Vyzdvižení obětí z ruské ponorky Kursk

Norská mnohoúčelová loď Regalia

Na norské mnohoúčelová loď Regalia

Řídící centrum na norské mnohoúčelová loď Regalia

Navrtávání díry do ponorky

Pohled vyvrtanou dírou do ponorky

Vyřezané otvory v ponorce

Pohled do ponorky

Ruská vojenská atomová ponorka Kursk si to leží na dně Barentsova moře v hloubce asi 100 m, uvnitř snad stabilizovaný atomový reaktor a těla 118 mrtvých ruských námořníků. A tajemství. Tajemství které zřejmě neznají ani nejtajnější agenti ruské armády. Proč se vlastně ponorka potopila. A jak to bylo s těmi námořníky.

20. října 2000 dorazila na místo nehody norská mnohoúčelová loď Regalia. Na její palubě jsou potápěči, kteří se pokusí ve spolupráci s runskými vojenskými odborníky do ponorky proniknout a těla obětí vyzdvihnout. Pozůstalí po obětech nejprve sice chtěli suchozemský pohřeb, ale nakonec se s osudem smířili. Teď jsou rozpačití z toho, že ruská vláda chce těla vyzdvihnout na souš. Ve skutečnosti ale za tím bude i snaha dozvědět se na místě co nejvíce o havárii. Tomu by nasvědčovalo i prohlášení armádních představitelů Ruska, že oběti možná v moři zanechají.

Operace se zúčastní celkem dvanáct ruských a šest norských hlubinných potápěčů. Na samotnou palubu však vstoupí pouze ruští potápěči. Norové jim poskytnou především technickou pomoc. Inu, vojenské tajemství je vojenské tajemství.

Celá záchranná akce je trochu technický unikát, něco podobného se prakticky ještě neprovádělo.

21. října 2000 – Potápěči se střídají po třech v několikahodinových směnách. Většinou na plášti ponorky pracují dva ruští potápěči, zatímco norský kolega je jistí z ponorného zvonu. Do pláště bylo provrtáno několik menších otvorů. „Jsme v pasivní fázi. Odčerpáváme z prostoru mezi vnějším a vnitřním pláštěm vzduch,“ prohlásil Vjačeslav Popov, velitel Severomořské flotily. Je třeba zápasit s časem. Počasí se začíná rapidně zhoršovat a na příští týden se očekávají prudké bouře. Po té, co se pronikne silným vnitřním pláštěm do ponorky, bude třeba nejprve provést testy vzduchu a vody na přítomnost radioktivity.

22. října 2000 – První deseticentimetrový otvor byl provrtán skrz oba pláště ponorky, rozbory vody uvnitř ukazují, že podmínky uvnitř plavidla jsou bezpečné. Počasí se zhoršuje, ale to pod hladinou tolik nevadí. Pouze mírné problémy při vrtání otvorů způsobila tlustá gumová izolační vrstva mezi plášti ponorky.

23. října 2000 – Přišla mořská bouře s osmi až desetimetrovými vlnami, práce na průniku do ponorky musely být přerušeny. Nicméně se již podařilo prořezat první přístupový otvor do deseticentimetrového pláště ponorky. Otvor vede do tzv. osmé sekce. Podle odhadu by v této sekci mělo být asi sedm obětí. Je třeba vyvrtat takovýchto otvorů o průměru asi metr celkem sedm. Těmito otvory by se měly oběti z ponory vyprostit.

24. října 2000 – Přerušené práce byly opět zahájeny. Údajně je vysekána již polovička potřebných otvorů do osmé sekce, je ale nebezpečí, že špatné počasí práce opět zastaví.

25. října 2000 – Byla vyzvednuta těla prvních utonulých námořníků. Ruské oficiální vojenské kruhy se však nevzdávají teorie, že za havárii může srážka s jinou ponorkou.

