvodů odejít. Nakrátko pak našel azyl jako pedagog v Institutu překladatelství a tlumočnictví při Univerzitě 17. listopadu v Praze, než, jak říká, ho dostihly kádrové materiály z rozhlasu a byl v roce 1972 propuštěn i odtud. Mezitím se však ještě stihl zapojit jako překladatel a lektor-dramaturg do života pražského Činoherního klubu a zúčastnit se tak konce „zlatých šedesátých“ let v českém divadle.

Skutečnost, že se v roce 1972 ocitl bez vyhlídky na stálé zaměstnání, paradoxně vyřešila jeho dlouholeté předchozí dilema. Už od dob studií chtěl překládat – nejprve publikoval na stránkách nově založené Světové literatury, několik překladů mu však do roku 1972 vyšlo i knižně, kupříkladu Vyhaslý případ Grahama Greena, Dva světy Jense Petera Jacobsena nebo První ráno Hanse Christiana Brannera. Při zaměstnání měl ovšem na překládání jen málo času. Teď tedy mohl okusit, jak chutná život překladatele ve svobodném povolání v režimu, který systematicky potlačoval svobodu slova a velmi podezíravě se díval na neorganizované intelektuály, zvláště když ke své práci využívali kontakty s kapitalistickou cizinou.

Na pozadí uvedených obtíží ještě lépe vyvstane význam překladatelského díla Františka Fröhlicha: českým čtenářům zprostředkovával knihy tak netendenčních autorů, jako byli kupříkladu Karen Blixenová, Henrik Pontoppidan, Hans Christian Andersen, William Heinesen, Saul Bellow nebo básník Benny Andersen. Četné a opakovaně uváděné jsou jeho překlady divadelních her Henrika Ibsena, Augusta Strindberga, Harolda Pintera, ze slavných i méně známých alžbětinců přeložil hry Williama Shakespeara, Johna Webstera, Thomase Dekkera, ze současných severských autorů objevil například Astrid Saalbachovou, Nikoline Werdelinovou nebo Line Knutzonovou.

František Fröhlich zemřel po krátké nemoci 13. července 2014 ve věku 80 let.

Renata Venclová, redaktorka ČRo3 – Vltava
in: Týdeník Rozhlas 47/2012, 13. listopadu 2012

v Severských listech publikováno
poslední aktualizace 15. července 2014

Související články

Překladatel František Fröhlich vzpomíná na Vltavě... – 18. 11. 2012, 15. 7. 2014
František Fröhlich dostal státní cenu – 23. 10. 2006, 15. 7. 2014

Hodnocení článku

Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2019 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2019. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.498.430 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.531 sec. • www.severskelisty.cz • 3.229.122.219
file v.20190115.000408 • web last uploaded 20190901.041847
2017:236 • 2018:121 • 2019:121