Romové a traveleři ve Švédsku

Z výstavy Dobrý domov pro všechny, foto: Moderna Museet

Boj za práva romských dětí na školní docházku a střechu nad hlavou je ve Švédsku aktuální i dnes.

Romové a traveleři žijí ve Švédsku již 500 let, přesto byli až do roku 1954 nevítanými hosty. Název právě probíhající stockholmské výstavy Dobrý domov pro všechny je tedy ironický, odkazuje na citát z projevu sociálnědemokratického ministerského předsedy Pera Albina Hanssona z roku 1928.

Ze „všech“ vrstev příslušníků národa byli podle státního Rasově-biologického institutu, za který byl Hansson odpovědný, Židé a Romové vyloučeni. Romové, kteří utíkali před nacisty, se museli vydávat za Židy, jinak by nesměli do Švédska vstoupit. Tento zákaz platil až do zmíněného roku 1954. V sociálnědemokratickém „Folkhemmet“ (Domov pro všechny) byli sterilizováni a bylo s nimi zacházeno jako s občany druhé kategorie.

Dlouho se však majoritní společnost o romskou problematiku vůbec nezajímala. Tento nezájem je zvláštní třeba i kvůli tomu, že Švédové více než kdo jiný podporovali boj amerických černochů za občanská práva.

Romská aktivistka, novinářka a spisovatelka Katarina Taikonová zahájila boj za právo na školní docházku pro romské děti, právo na bydlení i právo na rovnost před zákonem v roce 1963.

A letošní Stockholmský podzim 2015 je ve znamení Katariny Taikonové. V kinech se promítá dokument o její životě Taikon, V Muzeu moderního umění probíhá výstava Dobrý domov pro všechny, jehož významnou součástí jsou fotografie ze života Romů ve Švédsku v padesátých a šedesátých letech. A v knihkupectvích se objevila velká biografie o jejím životě nazvaná Den, kdy budu svobodná.

Zájem o Taikonovou je nově probuzený zásluhou švédské novinářky a aktivistky Lawen Mohtadiové, která se podílí na všech výše uvedených projektech. Je zvláštní a zároveň i pochopitelné, že se objevil až teď, ve doběchvíli, kdy do Švédska přichází velké množství zubožených romských žebráků z Bulharska a Rumunska. Podle odhadů z tisku jich jen ve Stockholmu žije kolem čtyř tisíc. V tisku i na sociálních sítích o nich probíhají bouřlivé debaty a Romové jsou občas vystaveni rasistickým útokům. Ale zároveň obyvatelé Stockholmu i různé organizace projevují pochopení a značnou ochotu pomáhat, například nabídkou přespání v kostelích během zimy.

Švédové vidí, že právo romských dětí na školní docházku či střechu nad hlavou i další práva, která švédští Romové získali díky aktivistům, jako byla Katarina Taikonová, jsou dnes odpírána Romům z jiných částí Evropy. A ti jako občané EU přicházejí do Švédska. To nastoluje nové otázky po zodpovědnosti, kterou vůči přicházejícím nese i zdejší společnost. V tisku probíhají v těchto dnech spory o zásahu policie, která v Malmö zrušila romský tábor pro 400 lidí postavený nelegálně na opuštěném staveništi.

Katarině Taikonové, přepracované autorce knih o těžkém životě „cikánů“, organizátorce nespočtu demonstrací a provozovatelce cukrárny, se v roce 1982 ve věku padesáti let zastavilo srdce. Přežila s poškozeným mozkem a po 13 letech v kómatu zemřela v roce 1995. Letošní stockholmský podzim v jejím znamení není pouze shrnutím jejího díla, ale i zahájením nového a ještě těžšího boje za Romy v celé Evropě.

Stockholmský podzim je ve znamení Katariny Taikonové. V kinech se promítá dokument o její životě Taikon, V Muzeu moderního umění probíhá výstava Dobrý domov pro všechny, jehož významnou součástí jsou fotografie ze života Romů ve Švédsku v padesátých a šedesátých letech. A v knihkupectvích se objevila velká biografie o jejím životě nazvaná Den, kdy budu svobodná.

Michael Stanovský, 23. listopadu 2015
zdroj: Hynek Pallas, Dopis za Stockholmu, Respekt 48/2015