27. října 2000 – Dopis, který byl nalezen v kapse sedmadvacetiletého kapitána Dmitrije Kolesnikova – velitele strojovny, hovoří o tom, že třiadvacet námořníků katastrofu přežilo. "Nemůžeme vystoupit," napsal. "Píši potmě. Všude je tma. Voda stoupá." Třiadvacet mužů čekalo na zázrak, na záchranu, sto metrů pod hladinou moře. Nepřišla. Bylo 12. srpna 2000 kolem půl druhé odpoledne. Z textu podle viceadmirála Michaila Mocaka také vyplynulo, že dvě až tři osoby se možná pokoušely opustit ponorku přes havarijní poklop. "Jak víme, tento pokus se jim nepovedl. Možná proto, že tento úsek byl zaplaven vodou," řekl viceadmirál. Sdělil, že v souvislosti s touto informací se postup prací na ponorce nyní bude korigovat.

Oficiálním důvodem riskantního pátrání na palubě je vyhovět prosbám rodin pozůstalých. Ve skutečnosti jde spíše o snahu ruského válečného námořnictva vyzdvihnou tajné materiály, které jsou na palubě. Jistota je jistota, jisté nebezpečí, že mohou padnout do rukou protivníkovi tu stále je.

Podle listu Nezavisimaja gazeta mají o informace o ponorce zájem nejen Rusové. Do prostoru, kde jsou záchranné práce vedeny, se údajně slétla protiponorková letadla Orion z norských základen a dokonce i francouzské špionážní letadlo. To je zřejmě důvodem, proč Rusové nechtějí nechat nic náhodě a plánují na příští rok vyzdvižení ponorky.

29. října 2000 – Z vraku byla vynesena další těla. Oznámila to agentura AFP s odvoláním na mluvčího ruského námořnictva Igora Babenka, který však neupřesnil počet vyproštěných mrtvých námořníků.

30. října 2000 – Pátrání pokračuje s přestávkami, které jsou způsobeny špatným počasím. Nitro ponorky je zataraseno spoustou přístrojů a zařízení, které se po katastrofě utrhlo ze stěn. Pro potápěče je velmi nebezpečné se v takovém prostředí pohybovat za bouře. Norským potápěčům to však nebrání v prořezávání otvorů do titanového pláště aby pronikli i do dalších sekci ponorky.

Ruské sdělovací prostředky nyní spekulují o tom, že Kolesnikov mohl přesně uvést ve svém poselství, které napsal těsně před smrtí, příčinu havárie. Velení flotily však zveřejnilo pouze několik úryvků a uvedlo, že lístek bude předán příbuzným, neboť jeho obsah je určen především manželce.

7. listopadu 2000 – Rusové končí operaci na ponorce Kursk. Jak oznámila agentura AFP s odvoláním na mluvčího ruské Severní flotily Vladimira Navrockého, vyprošťování těl námořníků z potopené ruské jaderné ponorky Kursk bylo definitivně ukončeno. Norské plavidlo Rogalia, které bylo plovoucí základnou potápěčů, odplulo z Barentsova moře ve 12 hodin místního času.

Norští a ruští potápěči se přes špatné počasí 17 dní pokoušeli vyprostit těla námořníků z ponorky, vynesli na hladinu 12 ze 118 těl, ale proniknout hlouběji do vraku ponorky se již nedařilo. Potápěči se ještě pokusí připravit ponorku k vyzdvižení (Rusové to plánují na příští rok, ale stále není jisté, zda se k tomu odhodlají). Také se pokusí zjistit, proč se ponorka potopila. Příčiny potopení ponorky zůstávají dosud neznámé. Někteří ruští generálové upřednostňují verzi, podle níž se Kursk srazil s ponorkou NATO a pak došlo k explozi na její palubě. Většina se však přiklání k tomu, že neštěstí způsobila exploze v torpédové komoře Kursku, kterou způsobila technická závada.

ms 7. listopadu 2000
foto: zpravodajství české a norské televize