Finské slavnosti léta

21. června Finové slavili příchod léta. A aby se jim dobře slavilo, stát jim k tomu dává placené volno. Pokud se právě rozhodujete k tomu, že se odstěhujete do toho báječnýho státu, který má tak rád své občany, že jim poskytuje státní svátek na oslavu začátku léta, tak ještě chvíli počkejte. Musím vás upozornit, že Finové zase neslaví "Victoria Day" ani 8., tím méně 9.5. Na můj dotaz proč ne, odpovídají jen pokrčením ramen: ”Asi proto, že jsme prohráli válku.” (s Rusama dodávám já)  I když, abych učinil pravdě zadost, celkově mají víc svátků než my, mají např. volno na Velký pátek a mají taky takový státní svátek jako ”Na nebevstoupení panny Marie” či jak se to přesně jmenuje.

Ovšem příchod léta je pro Finy velice special. Těší se na něj už několik týdnů předem, instalují ohromné vatry dřeva na vyvýšených místech (oni tomu říkají kopce či hory) a hlavně se dostatečně zásobují alkoholem.

V této zemi, kde je poloviční prohibice, je možno koupit alkohol jen ve speciálních státních obchodech Alko, kde na ně stát uvaluje strašlivé daně: ”Zachtělo se vám chlastu holoubkové?, tak cvakejte”. Tyhle obchody jsou otevřeny jen ve všední dny a večer brzo zavírají. V normální sámošce žádný alkohol nedostanete, jen pivo, takže je první starostí před každým svátkem, dostatečně se doma předzásobit před vypuknutím oslav. Když to neuděláte a chytnete večer slinu a skáknete si do hospody na pár piv, tak vás tam svlíknou z kalhot. Stačí si dát 4 piva a platíte zhruba 600 Kč.

Máte-li dostatek pití a dřevo na oheň připravené, pak je třeba hned ráno toho svátečního dne roztopit saunu, kde se pořádně vyhřejete, abyste tu studenou letní noc vůbec přežili. Finské léto je studené, jak se na pořádnou Skandinávii sluší. Mimochodem, zde v Joensuu se natáčeli exteriéry ”Doktora Živága” a jak si asi pamatujete, záběry zimy byly v tom filmu opravdu impozantní. Ohromné hromady sněhu se každou zimu marnotratně vrší všude v ulicích, ačkoliv se žádný příjezd filmového štábu nečeká. Sníh tu leží půl roku, takhle dlouhou běžkařskou sezonu si málokde užijete. Ovšem pokud běžkujete.

Já jsem si myslel, že běžkuju, ale Finové mě velmi rychle přesvědčili, že né, že chodkuju. Když mě první sezonu na trati braly i šedesátileté stařenky, málem jsem zahořkl a zamkl lyže do sklepa. Naštěstí jsme si s kamarádama udělali výlet do jednoho národního parku a tam jsme vyzkoušeli psí spřežení. Ačkoliv jsem to nikdy v Krkonoších netrénoval, byl jsem jednoznačně nejlepší, psi se mnou vymetli jen první závěj (tu jsem projel po břiše), ale saně jsem nepustil, vyškrabal se na ně a pak už mě nesetřásli, naopak občas poslechli i mé povely. Páč jsou tyhle bohulibé noviny věnovány také psímu národu, brzo se k této epizodě vrátím podrobněji. Ostatní mí kamarádi dopadli jako psí vůdci mnohem hůř a to mě vrátilo sebevědomí. Dnes už na běžkách aspoň s těma stařenkama udržím krok, nenechávaj mě tak vzadu.

Tak jsem si přečetl, co jsem zatím napsal a zjistil jsem, že píšu o zimě ačkoliv jsem slíbil slavnost léta. Ale ono je to pro Finsko typický a odráží to zdejší realitu. Já mám vůbec dojem, že to je výsledek masivní reklamy cestovních kanceláří, že všichni máme pocit, že v létě se musíme válet v písku pod palmama. A jestli vaše země nemá něžné pláže s bílým pískem a blankytně modrýma vlnama, no tak je to dost mizerná země. Naštěstí jsme tu my, zdatné cestovní kanceláře a když dopředu zaplatíte, tak vás možná do jednoho takového ráje hodíme.

Ale teď už opravdu zpět k oslavě příchodu léta, což je jakýsi kříženec našeho pálení čarodějnic 30. dubna, maturitního večírku a návštěvy beatové kapely na Strahově nebo lépe padesátin bratra Medvěda. Týnejdři se hned večer zlijou pivem tak, že kudy choděj (pokud ještě) tudy blejou. Já jsem takhle poblil při svém maturitním večírku Petřín, jenomže nás na tom Petříně byla jen jedna třída. Tady jsou to mladíčci a dívenky z celého města a širokého okolí. Pak leží zaklesnuti v sobě kdesi v mokré trávě a vydrží tak celou noc, zatímco jejich o něco starší kamarádi si protahují hlasivky v letním amfiteátru na koncertě nějaké bezvýznamné kapely, která s nimi úspěšně drží krok jen proto, že má dostatečně výkonné reproduktory. Druhý den se odnesou mrtvoly a prázdné lahve, trávníky se vyluxují, plot který obehnal amfiteátr jen na jedno odpoledne a noc (cena lístku se pohybuje kolem 800 Kč) se zase složí a odveze, a Finsko, šťastné, že léto bylo pořádně zahájeno, se vrací do normálních kolejí a ani se nevšimne, že vlastně žádný léto není, že je to takové chladné jaro, které plynule přejde do deštivého podzimu.

 Ivo KUPKA, Joensuu, Finsko, Neviditelný pes, 1. července 1996