Tajná místa Švédska 2. – Námořní základna Muskö

foto archiv

Pod názvem Tajná místa Švédska odvysílala švédská veřejnoprávní televize SVT cyklus pořadů, které divákům přiblížily různé lokality na švédském území, o kterých jen málokdo ví a kam se také jen málokdo dokáže či smí dostat.

Po skončení druhé světové války se brzy rozpoutala válka studená. Jak už bylo zmíněno výše, staré objekty z přelomu 30. a 40. let byly ponechány v provozuschopném stavu, přesto ale bylo jasné, že změna politické situace musí přinést i změnu koncepce obrany státu.

Novým nejpravděpodobnějším nepřítelem se místo Německa stal Sovětský svaz. Zatímco u Německa se spíše než cokoliv jiného dal očekávat letecký útok, Sovětský svaz by dle představ vojenských stratégů spíše použil námořní síly.

Proto bylo třeba vybudovat námořní základnu, která by vylepšila švédské vyhlídky na úspěch na tomto poli. Tak vznikla na počátku 50. let námořní základna Muskö označovaná za klenot v systému obrany státu.

Místo bylo vybráno s ohledem na přírodní podmínky, které v této lokalitě znesnadňují pozici případným útočníkům. V moři před Muskö je totiž položena řada ostrovů, které mohli obránci využít jako opěrné body. Před dobytím samotné základny by musel nepřítel nejprve obsadit jeden po druhém tyto ostrovy a ostrůvky.

Základna je už jen z hlediska svých rozměrů úctyhodným dílem. Na výstavbu bylo spotřebováno 800 tun dynamitu a 5000 tun armovacího železa, vytěženo 1,5 milionu metrů krychlových zeminy. Celková rozloha základny činí 87 000 metrů čtverečních, což je pro ukázku zhruba tolik jako Staré Město (Gamla Stan) ve Stockholmu.

Základna byla budována jako soběstačná, aby vydržela případně dlouhé obléhání. Obrovská kuchyně s jídelnou dokázala naráz vydat dva tisíce porcí jídla.

Lodě mohly být umístěny celkem ve čtyřech docích. Součástí areálu byla i kompletně vybavená nemocnice pro raněné členy posádek. Téměř neuvěřitelně působí informace, že neexistoval plán vyklizení základny. Švédsko bylo odhodláno se zde bránit do posledního muže.

"Bílá vlajka byla možná na dně nejnižší zásuvky pod posledním zásobníkem s municí," říká Henrik Thernlund, který základně velel, ale z jeho tváře je vidět, že to považuje spíše za žert.

Základna je také spojena s jednou z nejznámějších špionážních afér švédských dějin. Agent švédské rozvědky Stig Bergling zradil svou vlast a plány celé základny prodal v roce 1973 Sovětům. V roce 1979 byl dopaden, zatčen a odsouzen, ale v roce 1987 se mu podařilo uprchnout. O sedm let později se ale dobrovolně, ze zdravotních důvodů, vrátil do Švédska, v roce 1997 byl propuštěn z vězení a nyní žije pod změněným jménem. Jeho osud se stal námětem jedné z knih série Coq Rouge autora Jana Guillou, který je mimochodem sám podezřelý ze spolupráce s KGB.

I přes toto bezpečnostní riziko zůstala základna hlavním bodem švédské obrany pro případ útoku z moře a částečně je švédskou armádou využívána dodnes. Přesto si lze na Internetu dohledat fotografie intreriéru.

Umístění na mapách Google

zdroj: Martin Liška, 22. srpna 2011

Převzato ze serveru www.horydoly.cz, redakční obsah Horydoly podléhá licenci CC 3.0