Tajná místa Švédska 8. – Bohus

foto archiv

Významnou pevností ze starší doby je Bohus. Je dějinnou ironií, že tato pevnost nikdy nebyla dobyta a přesto dnes leží ve Švédsku, ačkoliv v době svého vzniku ležela na norském území.

Pevnost dal postavit norský král Hakan V. Magnusson na počátku 14. století pro ochranu hranic mezi Norskem a Švédskem. Tohoto úkolu se Bohus zhostil se ctí, přestože byl celkem čtrnáctkrát obléhán, nikdy se obléhatelům nepodařilo ho dobýt.

Za severní sedmileté války (1563–1570) se Švédům, tehdy ještě v pozici útočníků, podařilo probojovat až k jedné z věží a chystali se zde vyvěsit švédskou vlajku. Tomu se jeden mladý norský voják rozhodl zabránit za cenu vlastního života a s hořící pochodní v ruce se vrhl do přilehlého skladu střelného prachu. Výbuch usmrtil několik set švédských vojáků a král tehdejší dánsko-norské unie Frederik II. byl jeho činem tak pohnut, že nařídil, aby umělci zachytili tuto událost na sarkofág. Tato dějinná scéna je tak dodnes k vidění v katedrále v dánském Roskilde, kde je panovník pohřben.

Frederik rovněž nechal bohatě odměnit pozůstalé tohoto mladého hrdiny. Ovšem jak už to v dějinách bývá, politika je silnější než zbraně a mírové podmínky v jedné z dalších válek mezi Dánskem a Švédskem, tzv. Roskildský mír z roku 1658, přiřkly Bohus švédské koruně.

V další válce se samozřejmě Dánové snažili získat své území zpět a v roce 1678 došlo k poslednímu, avšak nejtěžšímu obléhání Bohusu. Na patnáct tisíc vojáků dánského krále po dobu několika měsíců dotíralo na necelých devět stovek obránců hradu a celkem je zasypalo pětadvaceti tisíci střelami, dělovými koulemi a také dobovými biologickými zbraněmi – obsahem latríny, který měl infikovat zásoby vody na hradě. Obránci ale vytrvali a Dánové byli nakonec odraženi.

Po této hrdinské epoše začal význam hradu klesat a v roce 1789 byla větší část stržena a místním obyvatelům bylo dovoleno používat zdejší kameny na stavbu vlastních domů.

Ve 20. letech 20. století pak prošly ruiny hradu rekonstrukcí a dnes je možno hrad navštívit v doprovodu školeného průvodce.

zdroj: Martin Liška, redakčně kráceno, 22. listopadu 2010

Převzato ze serveru www.horydoly.cz, redakční obsah Horydoly podléhá licenci CC 3.0